Jana Štroblová Knihy

156 památkových objektů a jejich výtvarná výzdoba na 1400 barevných fotografiích a kresbách.

Slovníková příručka k dějinám česko-židovských a česko-židovsko-německých literárních vztahů 19. a 20. století.

Žít v míru chce každý, ale jak toho dosáhnout? Staletí nenávisti se nedají vymazat ze dne na den nebo snad ano? Příběh vypráví o dívce, která se probudí ve zvláštním městě a vůbec nic si nepamatuje. Postupně se dozvídá, že se mění v magickou bytost. Ale v kterou? To jí nikdo říct nemůže. Pokud vás promění upadnete do spánku, z něhož se probudí jen někteří. Během třiceti dní se u vás projeví schopnosti druhu, jenž je vám ze srdce nejblíže. Tento cyklus je završen zkouškou, ve které Rada hlavního města magických bytostí, potvrdí, která bytost se z vás stala. Vše se však zvrtne, když se Anabell začne vracet paměť a zjistí, že pochází z rodiny lovců magických bytostí. Nadpřirození se jí začnou bát a podezírat jí a lovci ji považují za zrádce a zrůdnost. Ocitá se tak mezi dvěma světy naprosto odlišnými, avšak pro ni smrtelně nebezpečnými. Jak tohle zvládne?

Soubor deseti meditativních próz a deseti básní české autorky je věnovaný především rozporuplnému vztahu člověka k přírodě a zvířatům v současném světě. Ve filozoficky podbarvených povídkách uvažuje autorka nad krátkozrakostí člověka, který bezostyšně podrobuje přírodu svým potřebám, a snaží se upozornit na nutnost nalézt rovnováhu mezi původním světem přírody a expanzivními lidskými plány. V pozadí těchto esejů je znát starost o člověka, kterému hrozí zkáza, bude-li se i nadále chovat k přírodě přezíravě, a autorčina snaha poskytnout svému čtenáři náměty k zamyšlení nad sebou samým. Největší pozornost věnuje vztahu člověka ke zvířatům, již proto, že se sama aktivně angažuje v nadaci Spisovatelé za práva zvířat. Jednotlivé prózy doplňují stejně zaměřené básně.

Děj několika próz se odehrává pravděpodobně v 70. a 80. letech minulého století, v době normalizace. Ústředním tématem těchto často absurdních příběhů je přežít život v komunismu, ale zachovat si důstojnost a čisté svědomí. Tento soubor próz je autorovou prvotinou a v podstatě jde o jakési vlastní mikropříběhy. Pohled na dobu nedávno minulou očima pražského spisovatele.

Praha, známá jako stověžaté město, okouzluje své návštěvníky panoramatem s dominantou Hradu. V 70. letech 20. století, s výstavbou hotelu Intercontinental, se do města dostal brutalismus, aktuální styl té doby. Dnešní architektura v Praze, jako Tančící dům od V. Miluniće a O. Gehryho z roku 1996, nebo komplex Zlatý Anděl navržený Jeanem Nouvelem (dokončen v roce 2000), hledá svůj výraz a tvář. Architekti, včetně významných evropských jmen, citlivě přistupují k dílům svých předchůdců. Domovní znamení, která se objevila na patricijských domech ve 14. století, sloužila jako orientační pomůcka až do zavedení číslování domů v roce 1770. Tato znamení, vyrobená z různých materiálů, často doplňovala nápis. Vltavu v Praze historicky spojoval pouze Karlův most a přívozy, ale od poloviny 19. století vzniklo téměř třicet nových mostů, z nichž dnes přes Vltavu překlenuje 18 mostů. Vosková soška Jezulátka, přivezená do Čech v 16. století, byla věnována karmelitánům v roce 1628. Tančící dům, postavený v letech 1992-1996 na místě po náletu v roce 1945, slouží jako administrativní budova a společenské centrum s krásným výhledem na Pražský hrad.