Michaela Peroutková Pořadí knih

Kniha se věnuje literární tvorbě německo-židovských autorů, kteří po druhé světové válce působili v nově vzniklých německých státech – v Německé demokratické republice a ve Spolkové republice Německo – a následně ve znovusjednoceném Německu. Na příkladech literárních děl první a druhé generace spisovatelů přeživších holocaust autorka popisuje, jak je reflektován holocaust, fenomén židovství a německo-židovská koexistence v rozděleném a znovusjednoceném Německu do začátku nového milénia. V publikaci je vykresleno, jakým vývojem prošla literární reflexe na toto téma, čím se odlišuje a v čem je podobná tvorba autorů žijících v odlišných částech Německa a jak se utvářelo německo-židovské literární pole po znovusjednocení Německa. S těmito otázkami úzce souvisí otázka židovské identity, která prošla ve zkoumaném období v Německu zásadní proměnou a jejíž nejrůznější podoby jsou tematizovány v literárních dílech a jsou také předmětem bádání. Součástí knihy je rozhovor se současnou autorkou Esther Dischereit, spisovatelkou druhé generace přeživších německých Židů.

Kniha se zabývá životem židovské menšiny v českých zemích v období od vzniku samostatného Československa do 2. světové války a v poválečném období. Stěžejní část publikace tvoří záznam vzpomínek patnácti pamětníků židovské národnosti, jejichž rozmanité příběhy dokládají charakteristické rysy židovské identity i nelehké osudy těch, kterým se podařilo přežít holocaust.

Srovnávací studie, která se zabývá jak literárním vykreslením, tak osobními vzpomínkami aktérů vyhnání, respektive odsunu Němců z Československa po roce 1945. Autorka na základě vybraných českých a německých literárních děl a výpovědí pamětníků zkoumá vyhnání z fenomenologické perspektivy a nabízí vhled do mentálních struktur jak Čechů, tak odsunutých i neodsunutých Němců a osvětluje příčiny různých pohledů na stejnou historickou událost. Dílo již bylo vydáno roku 2006 v Německu.