Ivan Blatný Knihy

Kultovní básnické sbírky z let 1940—1947. Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší částiv letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední předemigrační kniha Hledání přítomného času je dokladem zápasu v hektických letech, která bezprostředně předcházela komunistickému puči a Blatného odchodu 29. března 1948, za nějž ho stihl zarputilý hněv vládců. Jeho knihy zmizely, jeho jméno přestalo existovat. I po letech svobody je faktem, že nejslavnější Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát: v roce 1968 a 1990, zbývající tři sbírky už podruhé v samostatné reedici nevyšly nikdy. Navzdory setrvalému zájmu o Blatného dílo se tyto starší tituly čas od času objeví jen jako předražený antikvární artikl. Výročí, náprava tohoto stavu, forma vydání i kooperace dvou prestižních brněnských nakladatelství, Host a Druhé město, má svůj více než symbolický význam.

Říkadla a kratší básně jsou inspirovány především světem kolem předškolního dítěte - přírodou během roku, věcmi, svátky.

Výjimečná bibliofilie. Autorem ručně psaného textu básní a ilustrací je špičkový brněnský kaligraf Jiří Šindler. Dříve nepublikované básně Ivana Blatného vybral z rukopisné pozůstalosti Martin Reiner. 33 textů je vzácným dokladem toho, kam se dostala Blatného tvorba v posledních letech jeho anglického exilu.

Souborné vydání básnické žně jednoho z největších moderních českých básníků zahrnuje poezii prvního dvacetiletí autorovy tvorby. Představuje klasickou hodnotu naší literatury. 1. vydání tohoto souboru sestaveného Rudolfem Havlem s doslovem J. M. Tomeše.

Nový výbor z poezie významného českého básníka (1919-1990) vybral a k vydání připravil Petr Král, výbor doprovázejí ilustrace Kamila Lhotáka a Bohumíra Matala. Blatný debutoval r. 1940, měl blízko ke Skupině 42, po roce 1948 zůstal ve Velké Británii. Od roku 1954 až do smrti byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Teprve r. 1969 byl znovu "objeven" pro literaturu.

Antologie pohádek a veršů našich předních básníků pro nejmenší.

Tato kniha obsahuje více než čtyři stovky dosud nepublikovaných Blatného básní z let 1982–1990. Je to ohromující množství, ale pořád jen zlomek toho, co zůstalo v Blatného básnické pozůstalosti uložené nyní v pražském Památníku národního písemnictví. Kniha je rozdělena volně do osmnácti oddílů – a většina z nich by mohla sloužit jako samostatné básnické sbírky. Tato kumulativní podoba ale nejlépe vystihuje způsob, jakým Ivan Blatný pracoval. Ani on totiž nevytvářel jednotlivé básnické sbírky, nýbrž denně usedal, aby do školních sešitů psal svou nekonečnou báseň. Jde pražské dítě domů z bia… je při své obsáhlosti výbor reprezentativní a představuje Blatného tak, jak jej neznáme z předchozích sbírek Stará bydliště a Pomocná škola Bixley. Je to fascinující kniha, která potvrzuje nebo ještě spíše upevňuje Blatného pozici na českém básnickém Parnasu. Básně doprovází konvolut dosud nepublikovaných koláží Blatného přítele Jiřího Koláře.

Jedna z největších osobností, jež se prosadila v české poezii ve čtyřicátých letech dvacátého století, Ivan Blatný, byl mimo jiné výsostným básníkem Brna, které se mu stalo kosmickým i duchovním domovem. Pro výbor z veršů, jež napsal před odchodem do Británie, jsme tedy převzali název Brněnské elegie, který měl původně být titulem sbírky „Melancholické procházky“.

3. vydání básníkovy druhé sbírky - rýmované a rytmické verše, věnované Brnu a brněnské krajině. Verše, které se mottem hlásí k Seifertovi, jsou seifertovsky zpěvné a chtějí vytvářet jakýsi pendant k Seifertovým básním o Praze.

Básnická prvotina jednoho z velkých českých básníků dvacátého století je podivuhodně zralým souborem veršů, v němž se autor projevuje jako jemný a něžný melancholik, který dokázal čistými čarami vystihnout základní pocity své generace. Jeho poezie dokázala souznít se světem, jenž ho obklopoval, a jako celek vynikla svou podmanivou melodičností. "Psát básně znamená / všimnout si jak zní kroky v parku po dešti", říká básník a tuto lehce posmutnělou náladu přenáší i do dalších textů. I do těch, kde plískanice nahrazuje "sluneční písní" a setkává se při každodenním probuzení s "třpytnou zbrojí" své milé a krásné paní, "hebounké jitřenky, ... hvězdy ranní". Kniha vychází u příležitosti stého výročí narození proslulého básníka.