Petr Voženílek

Byl uznávaný český herpetolog a terarista, autor řady odborných a naučných článků a knih z oblasti teraristiky a herpetologie. Specializoval se zejména na jedovaté hady a evropské zmije.

Petra Voženílka již od dětství přitahovali hadi (hlavně ti jedovatí a především zmije), ale přestože jeho otec zvířata miloval (byl vášnivým akvaristou) dlouho neměl příležitost se této své vášni více věnovat. Vystudoval chemii v Ústí nad Labem, kde také po vojně začal pracovat ve Výzkumném ústavu anorganické chemie. Herpetologii a teraristice se začal intenzívně věnovat teprve po nástupu do zaměstnání. Byl to člověk nesmírně činorodý a zvídavý, mezi jehož zájmy nepatřili jen samotní hadi a zoologie všeobecně, ale také chemie, kouzlení, muzikantství, potápění a divadlo. Byl skvělý vypravěč s úžasným smyslem pro humor, který zúročil v několika knížkách (např. „Můj život mezi hady a jinou havětí“), kde kromě vyznání lásky k hadům v kostce popisuje i průřez svým velice pestrým životem.

Několik let jezdil po vystoupeních se známými Fešáky, kde společně s Pepou Aloisem Náhlovským slavil úspěchy při předvádění humorných scének s užovkou brazilskou, která se díky své naprosto mírumilovné povaze a velice zvláštním choutkám na párky a paštiku stala téměř legendou. Při tom všem stihl absolvovat potápěčský kurs na Oravské přehradě, čehož pak využil při četných cestách za herpetofaunou a mořskými živočichy mnoha zemí. V roce 1975 nastoupil do ZOO v Ústí n. Labem, kde působil dlouhá léta. Spoluzakládal krajský zoologický klub při Ústecké ZOO. Svoje poznatky a zkušenosti s chovem hadů si nenechával pro sebe. Celý život publikoval v odborné literatuře jak tuzemské, tak i zahraniční, napsal několik knížek a na dalších se podílel. Mimo jiné byl i spoluzakladatelem sborníku odborných prací FAUNA BOHEMIAE SERPENTRIONALIS, zúčastňoval se ekologických konferencí Československé zoologické společnosti, i evropských a mezinárodních herpetologických kongresů, kde byl ctěn a uznáván jako opravdový odborník ve svém oboru. Dokonce měl to štěstí, že mohl navštívit i světoznámé ofidiologické laboratoře v brazilském Butantanu, kde měl možnost díky svým vědomostem a laskavosti tehdejšího ředitele Alphonso Hogeho i krátce pracovat a získávat praxi pro své další studium (ofidiologický ústav v Butantanu je největší laboratoří na výzkum a výrobu hadích sér v Jižní Americe).

Ač během svého života choval mnoho druhů hadů, středem jeho zájmu byly hlavně evropské zmije, především zmije obecná. Právě té věnoval prostor v knížečce „Ty zmije“. Ke zmijím ho to táhlo odjakživa a tak jejich studiu a vědecké práci věnoval téměř veškerý volný čas. Po přestěhování do Chomutova začal pracovat v chomutovském zooparku, kde působil až do svého odchodu do invalidního důchodu. I poté však byl nesmírně aktivní a nadále s Podkrušnohorským zooparkem intenzivně spolupracoval. Důkazem je i nově vybudovaná expozice terárií, kterou ještě před svým odchodem pomohl řediteli zooparku P. Rabasovi slavnostně otevřít pro veřejnost. Navzdory podlomenému zdraví z víc jak padesáti uštknutí a dvěma mozkovým příhodám, byl Petr Voženílek i ve stáří nesmírně činorodý, plný elánu a životního optimismu. Zemřel ve věku nedožitých šedesáti let.