Milan Šťastný Pořadí knih

Veršované vyprávění o životě pravěkého kmene a smrti pravěkého mamuta.

Ve své druhé sbírce Ještě jsi Milan Šťastný ohledává hranici mezi vesnicí a městem. Idyla, jejíž nedílnou součástí je smířlivě přijímané velebné tragično přesahující obyčejného člověka, kontrastuje s nepokojem, který na sebe rád bere masku osudovosti, ale jakožto výsledek nudy a vnitřní prázdnoty nepřesáhne limit panelového bytu. Vůle žít v pokoře a v souladu s přírodními cykly a na druhé straně rezignace, smíření se s vlastní neschopností a nenaplněné přežívání je ostatně příznačný rozpor této i všech minulých dob. Básník své těkání mezi oběma vnitřními i vnějšími prostory zaznamenává s nadhledem a klade si otázky, kudy vede jejich předěl a jak je ostrý.

Příběhy Milana Šťastného se prolínají hrdinové, kteří tu s ironickým nadhledem, tu s nekritickým zaujetím sami sebou, vrávorají na hranici lásky a sexu, tragédie a humoru, života a smrti. Až na vyjímky jde o výseky z každodenní reality soužití mužů a žen, podrobené pečlivému drobnohledu, nepostarádající mnohdy až bizarní rozměry. Humor obsažený v povídkách není v žádném případě laskavý, ačkoli autor shlíží na své postavy s jistým pochopením. Po třech sbírkách poezie jde o Šťastného prozaickou prvotinu.

Kniha vyšla u příležitosti 37. ročníku Moravského festivalu poezie

Básnická prvotina osmadvacetiletého moravského autora obsahuje především reflexivní a intimní poezii. Autor se pokouší vypovídat o bolestech a strastech dnešní mladé generace, která často beznadějně a marně hledá svou vlastní identitu. Tuto upřímnou výpověď činí způsobem, který je velmi blízký jeho literárním vzorům (Kabeš, Kolář, Holan). Básně jsou komponovány volným veršem, v nichž se Šťastný snaží položit důraz na vnitřní napětí a osobitou metaforiku. Sbírku je možné charakterizovat jako talentovaný příspěvek v proudu současné české poezie.