Didier Decoin je francouzský autor, jehož dílo se vyznačuje hlubokým ponorem do lidské psychiky a složitých společenských otázek. Jeho styl je popisován jako precizní a zároveň poetický, což čtenářům umožňuje plně se ponořit do jím vytvořených světů. Decoin se často zabývá tématy paměti, identity a hledání smyslu života, přičemž jeho vyprávění vyniká nečekanými zvraty a silnými emocionálními oblouky. Jeho psaní je odrazem jeho vlastního bohatého života a rozmanitých zkušeností, které promítá do uvěřitelných postav a příběhů.
Na březích japonské řeky Kusagawa leží chudá vesnice. Je domovem muže s výjimečným talentem. Rybář Kacuró ovládá umění lovu nesmírně vzácných kaprů. Zásobuje jimi císařský dvůr a díky tomu zajišťuje obživu pro celou vesnici. Jednou však při práci utone v rozvodněné řece. Na dalekou a náročnou cestu ke dvoru se s posledním úlovkem musí vydat mladá a nezkušená vdova Mijuki... Román od nositele Gouncourtovy ceny přináší působivé, historicky věrné líčení Japonska 12. století, v celé jeho krutosti i kráse.
New York svou obrovskou rozlohou, mrakodrapy směle se vypínajícími do výšky jakoby ztělesňoval lidskou odvahu, která překročila únosnou míru a nevyhnutelně povede ke katastrofě. Předzvěst apokalypsy, kterou v New Yorku cítit, zlákala už nejednoho spisovatele k tomu, aby americkou Megalopolis použil jako scénu pro své symbolické vize. I francouzský prozaik Didier Decoin (nar. 1945) v románu John Peklo (1977), odměněni Goncourtovou cenou, rozvíjí drama svých postav na půdě silně personifikovaných New Yorku, ve kterém se pomalu začínají rozpadat budovy. Na trojici ústředních postav se Decoin pokusil zachytit osudy a pocity nižších vrstev mnohonárodního newyorského obyvatelstva. Profesorka městské sociologie Dorothy Kaynová, která ztratila zrak, je odbornicí na New York, ale zato je v odlidštění městě zcela ztracena. Věčný tulák bez domova, Polák Ashton Mysha, nevidí ve světě, kde vládnou peníze, jiné východisko než sebevraždu. Symbolem naděje a obrodné síly je Indián John Peklo. Jako dědic prapůvodních mýtů intuitivní rozumí znamením, kterými New York jako živý organismus ohlašuje blížící se pohromu. Decoinov román je vážným zamyšlením nad situací současné americké společnosti, nad rozpadem jejích lidských i společenských hodnot. Vedle závažnosti svého poselství poslouží i jako výborný baedeker po New Yorku.
Die meisterhafte Rekonstruktion eines Verbrechens – Truman Capotes Kaltblütig ebenbürtig' Le Point
Didier Decoins herausragendes Buch erzählt eine wahre Begebenheit. Es handelt sich um einen Roman, dessen besondere Stärke nicht auf die dramatischen Vorgänge zurückzuführen ist, sondern auf die außerordentliche literarische Qualität, die ihn von der ersten bis zur letzten Seite auszeichnet.
Am 13. März 1964 in Queens wird die 28-jährige Kitty Genovese, die von ihrer Schicht als Kellnerin nach Hause kommt, von einem Mann namens Winston Moseley angegriffen. Moseley, ein unauffälliger Familienvater, erregt Kittys Misstrauen, als er sich ihr nähert. Während sie versucht, eine Notrufsäule zu erreichen, wird sie von ihm eingeholt und brutal niedergestochen. In einem schrecklichen Verlauf von etwa einer halben Stunde wird Kitty von Moseley vergewaltigt und schließlich ermordet, während mindestens 38 Zeugen ihre Schreie hören und aus erleuchteten Fenstern zuschauen.
Die anhaltende Untätigkeit der Zeugen hat zur Prägung des Begriffs 'Bystander-Effekt' oder 'Genovese-Syndrom' geführt, der seit Kitty Genoveses Ermordung verwendet wird.
1880, lors de la construction d'un pont qui doit relier Brooklyn à New York. Simon, le Français qui a épousé Gelsomina, une jeune immigrée italienne, et travaille sur ce chantier géant, rencontre Kate, une Américaine de vingt ans évadée d'un pénitentier. Très vite, Gelsomina sent que son mari lui échappe. Pourtant, atteint par le " mal des caissons ", Simon quitte Brooklyn, cette folie de planches, de poutrelles et de boue, emmenant sa femme et cette fille qu'il aime d'un amour immense. Traversant plaines, déserts et montagnes, ils parviennent enfin à Chicago. Simon croit que Kate y sera en sécurité....
Catherine Kitty Genovese n’aurait pas dû sortir seule ce soir de mars 1964 du bar où elle travaillait, une nuit de grand froid, dans le Queens, à New York. Sa mort a été signalée par un entrefilet dans le journal du lendemain : « Une habitante du quartier meurt poignardée devant chez elle. » On arrête peu de temps après le meurtrier, monstre froid et père de famille. Rien de plus. Une fin anonyme pour cette jeune femme drôle et jolie. Mais sait-on que le martyre de Kitty Genovese a duré plus d’une demi-heure, et surtout que trente-huit témoins, bien au chaud derrière leurs fenêtres, ont vu ou entendu la mise à mort ? Aucun n’est intervenu. Qui est le plus coupable ? Le criminel ou l’indifférent ? Récit saisissant de réalisme et réflexion sur la lâcheté humaine, le roman de Didier Decoin se lit dans un frisson.Un roman dur et poignant, plein de doutes et d’humanité.
