Příběh románu Hrdinný kapitán Korkorán se odehrává v druhé polovině 19. století. Začíná v Lyonské akademii věd, která hledá vhodného muže, jenž by v Indii našel vzácnou posvátnou knihu Gurukaramtu. Přihlásí se námořní kapitán René Korkorán, potomek prostých bretaňských rybářů. Ten je všude provázen věrnou tygřicí Jiskrou, kterou kdysi zachránil před krokodýlem. Přijde s ní i na půdu akademie, což vyvolá mezi ctihodnými akademiky velké pozdvižení. S hrdinným kapitánem se dostaneme do Indie, kde zažívá Korkorán mnohá dobrodružství, v nichž vždy vítězí a je až pohádkově nezranitelný, zatímco britští důstojníci jsou vykresleni jako neschopní hlupáci, kteří spoléhají především na vojenskou přesilu... Romantický příběh je svižně převyprávěn pro dnešní čtenáře. Obsahuje i důležité a stále platné poselství: v postavě kapitána Korkorána autor vytvořil typ statečného a čestného člověka, který nepodléhá rasové nadřazenosti a neváhá nasadit život za právo a spravedlnost. Doslov Miloslav Krása.
Víťazoslav Hečko Knihy
Lovci mamutů
Román z pravěku
Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí „Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt.
Román nielen pre mládež - Jelka je žiačkou 3. triedy gymnázia a je dcérou rodičov s dobrým spoločenským postavením, no tí kvôli kariére zabúdajú na svoju jedinú dcéru.