Vladislav Zadrobílek
Také znám/a jako: D. Ž. Bor
Vladislav Zadrobílek (14. listopadu 1932 Stodůlky, Československo – 11. prosince 2010), používající mimo jiné pseudonym D. Ž. Bor, byl český básník, prozaik, nakladatel, hermetik, hudebník, malíř a kulturní organizátor.
Narodil se roku 1932 ve Stodůlkách (dnes součást Prahy), ale dětství prožil v Hradci Králové. Roku 1946 se přestěhoval s rodiči do Prahy. Pobýval na mnoha dalších místech (Choustníkovo Hradiště, Ostrava), ale do Prahy se opět vrátil. V Litoměřicích se vyučil zahradníkem a tuto profesi nějaký čas vykonával. Díky ní se dostal do Choustníkova Hradiště, kde se začal zajímat o osobnost barokního mecenáše hraběte Šporka a jeho Kuks. Ohlasy z tohoto životního období se objevují i v jeho literární tvorbě (mj. Hovory ve skříni v samizdatové verzi sbírky Zadrhlo zahrdlo) a inspirují i velkou Šporkovskou výstavu (1999).
Během komunismu vystřídal řadu profesí, které byly spojeny, jak sám říkal „s tím, že si budu dělat, co budu chtít“. Byl zahradníkem, pracoval u vysokých pecí, byl strojníkem v čistírně plynu, divadelním kulisákem, svářečem, pracovníkem v reklamě, elektrikářem, vychovatelem, antikvářem, restaurátorem, knihařem atd.
Své první práce publikoval v samizdatu; mezi lety 1971 – 1989 vydal 34 různých samizdatových titulů, mezi nimiž lze najít i nejkrásnější české „podzemní“ knihy vůbec. Vydával hermetismus, výtvarné umění, beletrii, Ladislava Klímu, Josefa Váchala, Vladimíra Boudníka, Vítězslava Nezvala, Pierra de Lasenic, vlastní texty...). Spolupracoval s Oldřichem Hamerou a s výtvarníky Karlem Neprašem, Michaelem Rittsteinem, Vladimírem Kokoliou a dalšími.
Desky přednostních exemplářů zdobí unikátní umělecká díla. Vazby běžných výtisků jsou často označeny typickým emblémem hada úrobora.
Svou činnost po roce 1989 spojil s nakladatelstvím Trigon, které vedl až do své smrti. Jeho knižní produkce v tomto období překročila sto padesát titulů. Mezi nimi byla mj. souvislá řadu textů, umožňujících studium „tradičního hermetismu“.
K zájmu o alchymii jej přivedla knižní řada Otakara Zachara, která se mu náhodně dostala do rukou. Jeho chápání světa ovlivnila četba autorů, jakými byli Otokar Březina, Ladislav Klíma, Pierre de Lasenic či Gustav Meyrink. Těžištěm jeho zájmu byly alchymie, mýtoetymologie, kořeny kultury a pravěk. Základní dílo, zachycující jeho chápání světa, tvoří mýtoetymologická trilogie (Zlatý a železný věk, Abeceda stvoření a zatím nevydaný Záhadný svět pravěku).
Alchymické spisy jsou ještě rozsáhlejší. Patrně nejvýznamnějším titulem je Napříč říší královského umění. U mnohasvazkové alchymické knižnice Logosu byl odbornou veřejností vysoce hodnocen celkový rozvrh obsažených spisů, ale zejména komentáře k nim.
Spolu s Mirkem Slavíkem, Janem Hofmanem, Jiřím Hromasem, Ivanem Sedlákem, Václavem Setničkou, Petrem „Píďou“ Votíkem a Alešem Veselým byl členem hudební skupiny Žabí hlen, ke které později přibyli Tomáš Molnár a Aleš Tejkl. Hudební produkci této skupiny je těžké jakkoli charakterizovat, někdy se hovoří o improvizovaném industriálním jazzu.
Mimo vydaných nahrávek se dochovalo množství originálních pásů a pásků, jejichž zveřejnění se dále zvažuje.
Byl surrealistou. Vytvořil řadu olejů, leptů a perokreseb, které jsou vesměs v soukromých sbírkách jeho přátel. Zpravidla netvořil sám, spíše v kruhu svých přátel. Roku 1958 se stal členem výtvarné skupiny Kroky, která pracovala pod patronací Zdeňka Přibyla. Jejími dalšími členy byli Miloš Urbásek, Eduard Ovčáček, Rudolf Valenta, Jiří Veselský, Vladimír Kotmel, Věnceslav Juřina, Vojtěch Renč.
V šedesátých letech se v Praze seznámil s Josefem Vyleťalem, Mikulášem Medkem, Janem Švankmajerem a členy Konfrontace II. V roce 1969 spolu s Alešem Veselým připravil katalog a instaloval výstavu pro vídeňský pavilón Secession. Seznámil se s Andrejem „Nikolajem“ Stankovičem, Jiřím Daníčkem, Karolem Sidonem, Lily Sekytovou-Císařovskou a Vratislavem Brabencem.
Byl pokládán za nejvýznamnějšího českého znalce alchymie přelomu 20. a 21. století.