Skutečné případy vražd spáchaných na jižní Moravě v letech 1959 až 1997. Autor na základě svých vlastních vzpomínek, dochovaných písemných záznamů i vyprávění kriminalistů a vyšetřovatelů popisuje práci okresní i krajské kriminální služby. V knize jsou autenticky popsány způsoby spáchání vražd a uvedeny jsou také výpovědi pachatelů podle skutečnosti.
Vladimír Matoušek působil dlouhá léta na prvním oddělení služby kriminální policie a podílel se na vyšetřování nejtěžších zločinů, tedy i vražd. I proto jsou v tomto souboru případů zmiňovány nejen jeho bohaté zkušenosti v problematice objasňování závažné trestné činnosti, ale i spolupráce s experty, soudními znalci a státními zástupci, která mnohokrát vedla k dopadení pachatele. Autor se v tomto pitavalu rovněž soustředí na složité vztahy mezi vrahy a jejich oběťmi: vždyť obě strany tohoto smrtelného konfliktu mají příbuzné a známé, jejichž psychiku závažným způsobem spácháný čin, který už nelze vzít nazpět, poznamená, ovlivní a naruší. I proto si autor všímá oné titulní pozdní lítosti vrahů, která se někdy dostavuje (nikoli stoprocentně) až po dokonání zločinu: teprve tehdy si někteří pachatelé uvědomují, jak závažného a opovrženíhodného skutku s tragickými následky se dopustili - zmařený lidský život ovšem už vrátit nelze.
Skutečné kriminální případy Tato kniha o vyšetřování třiceti vražd nebyla napsána jako metodická pomůcka pro případné zločince. Právě naopak, dokumentuje úspěšnou spolupráci policejních komisařů se soudními znalci, kriminalistickými experty, státními zástupci a také s odvážnými občany při objasňování vražd. Slouží tedy jako důrazná výstraha pro potenciální vrahy, ujištění, že dříve nebo později budou dopadeni, postaveni před soud a odsouzeni. Za chladnými zdmi věznice docela určitě dojdou k přesvědčení, že spáchání vraždy bylo naprosto nesmyslné a zbytečné.
V rámci své badatelské činnosti došli autoři této knihy k závěru, že prvnímu veliteli Četnické pátrací stanice v Brně v letech 1928—1938, vrchnímu strážmistru Františku Muzikářovi, nebyla dosud věnována taková pozornost, jakou by si tato moravská osobnost nepochybně zasloužila. Aby významný četnický velitel neupadl v zapomnění, pustili se autoři do pátrání s úmyslem dozvědět se o něm co nejvíce. Podařilo se jim objevit strážmistrovy potomky, kteří přechovávali písemnou pozůstalost svého dědečka s dosud nepublikovanými materiály k celkem asi sedmdesáti objasněným případům, na jejichž vyšetřování se Muzikář s brněnskou pátračkou podílel. Máme tak jedinečnou příležitost nahlédnout přímo „do kuchyně“ četnických pátračů a utvořit si zcela konkrétní představu o tom, jak vyšetřování zločinů v časech tzv. první republiky skutečně probíhalo. V knize se čtenář může seznámit nejen s životními osudy samotného Františka Muzikáře, ale i s vývojem bezpečnostních složek na Moravě a historií brněnských četnických kasáren, kde pátrací stanice sídlila, vězeňských objektů i soudní budovy a s obecnými základy dobové legislativy. Následují popisy několika skutečných trestných činů a metod jejich šetření, v nichž nechybí ani dramatická přiznání pachatelů, doplněná autentickými výňatky ze „soudniček“ zveřejňovaných v dobovém denním tisku. Ke každému případu jsou rovněž přiloženy původní fotografie. To vše na pozadí atmosféry 20. a 30. let minulého století, s postavičkami „moravské galerky“, ne nepodobnými těm v povídkách Karla Čapka a Jiřího Marka.
Spisovatel, zakladatel teorie architektury, usměrnil svým dílem napsaným kolem r. 1450 dosud nevyhraněný vývoj stavitelství. Za předlohu měl dílo Vitruviovo. V prvních pěti knihách odpovídá na různé otázky týkající se především stavebního materiálu, provedení a účelnosti staveb. Ve druhé části se oprošťuje od antických spisovatelů a věnuje se kompozičním otázkám architektury. Jeho spis ocenil i básník Lodovico Ariosto a vliv jeho myšlenek je patrný také v díle Michelangelově a Leonarda da Vinci. Dodnes jsou cenné stati o měřítku, rozvržení hmot, vztazích částí k celku apod. Alberti ukazuje na mnoha příkladech celistvé pojetí architektury a urbanismu, ono komplexní myšlení, které je nutné zdůrazňovat zvláště v současné době.
Nejúspěšnější československý sportovec vypráví v knize o své sportovní dráze od prvních začátků až do r. 1954. Nehledaným, svěžím způsobem jsou vylíčeny jednotlivé etapy jeho atletického vzestupu až k vrcholným výkonům na světovém kolbišti, při čemž technické údaje jsou oživeny mnoha podrobnostmi o drobných příbězích závodníka, ale též o zásadách Zátopkova treningu a o významu vůle a bojovnosti při zvyšování sportovních výkonů. Red. a zprac. Otakar Mašek a Vladimír Matoušek; Dana Zátopková: Emil dom ; předml. Otakar Mašek ; Zdeněk Hornof O Zátopkovi s hlediska lékařského, dosl. Přehl. závodů Emila Zátopka od r. 1941–1954.
