William Mark Simmons je známý svým jedinečným propojením humoru a složitých zápletek, které jsou přirovnávány k origami od M.C. Eschera. Díky tomu si vysloužil titul „mistra zvrácené humorné fantasy a hororu“. Jeho styl mistrně kombinuje poutavé vyprávění s nečekanými zvraty, které čtenáře vtáhnou do imaginárních světů. Simmons píše díla, která jsou zároveň zábavná i znepokojivá a zanechávají trvalý dojem.
Třetí kniha série Kroniky Dreamlandu. Další dobrodružství Roberta Ripleye se odehrává opět ve virtuálním prostředí počítačových her, ale do děje se začíná míchat paralelní svět. Svět, ve kterém je něco „trochu jinak". Hlavní hrdina si také vyzkouší, jaké je to být v těle krásné ženy či prožívat několik životů. O jeho přízeň se ucházejí všichni bohové, co je kdy lidé od začátku věků uctívali. A nakonec – existuje virtuální svět opravdu jen v počítači?
První kniha série Kroniky Dreamlandu. Dreamland je komplexní svět počítačových snových her, cosi na způsob totální virtuální reality. Nic není skutečné a hráč může být, a také je, čímkoli si zvolí. Když ale počítač díky záhadné anomálii napadne Dreamworld a hráči v něm „uvěznění“ mohou zcela reálně zemřít, hra nabírá na obrátkách a bývalý programátor projektu Robert Ripley je vyslán, aby zachránil hráče a zjistil, co se s počítačem děje. Jeho jedinými problémy se stávají počítač, bývalá manželka a dávný přítel.
Druhá kniha série Kroniky Dreamlandu. Po událostech v Dreamlandu si Robert Ripley myslí, že už se nemůže nic horšího stát. Ale během cesty do Ruska zjistí, že něco přeci jen není v pořádku. Umělému psychotickému egu a superegu počítače se podařilo uniknout a chtějí zabít šest miliard nevinných lidí. Jakmile však Ripley vstoupí do systému, něco se pokazí a on získá několik totožností. Dost na to, aby se pustil do křížku se spoustou zombií, kyberpunků, skřítků a skvělých hlášek. Je to tobogan fantasy her a světa počítačů, ze kterého se nedá snadno sesednout. Velmi příjemná kombinace fantasy a science fiction. Když se sny střetnou kombinuje ztřeštěnou rozpustilost, která jistě uspokojí fanoušky Terryho Pratchetta, a spoustu slovních hříček, nad kterými zajuchá obdivovatel Pierse Anthonyho, se zcela vážným zamyšlením nad umělou inteligencí a důsledky, které může přinést její vytvoření. Je dost dobře možné, že Mark Simmons si zde pro sebe vytvořil úplně nový žánr.