František Ringo Čech
1. leden 1943
František Ringo Čech, vlastním jménem František Čech, (* 9. července 1943 Praha) je český bubeník, zpěvák, textař, herec, komik, moderátor, politik, publicista, scenárista, dramatik, naivní malíř a spisovatel.
Pochází z rodiny barového hudebníka a písničkáře vídeňského původu Františka Čecha Pražského. Matka (dámská krejčová v domácnosti) tragicky zemřela. Na základní školu chodil s režisérem Janem Bonaventurou a hercem Petrem Křiváčkem. Byl trojkař a potíže měl hlavně s matematikou, zatímco ze slohu míval za jedna (gramatiku nicméně nezvládal). Na housle jej marně učil vynikající německý houslista Herbert Berger. Dětství prožil v pražských Radlicích (Křížová ulice), ale i jihočeském Římově a Mladošovicích. V letech 1959–1963 se v pražské Kovoslužbě (Soukenická ulice) vyučil radiomechanikem a televizním opravářem, přičemž poslední rok pracoval jako vedoucí provozovny. Bubnoval v dixielandových a dechovkových souborech, mj. s Ivanem Mládkem a Ivem Pešákem ve "Storyville jazzu" (1959), a po lekcích legendárního amerického basisty Herberta Warda se stal členem Studijní skupiny tradičního jazzu Pavla Smetáčka. Roku 1963 díky Jaromíru Klempířovi spoluzaložil skupinu Olympic, s nímž poprvé účinkoval v Semaforu ve hře Ondráš podotýká. V Olympicu začal Čech poprvé psát písňové texty. Na pražské konzervatoři (1963–1965) studoval hru na bicí u profesora Vlasáka, folklór (prof. Pecka), hru na klavír a hru na zobcovou flétnu. Po majálesu 1965 Čech strávil čtyři měsíce ve vazbě, podmíněně byl odsouzen za podvracení republiky na tři roky vězení, nicméně v prosinci 1965 odjel do USA s Černým divadlem Jiřího Srnce, kde účinkovala jeho žena Magda, baletka a spolužačka z konzervatoře. Tím skončila i Čechova olympická éra, na jejímž konci byl vyhlášen nejlepším československým beatovým hráčem na bicí. Z téže doby pochází i umělecké přízvisko Ringo vzniklé na popud Jana Křtitele Sýkory podle bubeníka Beatles Ringa Starra. V Las Vegas hrál s divadlem v hotelu Tropicana v revui Follies Bergere a v klubech s předními americkými jazzmany (Buddy Rich, Lionel Hampton, Oscar Peterson. V pamětech Z mého života líčí i kuriózní setkání s Davem Brubeckem). Za Atlantikem účinkoval i v televizi, a to v pořadech The Ed Sullivan Show a Hollywood Palace.Domů se Čech vrátil po čtrnácti měsících v únoru 1967 a přivezl si specifický způsob sebeprosazování. Ze špičkových hudebníků sestavil „festivalový“ bigbeatový orchestr Rogers band (Kaplan, Růžek, Sedláček aj.). Zúčastnili se 1. bigbeatového festivalu v Lucerně, ale výraznější úspěch nezaznamenali. V roce 1968 proto Čech a jeho bratr saxofonista Svatopluk ze skupiny odešli. Následující půlrok vydělával Čech po barech a jazzových klubech Západní Evropy se souborem L. Rubeše, po návratu nastoupil do Divadla Semafor, založili s bratrem rockovu skupinu Shut Up, která vyplnila místo po Country Beatu Jiřího Brabce a stala se druhým z divadelních orchestrů. Hráli hlavně v představeních Šimka a Grossmanna (např. Besídka v rašeliništi), ale i jinde vč. sólového představení Jiřího Šlitra Ďábel z Vinohrad a pásma s Rudolfem Roklem Tak co, pane barone!. Zpívali a nahrávali s nimi kupř. Pavel Bobek, Miluška Voborníková, Jiří Helekal a Jiří Grossmann. Již tehdy se Čech uplatnil jako komik (kupř. v klauniádě Othello odpadá aneb Večer u kulečníku). S kapelou měli už v Semaforu i vlastní zájezdový program s Jiřím Helekalem a v roce 1972 se přejmenovali na Skupinu Františka Ringo Čecha. Tehdy devětadvacetiletý Čech i fakticky skončil s bubnováním a hrál příležitostně pouze na bonga. Začal působit jako speaker a intenzivně skládal písňové texty: tvrdil, že jich za noc po založení kapely vytvořil třicet najednou. Zvláště ty z nich určené pro hudební žánr "bublegum" nazýval městským folklórem a prvobytně pospolnou poezií. Čech si uchoval po příštích patnáct let pověst "génia nadprodukce" a vedle vlastních zpěváků byl s to zásobovat pěvce napříč pop-scénou vč. jazzrocku i Karla Gotta. Pro Československý rozhlas otextoval i Bachův Quodlibet O neckách. Začínali u něj nejen zmíněný Jiří Helekal, ale i Petr Rezek, Zdeněk Merta nebo Jiří Korn. Čech psával texty na hity odposlouchané či natočené z rádia Luxembourg a tvořil povídky a básničky pro děti, v dětském časopise Pionýr zveřejňoval seriál humorně vysvětlující význam artefaktů z fotografií nebo jako "Strýček Ringo" parodoval rádce pro mladé. Podobně pokračoval v Mladém světě 27/1977 prózami Z kapsáře strýčka Františka. S Viktorem Sodomou se Ringo po čtyřech letech rozcházel v některých názorech, kupř. na profesionalizaci: podle rozhovoru v časopise Melodie vnímal klady amatérského přístupu, zatímco Viktor chtěl být absolutním profesionálem. Rozešli se ovšem hlavně pod vlivem Jiřího Schelingera, s nímž Čecha roku 1973 seznámil Pavel Chrastina a jehož Ringo přetáhl Karlu Šípovi ze skupiny Faraon. Se Skupinou Čech nahrál v sedmdesátých letech i mnohé hity Pavla Bobka (Lásko, mně ubývá sil) a prorazil i v televizi. Začal vymýšlet scénáře a kupř. celý díl svého seriálu Zpívá a hovoří František Ringo Čech napsal ve verších. Moderoval také zábavný program Ring volný a více a více sám zpíval, zpočátku sebeironicky (Brouk pytlík paroduje zpěv některých tehdejších zpěvaček). V letech sedmdesátých Čech také vystoupil ve filmu Romance za korunu či televizním Na startu je delfín a připravil a nahrál s Jiřím Schelingerem hudbu k libereckému divadelnímu představení hry na motivy Páralovy novely Mladý muž a bílá velryba (1975). Jezdili také díky Františku Janečkovi a producentu Zelenkovi po Evropě. Byli v Rusku a jako předkapela Smokie v Polsku. Čech ale stačil být i rozhlasovým redaktorem Mikrofóra (1975–1978). Z kapely se stáhl ještě před dodnes nevysvětlenou smrtí Jiřího Schelingera v Dunaji 1981, nestihli dotočit album Zemětřesení, které realizovali až Schelingerův mladší bratr Milan a nejúplněji Aleš Brichta. I album František Ringo Čech 1983 však je natočeno s hudebníky skupiny Projektil a taky na něm se nachází písňové ozvuky Zemětřesení. Figuruje mezi signatáři Anticharty. Podle svých slov na podpisové akci v Redutě byl, ale spolu s Jiřím Schelingerem z ní utekl a Antichartu nepodepsal. Podepsala ji prý za něho a Schelingera "Hrabalova sekretářka". K fotografii, na které stojí s perem v ruce nad podpisovými archy, uvedl "V ruce pero mám, ale nepodepsal jsem se." Na otázku moderátorky k fotce: "Co teda tady děláte?" odpověděl "Nevím". Existuje také fotka Jiřího Schelingera jak přímo podepisuje Antichartu. Počátkem osmdesátých let začal Čech organizovat(?) a uvádět i rockové festivaly (Beat salón) a několik let jakoby "náhradou za Schelingera" intenzivněji zpíval a vystupoval, nejvíc s karlovarskou skupinou Metronom. Pokračovalo i jeho nehudební působení na poli literárním a v oblasti naivního malířství. Podle vlastního opakovaného tvrzení maluje Čech navzdory částečné barvosleposti. Vydával a vydává nejen naivistické katalogy a kalendáře, nýbrž i pohlednice a lze ho označit i za grafika. K podstatným tématům patří stará Praha a obrazy vždy poutaly jak svébytnými náměty, tak i názvy, z nichž se postupně staly krátké příběhy osvětlující vždy význam kresby. Roku 1982 přispěl svými texty na desku Straka v hrsti od Pražského výběru. Čech k tomu později řekl: "Je to jedna z nejlepších věcí, na kterých jsem se kdy podílel. Cením si toho stejně jako svých desek s Jiřím Schelingerem. Myslím, že ta nahrávka tehdy byla školou pro všechny mladé rockery." V roce 1983 založil Čechovo prozatímní divadlo (později Čechovo prozatímně osvobozené divadlo), ve kterém působil jako autor, umělecký vedoucí, ředitel i herec. Toto zájezdové divadlo s naivisticky laděným humorem mělo navzdory svému názvu slušný úspěch. V roce 1995 byl Čech také krátce ředitelem Divadla v Dlouhé (Divadla Jiřího Wolkera). V osmdesátých letech hrál i v dalších filmech (televizní Hlavní výhra – role televizního opraváře, koprodukce Jak nakrmit osla, Jak svět přichází o básníky, Opera ve vinici, Písně by neměly umírat – role Jana Nerudy, slovenský film Sedm jednou ranou) a v televizních seriálech (Bakaláři, Dynastie Nováků, jím samým napsaný Třikrát s Wildou). Čechovy písňové texty "daly názvy" i filmům Což takhle dát si špenát a Hop – a je tu lidoop. S Petrem Novotným dva filmy pro kina také napsal: (Přátelé Bermudského trojúhelníku a Sedm hladových), a pracovali pro televizi (Jeden den v hostinci U klidného spánku). Z recese založili Fanklub peněz, který měl podrobné stanovy šířené formou "péefek". Po převratu psal Čech i loutkový seriál Gumáci a třináctidílný seriál podle starých českých pověstí Pra pra pra... (2000). Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Od roku 1991 byl Čech nezávislým kandidátem za Klub angažovaných nestraníků, pak přestoupil do ČSSD. V komunálních volbách roku 1994 se stal členem Zastupitelstva hlavního města Prahy za ČSSD. Byl členem Kulturní komise HMP. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD (volební obvod Praha). Zasedal zde do roku 1998. Byl členem výboru pro obranu a bezpečnost. Dále byl členem stálé delegace do shromáždění Západoevropské unie v Paříži pro letectví a astronautiku a místopředsedou komise pro kontrolu a využití zpravodajské techniky Policie ČR.V senátních volbách roku 1998 neúspěšně kandidoval za ČSSD do senátu na Jičínsku. Získal v 1. kole 20 % hlasů a ve 2. kole ho porazil a senátorem se stal občanský demokrat Jiří Liška.Čech, celoživotní fanoušek klubu SK Slavia Praha a člen jeho výboru, hrál léta za Amforu, než odešel pro neshodu s Karlem Vágnerem. Uplatnil se přitom i jako bavič a fotbalový i hokejový amatérský rozhodčí-klaun. V devadesátých letech se F. R. Čech přestěhoval z centra Prahy do Modřan a následně na Jíloviště. Věnuje práci na svých obrazech. Čech uspořádal mnoho desítek výstav a obrazy má v soukromých rukou po celém světě. Université Blaise – Pascal de Clermont – Ferrand reprodukovala obraz Mozart a Sallieri v celosvětovém mozartovském katalogu. Department of Neurology Yale Univ. vlastní také jeho několik obrazů. Roku 1991 se s J. Bémovou a Václavem Sokolem zúčastnil ARt Expo v Convention center v New Yorku. Má dceru a syna Michaela Čecha, televizního režiséra a svého času realizátora Gumáků (s Davidem Smoljakem). Dlouhodobě podporuje protiunijní, protiimigrační a obecně antiprogresivní politiku. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl celorepublikovým lídrem Strany Práv Občanů a lídrem kandidátky v Praze. Strana získala pouze 0,36 procenta hlasů. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.