Bohumil Baxa
Bohumil Baxa byl český a československý ústavní právník, profesor československých právních dějin, rektor Masarykovy univerzity a děkan její právnické fakulty, politik a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou národní demokracii.
Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, roku 1897 Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a krátce studoval i na Vídeňské univerzitě a na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1905 získal doktorát také na filozofické fakultě, kde se věnoval historii.[1] V roce 1902 se oženil s Blankou Kesslerovou, se kterou měl dceru Libuši ( 1905) a syna Bohumila ( 1906).[2] Začal publikovat odborné články z právní historie a roku 1909 se habilitoval pro říšské dějiny rakouské a o pět let později pro všeobecné a rakouské právo státní. V roce 1919 přešel z pražské univerzity na nově zřízenou Masarykovu univerzitu v Brně, kde byl po dvacet let řádným profesorem československých právních dějin a kde působil opakovaně jako děkan tamní právnické fakulty. V letech 1931–1932 byl rektorem Masarykovy univerzity, vyučoval ovšem taky na Vysoké škole obchodní v Praze (od roku 1923) a na Svobodné škole politických nauk (od roku 1928). Ve vědecké činnosti u něj prvotní zájem o právní historii postupně ustoupil bádání převážně nad otázkami ústavního práva. Původně jej ovšem zajímala justice, už v roce 1901 se stal čekatelem u okresního soudu a o devět let později byl jmenován okresním soudcem v Praze, aby v roce 1918 přešel k zemskému soudu. Ačkoli už o rok později soudnictví opustil a přešel na univerzitu do Brna, ještě v letech 1923–1925 se stal členem Státního soudu. Byl předsedou československé sekce Meziparlamentní unie Společnosti národů. Historik Marek Waic ho ve své knize Sokol v české společnosti 1862–1938 řadí mezi vlivné členy Sokola.[10] V roce 1939 odešel z Masarykovy univerzity a přešel do Prahy, kde působil coby předseda Ústředí veřejných zaměstnanců. Působil v odbojové organizaci Obrana národa a za stanného práva v období heydrichiády byl zatčen a popraven na Kobyliské střelnici. V roce 1946 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž.