Hans Küng Knihy

Srozumitelné, odborně fundované seznámení s neevropskými náboženstvími. Výzva k dialogu, porozumění a smíření. Čtyři svazky této řady představují veřejnosti významný ekumenický dialog, který vedl světově uznávaný teolog Hans Küng s předními znalci hinduismu (sv. 1), buddhismu (sv. 2), islámu (sv. 3) a náboženství Číny (sv. 4). Každá kniha přináší nejprve přehlednou charakteristiku historického a duchovního vývoje jednotlivých náboženských soustav, poté se věnuje názorům jejich současných myslitelů a zkoumá možnosti vzájemného porozumění.

Dějiny katolické církve, jež v této knize čtenáři předkládá světoznámý teolog Hans Küng, se od jiných zpracování podstatně liší. Küng jakožto autor, který při obhajobě svých názorů prošel mnohými zkouškami, poutavě a navýsost kompetentně popisuje dramatickou a bohatou historii římskokatolické církve. Pouť dějinami nejsilnější a nejvlivnější reprezentantky křesťanství zahrnuje chronologicky seřazené zásadní okamžiky i rozcestí papežství, křižovatky v období reformace i inkvizice a stranou nezůstávají ani další významné historické milníky, jakými byly čarodějnické procesy či křižácké výpravy. Teolog-badatel Küng pátrá po východiscích pro různá schizmata kdysi univerzální církve, neopomíjí mocenské nároky papežů a biskupů a zabývá se problémem církevní ústavy. Výsledkem je kritická a diferencovaná Küngova „inventura“ toho, co lze dnes rozumět pod pojmy katolicismus a katolické. Küngovy dějiny poukazují na velký potenciál katolicismu: na jeho úspěchy na poli kultury a globální charitativní a duchovní přínos. Autor tímto cenným historicko-kritickým zhodnocením dvaceti století katolické církve dospívá k realistickým perspektivám, jež se této instituci otevírají na počátku třetího tisíciletí a které se neobejdou bez její nutné reformy v duchu evangelia.

Kniha Světový étos. Projekt má tři hlavní části: Část A. Není přežití bez světového étosu. Proč potřebujeme globální étos Část B.“Není světového míru bez míru náboženského. Ekumenická cesta mezi fanatismem pro pravdu a opomíjením pravdy Část C. Není náboženského míru bez náboženského dialogu. Prolegomena k analýze náboženské situace doby V úvodu části A (část A. I: Od moderny k postmoderně) autor připomíná, že žijeme v době paradigmatického zlomu, kdy nastupuje postmoderní paradigma. To vyvolává nutnost étosu pro celé lidstvo. Nejde zde o jednotlivá náboženství či jednotlivé ideologie, ale jde o základní étos pro všechny. Rok 1918 přinesl možnost nastolení nového postmoderního světového řádu, mírovějšího a polycentrického. Ty naděje však prohrály. Přišel německý fašismus, japonský militarismus a revoluční komunismus. Dnes, v době konce velkých moderních ideologií, jsou pak státní socialismus, neokapitalismus a japanismus hesly bez budoucnosti. Komunismus (socialismus) a kapitalismus (liberalismus) jsou podle Künga beznadějně zkompromitované a překonané, východiskem je údajně ekosociální tržní hospodářství (s. 24). Kromě ekosociálního tržního hospodářství se nadcházející postmoderní konstelace má vyznačovat polycentrismem světových regionů, postkoloniálním a postimperialistickým světovým společenstvím, postindustriální společností služeb a komunikace, postpatriarchálním rodinným systémem (partnerským vztahem muže a ženy), postideologickou kulturou a multikonfesním ekumenickým světovým společenstvím (s. 29). Nejde přitom o rozklad hodnot, ale o jejich změnu. Nutno odmítnout jak protimodernu, tak ultramodernu. Východiskem je překonání moderního paradigmatu jeho povýšením na postmoderní paradigma, a to ve smyslu přijetí humánního obsahu moderního paradigmatu, negování jeho nehumánních omezení a konečně jeho transcendování do nové, diferencované, pluralisticko holistické syntézy (s. 33). Küng dále upozorňuje (v části A. II: K čemu je etika?) na skutečnost, že demokratický stát musí být světonázorově neutrální. Proto je nutně odkázán na základní konsensus, “překrývající konsensus” (ang. overlapping consensus). Heslem budoucnosti se má stát planetární odpovědnost. Místo etiky úspěchu má nastoupit etika odpovědnosti - etika smýšlení, které se ptá na důsledky konání a přijímá odpovědnost. Přitom má jít o odpovědnost světové pospolitosti za její svět, za životní prostředí a za budoucí svět (s. 38). Člověk se musí stát lidštějším, vzít na sebe odpovědnost za sebe i odpovědnost za svět. Vytvoření lepšího světa vyžaduje identitu a solidaritu. Etika by se měla stát opět veřejnou záležitostí (etické komise, katedry etiky, etické kodexy). Etické jednání má tvořit rámec lidského sociálního jednání. Společnost odpovědnosti se má vyznačovat vzájemným respektem věřících a nevěřících (část A. III: Koalice věřících a nevěřících). Svoboda náboženství je i právem svobody od náboženství. Koalice věřících a nevěřících může společně bojovat proti triviálnímu nihilismu, difúznímu cynismu a sociálnímu chladu. Hans Küng varuje (v části A. IV: Etika mezi autonomií a náboženstvím) před antivědeckým fundamentalismem a hodnotově neutrální vědou. Připomíná dialektiku osvícenství, kdy jeho rozum se lehce obrací v nerozum (s. 47). Ne každý pokrok vědy je pak současně pokrokem lidskosti. Technické a přírodovědecké myšlení není schopné se stát základem pro etická měřítka, lidská práva a univerzální hodnoty. I filosofie má velký problém se zdůvodněním nepodmíněně a všeobecně závazné etiky. Snad to dá náboženství? Náboženství ovšem působí rozporně. Náboženství mohou potlačovat i osvobozovat, mohou být tyranská a autoritářská, ale i šířit důvěru v živit, toleranci, ochotu pomáhat, solidaritu, kreativitu, sociální angažovanost, podporovat duchovní obnovu, společenské reformy a světový mír. Náboženství je univerzální fenomén a znamená rozumnou důvěru v Boha, chápaného jako vše zahrnující, vším pronikající první a poslední skutečnost (s. 50). Náboženství nemusí být jen projekce. Dnes je náboženství motorem společenských změn více než filosofie. Kulturně historická teze o konci či odumírání náboženství se tak jeví jednoznačně jako falzifikát. Ovšem také náboženství mají problémy s etikou. Pojmy a normy velkých náboženství se vytvořily ve velmi komplikovaném sociálním dynamickém procesu. Nelze zde apelovat pouze na nebeskou autoritu, lidem není totiž odňata jejich pozemská autorita. I v náboženství je třeba užívat vědeckých metod. Moderní etika musí mít kontakt s přírodními vědami a vědami o člověku (s psychologií, psychoterapií, sociologii, kritikou společnosti, výzkumy chování, biologií, dějinami kultury či filosofickou antropologií). Současná etika vypracovala řadu pravidel pro konkrétní etické rozhodování (s. 55): pravidlo řešení problému (technický a vědecký pokrok by neměl přinést víc problémů, než které by řešil), pravidlo důkazovosti (nutno dokázat, že navrhovaná inovace nezapříčiní sociální a ekologické škody), pravidlo obecného blaha (zájem obecného blaha má přednost před individuálním zájmem), pravidlo naléhavosti (naléhavější hodnota má přednost i před hodnotou vyšší), pravidlo ekologie (ekosystém má přednost před sociosystémem) a pravidlo reversibility (v technickém vývoji má mít přednost vratný vývoj před nevratným). Tato pravidla sice mohou doporučit určité postoje či životní styl, zůstávají však otázky po mravní motivaci, stupni závaznosti, obecné platnosti a po posledním smyslu norem vůbec. Podle Hanse Künga má zde náboženství co nabídnout a tak se může stát základem étosu. Z konečné podmíněnosti lidského bytí nelze totiž odvozovat nepodmíněný nárok, “kategorickou povinnost”. Jen to, co je nepodmíněné, může bezpodmínečně zavazovat. Jen z Absolutna lze zdůvodnit kategorický etický nárok. V prorockých náboženstvích je oním Absolutnem Bůh. Správné pochopení teonomie tak není v rozporu s heteronomií. Teonomie se zde stává základem, garancí i hranicí lidské autonomie, které vždy hrozí nebezpečí libovůle (svévole). Náboženství dává lidem hlubinnou dimenzi jejich bytí, nepodmíněné normy, duchovní domovinu, odůvodnění protestu a odporu proti bezpráví (základní funkce náboženství). Důležitá je zde znalost ne rozdílů, ale shod mezi světovými náboženstvími (část A. V: Světová náboženství a světový étos). Světová náboženství nabízejí orientaci na blaho člověka (a to nepodmíněně), maximy elementární lidskosti (nezabíjet, nelhat, nekrást, nekonat zlo, ctít rodiče a milovat děti) a rozumnou cestu středu (mezi libertinismem a legalismem, mezi hédonismem a asketismem). Přinášejí i zlaté pravidlo (co si sám nepřeješ, to nečiň ani jiným lidem), nabízejí mravní motivaci (skrze modely života - život Buddhy, Ježíše, Mohameda a dalších) a ukazují smysl celku. Nabízejí (přes všechna svá selhání) změnu člověka z nitra - změnu vědomí, srdce, mentality, uzpůsobení. Dnes se náboženská víra již nestaví proti moderním hodnotám nedotknutelnosti člověka, svobody, rovnosti a solidarity. Postmoderna navíc vyžaduje spravedlnost, pluralitu, sesterství, mír, solidaritu s přírodou a ekumenismus (s. 69 - 71). Část B začíná připomenutím “dvojí tváře náboženských vyznání” (část B. I: Dvojí tvář náboženských vyznání). Náboženství mohou vést k válce (příklad Libanonu), ale i k míru (opačné příklady smíření Německa s Francií a Polskem). Ovšem mír mezi náboženstvími vyžaduje řešit problematiku pravdy (část B. II: Otázka pravdy). Obhájci jediné pravdy (např. stoupenci arcibiskupa Lefebvra či protestantští fundamentalisté) nejsou na správné cestě. Celkově tři strategie nenabízejí odpovídající řešení: strategie opevňování (pouze vlastní náboženství je pravdivé, mír může zaručuje pouze jediné pravdivé státní náboženství), strategie zlehčování (každé náboženství je v podstatě pravdivé) či strategie objímání (jediné náboženství je pravdivé, avšak všechna dějinná náboženství mají účast na pravdě tohoto náboženství). Východiskem je čtvrtá, ekumenická strategie (část B. III: Hledání ekumenických kritérií pravdy). Základem mají být obecná etická kritéria - obecná kritéria pravdy a dobra. Dnes je potřebný náboženský základ humánních hodnot, kdy “humanum” (lidské) by mělo být zdůvodněné v “divinum” (v božském). Přitom v náboženstvích by se měl prosazovat pokrok k humanitě, podpora lidských práv a sociální spravedlnosti (část B. IV: 'Humanum' jako základní ekumenické kritérium). Mezi světovými náboženstvími je možný elementární konsensus o základních lidských hodnotách. Základem je důstojnost člověka. Pravdivé a dobré náboženství slouží lidskosti, nepravé a špatné náboženství šíří nelidskost. Mezi náboženstvím a lidskostí je dialektický vztah: pravá lidskost je předpokladem pravého náboženství a pravé náboženství je dovršením pravé lidskosti. Náboženství jako výraz celistvého smyslu a nejvyšších hodnot se pak stává optimálním předpokladem pro realizaci “humanum” (s. 90). Schopnost dialogu podle Künga není v rozporu se zásadovostí (část B. V: Schopnost dialogu a zásadovost - to nejsou protiklady). Pravdu nelze prosazovat mocenskými a donucovacími prostředky. Svobodu nelze obětovat pravdě. Současně: pravdu nelze obětovat pro svobodu. Svoboda není svobodou od všech vazeb a závazků, ale svobodou k nové odpovědnosti vůči bližním, okolnímu světu, prostředí, Absolutnu. Křesťan nemá monopol na pravdu, ale nemá ani právo se vzdát přiznání se k pravdě. Dialog a svědectví se nevylučují. Nutno rozlišovat tři různá kritéria: obecné etické kritérium (lidskost), obecné náboženské kritérium (věrnost počátku či kánonu) a specifické křesťanské kritérium dobrého a pravého náboženství (duch Ježíše Krista - to lze přímo uplatnit jen na křesťanství, na jiná náboženství pouze nepřímo). Viděno zvnějšku (religionisticky) jsou různá náboženství pravdivá, tj. odpovídají obecně etickým a náboženským kritériím. Viděno zevnitř je pro křesťana jen jedno pravé náboženství - křesťanství, ostatní náboženství jsou pravdivá s výhradou, podmíněně. Dialog nutno vést na základě zásadovosti. Pravý dialog pak vede k míru mezi náboženstvími. V úvodu části C Hans Küng upozorňuje na potřebu základního výzkumu (část C. I: Náboženský dialog se neobejde bez základního výzkumu). Objektivní znalost náboženské skutečnosti a subjektivní náboženská zkušenost se mohou doplňovat a obohacovat. Při zkoumání náboženské situace dnešní doby se nelze vyhýbat riziku syntézy. K pokusům minulosti o dějinnou syntézu však nutno přistupovat kriticky (část C. II: Jak již o dějinách nelze psát). Týká se to zejména těchto pokusů: filosofie dějin G. F. W. Hegela, kulturní morfologie Oswalda Spenglera a teorie kulturních okruhů Arnolda Toynbee. Dnes při posuzování náboženské situace doby nutno zvolit jinou cestu. Jednak rozlišení tří systémových náboženských proudů (semitský, indický a čínský), jednak analýzu střídání paradigmat, epochálních konstelací v každém náboženství a kultuře. Na náboženské systémy tak lze aplikovat teorii paradigmat (část C. III: Aplikace teorie paradigmat na náboženské úrovni). Teorie paradigmat vyžaduje multidisciplinární studium náboženství a aplikaci historicko systematické metody, spojující evolučně narativní rovinu výkladu a rovinu topicko tematickou. Identifikace světodějných odchylek, epochálních zlomů a kulturně náboženských konstelací by měla umožnit periodizaci vývoje jednotlivých náboženství (paradigmata minulosti), odhalit jejich strukturovanost (výzvy přítomnosti) a umožnit prognózování jejich dalšího vývoje (možnosti budoucnosti). V křesťanství Hans Küng identifikuje šest různých paradigmat (s. 115) - starokřesťanské apokalyptické paradigma, starocírkevní helénistické paradigma, středověké římsko katolické paradigma, reformační protestantské paradigma, osvícenské moderní paradigma a současné ekumenické postmoderní paradigma. V jednom a tomtéž náboženství lze tak rozlišit různá paradigmata (celkové konstelace názorů, hodnot, postupů, jak je sdílejí členové určité pospolitosti). Oproti přírodním vědám nové paradigma může existovat vedle starého. Ve 20. století tak ortodoxní tradicionalismus byl nositelem starocírkevního helénistického paradigmatu, římskokatolický integralismus středověkého římsko katolického paradigmatu, protestantský fundamentalismus reformačního protestantského paradigmatu a liberální modernismus osvícenského moderního paradigmatu. Persistence a konkurence předchozích náboženských paradigmat v dnešku je možná jednou z hlavních příčin konfliktů uvnitř náboženství a mezi náboženstvími, tedy jednou z hlavních příčin různých směrů a stranictví, napětí, různic a válek. Analýzu náboženské situace doby nutno dnes orientovat na ještě existující náboženství, na vyspělá náboženství, na světová náboženství a na živou dynamickou skutečnost těchto náboženství. První nadindividuální, mezinárodní a transkulturní náboženský systém tvoří prorocká náboženství semitského původu - vycházejí z pozice protějšku mezi Bohem a člověkem a stojí převážně ve znamení konfrontace (židovství, křesťanství, islám). Druhý náboženský systém tvoří náboženství indického původu - sklon k mystice a jednotě, vnitřní orientace (náboženství upanišad, buddhismus, hinduismus). Třetí náboženský systém tvoří náboženství čínského původu - orientace na moudrost, harmonii (konfuciánství, taoismus). Tyto systémy přes svou rozdílnost odpovídají na podobné základní otázky člověka (otázky po původu, smyslu, determinaci osudu, zdůvodnění mravních norem) a nabízejí podobné cesty spásy (cesty z bídy, utrpení a viny bytí). Cílem ekumenické teologie (část C. IV: Ekumenická teologie pro mír) není ustanovení jednotného náboženství, nýbrž jedná se zde o náboženské dorozumění a spolupráci. Nejdříve třeba vypracovat teologii míru mezi křesťany, muslimy a židy. Nutno se přitom vyhnout apokalyptickému rozčílení (s. 122) a uplatňovat sebekritiku, toleranci a maximální otevřenost. Již dnes nutno začít s globálním náboženským dorozumíváním (část C. V: Imperativy mezináboženského dialogu v postmoderně). Nutno vést dialog se všemi skupinami a na všech úrovních (oficiální i neoficiální dialog), vést vědecký i duchovní dialog. A hlavně - náboženský dialog by měl být každodenní. Řadu záměrů projektu Světový étos se od roku 1989 podařilo naplnit. V roce 1993 došlo např. k podepsaní Prohlášení ke světovému étosu na závěr druhého Parlamentu světových náboženství v Chicagu. V roce 1995 vznikla dokonce nadace Světový étos - Weltethos Stiftung a v dalších letech vyšla celá řada knih o vztahu křesťanství a jiných světových náboženství (např. křesťanství a hinduismus, buddhismus, islám či náboženství Číny). Zároveň byly mezináboženské vztahy narušovány politickými a vojenskými operacemi - válka v Jugoslávii, Čečensku, tzv. válka proti terorismu, válka v Afghánistánu, válka v Iráku, přetrvávající židovsko - palestinský konflikt atd. Zda ve vztahu mezi náboženstvími, civilizacemi či kulturami převládne dialog nebo střet či boj není tedy ještě definitivně rozhodnuto.

Významný německý katolický teolog se snaží vymezit místo církve ve světě současnosti i budoucnosti. Pro tuto studii použil autor části textu ze svého obsáhlého díla "Církev" (nebylo přeloženo do češtiny) a vybral ty pasáže, které jsou důležité pro ekumenické setkání všech křesťanů. Zabývá se otázkou vzniku a původu církve, její podstatou a jejími hlavními znaky. Vždy bere v úvahu původní stanoviska katolická i reformační a snaží se dospět k takové formulaci otázek, které by byly přijatelné pro všechny odnože původní církve a které by pro ně byly zároveň podnětem k vlastnímu hledání.

Srozumitelné, odborně fundované seznámení s neevropskými náboženstvími. Výzva k dialogu, porozumění a smíření.

Kniha je součástí velkého a dobrodružného projektu, který autor uspořádal v rámci své nadace Světový étos s celou řadou svých spolupracovníků. Jedná se o eurodovaného průvodce sedmi významnými náboženskými tradicemi, který obratně spojuje informace, odborný komentář a pohledy do minulosti i současti náboženské praxe. Čtenáři, k nimž mohou patřit například středoškolští a vysokoškolští studenti, ocení kombinaci základních údajů se zajímavými detaily, které dokreslují pestrý a stále překvapující svět náboženství s jeho učením, morálními příkazy, slavnostními rituály.

Současná teologie se soustavně a mnohem intenzivněji než dříve zabývá kritikou náboženství, jak ji vyslovili psychiatři a psychoterapeuti – nejvýrazněji Sigmund Freud –, aby se vyrovnala s falešnými obrazy Boha a nahrazovala je úvahami osvobozujícími a uzdravujícími. Přehledně objasňuje tuto problematiku Hans Küng ve své knize Existuje Bůh? Za jeho výklad mu Americká asociace psychiatrů udělila renomovanou Cenu Oscara Pfistera. Předkládaný svazek přináší dva Küngovy závažné texty: studii „Bůh – infantilní iluze?“ z jeho díla Existuje Bůh? a přednášku „Náboženství – poslední tabu?“.

Po pádu mnoha bohů v našem století zůstává jedna postava pro bezpočet lidí stále nejvýraznější v dlouhých lidských dějinách. Tato postava, i přes zradění svými vyznavači, fascinuje revolucionáře, evolucionisty, intelektuály i antiintelektuály. Je podnětem k myšlení pro teology i ateisty a vyzývá církve k sebezpytování, zda jsou jeho náhrobkem nebo živoucími svědky. Gándhí vyzývá hinduisty, aby s úctou studovali Ježíšovo učení, což vyvolává otázku pravdivosti: který Kristus je ten skutečný? Odpověď „Buď přátelský, Ježíš tě miluje“ není trvalá a může se snadno zvrhnout v nekritický fundamentalismus nebo pietismus. Kde se staví na pocitech, může být jméno zaměňováno, jako například mezi Che Guevarou a Ježíšem. Otázka pravdy musí být precizována a postavena mezi různé interpretace Ježíše: dogmatismus versus pietismus, protest a akci versus pocity a senzitivitu. Je to Kristus snů, nebo Kristus skutečnosti? Vysněný, nebo skutečný Kristus? Tato dilemata vyžadují hluboké zamyšlení a kritické zhodnocení.

V této knize, která se dočkala už mnoha vydání ve všech světových jazycích, se koncilový teolog a filosof náboženství Hans Kůng vyrovnává s posledními otázkami smyslu časově omezeného lidského pobytu na světě. Co se děje ve smrti? Co přichází poté? V moderní společnosti se často zdála být otázka věčného života vyřízena. Nicméně právě z oblasti současné medicíny a lékařské etiky se nově diskutují otázky související s umíráním, smrtí a dalších forem života. Tyto problémy vyžadují komplexního posouzení multidisciplinárního, z hlediska dnešní medicíny, přírodních věd, filosofie i dějin náboženství. Také křesťanská teologie se nově ocitá před nutností odpovědět na řadu dílčích problémů: Co dokazují prožitky umírajících? Je věčný život pouhou projekcí lidských přání nebo je skutečností? Jak posuzovat reinkarnaci? Z čeho vychází židovsko-křesťanská naděje vzkříšení? Není víra jen pouhou útěchou? A co konec světa? Co tedy vlastně znamená víra v život věčný? Na tyto otázky odpovídá Hans Küng ve svých přednáškách pro posluchače všech fakult univerzity v Tübingen. Nemají podobu akademických traktátů, ale nabízejí srozumitelnou ekumenickou teologii, koncipovanou nejen s ohledem na různé křesťanské konfese, ale i na velká světová náboženství.

Publikace přináší úplný text Deklarace a dvě studie autorů, kteří vysvětlují ideu a historii tohoto dokumentu, jenž se pokouší nalézt konzensus mezi náboženstvími v oblasti etiky - ta se má stát základním kamenem světového řádu. Představitelé jednotlivých náboženských skupin a společenství se podpisem textu přihlásili k myšlenkám tolerance a respektování lidských práv.

Rozsáhlá práce švýcarského teologa Hanse Künga se zaměřuje na židovské náboženství v kontextu tří tisíciletí, od Abrahama po rok 1991. Toto dílo je prvním z trilogie, která zahrnuje také křesťanství a islám. Autor rozděluje text do tří oddílů: Minulost dosud přítomná, Problémy současnosti a Výhledy do budoucna, přičemž židovství analyzuje z teologického, historického a politického hlediska. Küng kriticky srovnává židovství s křesťanstvím a islámem, přičemž se zaměřuje na historický vývoj církevního křesťanství, zejména katolictví, a přistupuje k islámu s politickou korektností. Dílo rozděluje vývoj židovského náboženství do šesti paradigmat, od kmenového po postmoderní. Autor se také zabývá historií židovského národa, holocaustem a postojem křesťanských církví k nacistickému pronásledování Židů, stejně jako vztahem mezi židy a křesťany, budoucností Státu Izrael a blízkovýchodním konfliktem. Zkoumá rovněž vývoj ortodoxního, reformovaného a konzervativního judaismu. Klade si otázku, jak po Osvětimi chápat Boha. Dílo je bohatě faktograficky podloženo a představuje významný příspěvek k mezináboženskému dialogu a myšlenkám globálního světového étosu.

Autor, slavný teolog švýcarského původu, ve spolupráci s odborníkem na islámskou kulturu porovnává dvě monoteistická náboženství – křesťanství a islám. Autorům nejde jen o popis náboženství, ale také o možnost obohacení a o kritické zhodnocení dějinných vztahů.

Srozumitelné, odborně fundované seznámení s neevropskými náboženstvími. Výzva k dialogu, porozumění a smíření. Čtyři svazky této řady představují veřejnosti významný ekumenický dialog, který vedl světově uznávaný teolog Hans Küng s předními znalci hinduismu (sv. 1), buddhismu (sv. 2), islámu (sv. 3) a náboženství Číny (sv. 4). Každá kniha přináší nejprve přehlednou charakteristiku historického a duchovního vývoje jednotlivých náboženských soustav, poté se věnuje názorům jejich současných myslitelů a zkoumá možnosti vzájemného porozumění. PODNĚT K VZÁJEMNÉMU POZNÁNÍ SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍ Náboženství Číny se dlouho považovala za jakousi "okrajovou oblast" v rámci všeobecných dějin náboženství. H. Küng se naopak snaží představit čínská náboženství moudrosti z nového hlediska. Spatřuje v nich "třetí pramen" světových náboženských dějin vedle semitských prorockých náboženství (islám, židovství, křesťanství), a mytických náboženství Indie. Čínská náboženství jsou v této dialogické knize představena v celkovém historickém, filozofickém a teologickém významu. Partnerkou v rozhovoru byla Küngovi významná religionistka Julia Ching. Osvětluje čtyři velké čínské náboženské tradice: konfucianismus, taoismus, buddhismus a lidová náboženství Číny.

Autor se zamýšlí v této své zatím poslední knize, k níž dalo podnět jeho vlastní onemocnění, nad dosavadními texty o vážném ohrožení života. Dospívá k stanovisku, že „dobrá smrt“ nemá nic společného se sebevraždou, nýbrž, že znamená lidsky důstojné ukončení života. Otázkám s tím spojeným je věnován i jeho nedávný rozhovor se známou německou moderátorkou Anne Willovou, který vysílala celoněmecká televize. Záznam této relace tvoří první část knihy. Následují úvahy a reakce posluchačů a na ně navazuje závěrečný oddíl, shrnující autorův postoj k mezní situaci lidského života.

V šesti jasně rozčleněných kapitolách ukazuje významný současný teolog, jak lze i dnes rozumět dvanácti článkům starobylého křesťanského vyznání víry. Název „Symbolum Apostolorum“ a vyprávění o jeho apoštolském původu se v křesťanských obcích objevují až kolem roku 400, byly však inspirovány apoštolským poselstvím. A dodnes se toto vyznání udrželo v katolické církvi i v církvích reformačních jako jednoduché, narativní shrnutí křesťanské víry. Z tohoto hlediska má též ekumenicky důležitou funkci. Ovšem tak, jako je tomu u každého textu, od jehož vzniku nás dělí řada staletí a který se tedy utvářel ve zcela jiném kulturně historickém kontextu, je zapotřebí jeho pojmy a výpovědi pro naši dobu nově vysvětlit a přeložit. Jak dnes např. přijímat výrazy jako všemohoucí Bůh, Tvůrce nebe i země, synovství boží, narození z Panny Marie, sestoupení do pekel, zmrtvýchvstání či nanebevstoupení? Jejich objasnění zde není ani osobní, ani svévolné. Je to výklad, který se zakládá na Písmu a chce posloužit k tomu, aby člověk i na prahu 21. století byl schopen říci: „Credo, věřím. Mohu říci ,ano‘ k jistě různě závažným článkům Apoštolského vyznání víry jakožto základní orientaci pro svůj vlastní život.“

„A můžete mi teď upřímně povědět, v co vy osobně věříte?“ Taková nebo podobná otázka byla Hansi Küngovi, jak sám říká, během jeho dlouholetého teologického působení položena nesčetněkrát a v této knize na ni chce čtenářům odpovědět. V deseti rozsáhlých kapitolách jim předkládá „celistvý pohled na svět“ a věnuje se základním problémům lidského života: čemu a komu lze věřit, na co se dá spoléhat, v co je možno doufat, z čeho se můžeme radovat, čím se máme řídit na své životní cestě, čeho se nesmíme zříci, jak se máme vyrovnat s utrpením, co nebo koho bychom si měli brát za vzor, jaké si máme klást cíle, čeho je k dobrému životu zapotřebí, jaký má život vůbec smysl. Hans Küng je pokládán za univerzálního myslitele současnosti, za badatele, který novodobé teologické myšlení ovlivnil více než kdo jiný, a jeho díla zná v překladech do mnoha jazyků celý svět. Kniha V co věřím na jeho předchozí publikace přirozeně navazuje, ale zároveň se od nich liší. Je jeho osobním vyznáním a uceleným shrnutím jeho životních postojů. Zve nás na napínavou myšlenkovou „horskou túru“ a cestou nám ukazuje jádro autorovy víry, jádro, které v Küngových odborněji zaměřených dílech zůstávalo ukryté pod vrstvou vědeckých poznatků, ustálené teologické terminologie a teoretických úvah.

Teologicko-historický nástin V době Ježíšova veřejného působení patřily ženy zcela přirozeně k volnému společenství jeho učedníků. A to přesto, že tehdy byla účast ženy na veřejném životě zcela nemyslitelná. Ježíšův otevřený přístup k nim dosvědčují i evangelia. Spolu s učedníky doprovázely ženy rovněž Ježíše z Galileje na jeho poslední cestě do Jeruzaléma, byly s ním na Golgotě i při jeho pohřbu. Hans Küng sleduje vývoj postavení žen od období rané církve přes středověk, reformaci a protireformaci až po současnost. Popisuje společenské vlivy i teologické koncepce, které postavení ženy v církvi negativně ovlivňovaly. Tak dokazuje, že neúčast žen v současné hierarchické struktuře církve nejen neodpovídá Kristovu příkladu, ale je i společenskou křivdou, ochuzuje život církve a oslabuje její svědectví světu.

Křesťanský myslitel odhaluje význam etických principů pro současnou světovou politiku a hospodářství. Moderní stát může fungovat pouze na základě etického konsensu společnosti, proto vyžaduje změnu lidského vědomí. Ve sféře politiky se musí prosadit „odpovědnost“, napomáhající rovnováze mezi ideály a realitou. Odpovědný hospodářský přístup spojí ekonomickou strategii s etickým přesvědčením. Toto nové uspořádání světa tudíž předpokládá uplatnění morální koncepce, jejíž humánní hodnoty akceptují všechny civilizační a náboženské okruhy. Záchrana lidstva spočívá ve vědomí odpovědnosti...

Autor se v této knize vydává na samé hranice lidského poznání a ve světle náboženství a moderní vědy se snaží najít odpovědi na otázky staré jako lidstvo samo. Z hlediska nejnovějších vědeckých poznatků zejména v astrofyzice a evoluční biologii, ale též v matematice a logice se zabývá možností vytvořit jednotnou fyzikální teorii všeho, velkým třeskem, jeho fyzikálními předpoklady a důsledky a tím, co mohlo existovat před ním. Zároveň ukazuje, že poznatky moderní přírodovědy nejsou v rozporu s teologickým a filozofickým přístupem k dané problematice zvláště tří hlavních monoteistických náboženství, dokonce že existují styčné body mezi přírodními vědami a náboženstvím.

Hans Küng, jeden z nejvýznamnějších teologů dvacátého století, který působil jako teologický expert (peritus) na 2. vatikánském koncilu, bilancuje svůj život, který se měl stát bojem za jeho vlastní svobodu i svobodu uvnitř římskokatolické církve. První svazek jeho pamětí, nazvaný VYBOJOVANÁ SVOBODA, zachycuje období prvních čtyřiceti let jeho života – od dětství a dospívání, ovlivněného 2. světovou válkou, až do roku 1968, kdy byl již mezinárodně uznávaným teologem. S nadhledem, humorem, ale zároveň bez přikrášlení vzpomíná na teologická studia v Římě, svou kariéru kněze a profesora a na události a osobnosti, které formovaly jeho postoj k náboženství, církvi a ekumenismu. Velkou část knihy pak zabírá Küngův strhující popis zákulisního dění, machinací a intrik během 2. vatikánského koncilu, včetně setkání a spolupráce s tehdy mladým a reformně naladěným teologem Josephem Ratzingerem.

Jedno z nejznámějších děl německého kontroverzního teologa, který se v poslední době věnuje mezináboženskému dialogu (Světový étos). Být křesťanem patří k teologickým textům, které je možné považovat za „teologickou klasiku“: otevírají zásadní diskusi nad tím, co to znamená být křesťanem v dnešní složité době. Kniha je typická i svým publicistickým a současně přehledným stylem, jímž se její autor stal proslulým.

The President of the Federal Republic of Germany, Roman Herzog, and four internationally renowned scholars from different cultural backgrounds and academic disciplines argue about ways to prevent the scenario of a clash of civilizations from becoming reality. Recognizing that scenario as an intellectual projection with considerable influence on policy-makers across the world, they agree on the necessity to mobilize ideas of cooperation as countervailing forces against mindsets of conflict and violence; to respect the diversity of cultures, but avoid moral relativism; to recognize the danger of fundamentalist instrumentalization of religion for purposes of political power; to cope with economic and social disequilibria that may lead to eruptions of conflict and violence; and to focus on commonalities between cultures as a strategy of peace in a globalized world.

Provides a picture of the Church's theological image as expressed in the historical forms it has taken thru the centuries from the present day back to its origins. The book uncovers, for both Protestant & Roman Catholic, some lessons about the community to which he or she belongs.

Kung joins with three esteemed colleagues to address the question: "Can we break through the barriers of noncommunication, fear, and mistrust that separate the followers of the world's great religions?" The authors analyze the main lines of approach taken by Islam, Hinduism, and Buddhism, and give Christian responses to the values and challenges each tradition presents.

Hans Kung emphasizes the pressing need for dialogue and understanding in a world fraught with division and conflict. He explores themes of faith, ethics, and the importance of global cooperation, urging readers to reflect on their roles in fostering peace and unity. Through a blend of personal insights and philosophical reflections, Kung challenges conventional beliefs and advocates for a more compassionate approach to humanity's shared challenges. This work serves as a call to action for individuals and communities alike.

Hans Küng, il “grande vecchio” della teologia dissidente, racconta la sua esperienza con sette papi, da Pio XII a Francesco. Pio XII è il papa della sua giovinezza, e lo osserva da vicino come studente a Roma. Giovanni XXIII e Paolo VI sono i papi del Concilio, a cui partecipa come perito; Paolo VI lo invita a servire la Chiesa. Con Luciani ha un breve scambio epistolare, mentre Giovanni Paolo II diventa il papa-nemico, privandolo della missio canonica. Ratzinger, suo collega al Concilio e a Tubinga, si schiera con Wojtyła. La relazione con Francesco è invece di “simpatia a prima vista”, con il papa che lo chiama hermano. Küng condivide ricordi e aneddoti, offrendo ritratti di questi pontefici, non biografie o agiografie. La sua valutazione è influenzata dal Concilio Vaticano II, che cercava di reinterpretare il Vangelo per i tempi moderni. Küng misura il suo giudizio su questi papi in base alla loro vicinanza al messaggio di Gesù Cristo. La sua relazione con i papi è diretta e senza intermediari, permettendo un confronto costruttivo. Küng difende una visione di Chiesa aperta al mondo e ai suoi problemi, fedele al messaggio cristiano originario: una Chiesa “serva e povera”, e misericordiosa. Con papa Francesco, questa visione trova nuova speranza.

Mit großer Offenheit erzählt Hans Küng das Leben »meiner letzten drei Jahrzehnte«. Er beschreibt, wie der Versuch der römischen Kirche scheitert, ihren gefährlichsten (weil aus dem Inneren der Kirche stammenden) Kritiker zu isolieren. Die Macht des Papstes reicht auch im ausgehenden 20. Jahrhundert noch weit und könnte das Leben eines Priesters und Professors zerstören. Küng aber wehrt sich – und bleibt Sieger. Er erschließt sich neue Felder, von der Ökumene der Weltreligionen bis hin zum epochalen »Weltethos«, und wird weltweit als einer der großen wegweisenden Denker gesehen. Bunt, spannungsreich, aufregend sei sein Leben gewesen, resümiert Küng, und lässt den Leser teilhaben an Kämpfen und Krisen, an Begegnungen mit den Großen der Erde und seinen eigenen Erkenntnissen über sein Leben. Denn damit schließt das Buch, mit persönlichen Antworten auf die großen Fragen eines jeden Menschen am Ende des Lebens: War es das wert? Wie will ich sterben? Was kommt dann?

Das Buch bietet eine umfassende Analyse der komplexen Lage im Irak und beleuchtet die vielfältigen innen- und außenpolitischen Aspekte des Konflikts. Es behandelt kritisch Themen wie den Irakkrieg 2003, die Hegemonialinteressen der USA, Perspektiven einer Nachkriegsordnung, die irakische Opposition, das Waffenarsenal, die Bedeutung der Erdölvorkommen sowie den Einfluss des Islamismus. Zudem wird die Geschichte des Irak im 20. Jahrhundert, das Herrschaftssystem unter Saddam Hussein, die irakische Gesellschaft und ihre Stammesstruktur sowie die ungelöste Kurdenfrage thematisiert. Auch die Nahost- und Irakpolitik der USA und Europas sowie die Auswirkungen der 1990 verhängten Sanktionen werden beleuchtet. Das Buch gilt aufgrund seiner Informationsfülle als Standardwerk und leistet einen wertvollen Beitrag zum Verständnis der aktuellen politischen Probleme im Irak. Die Autoren, Kai Hafez und Birgit Schäbler, sind erfahrene Wissenschaftler auf ihrem Gebiet und bringen ihre fundierten Kenntnisse ein, um die komplexen Zusammenhänge und Herausforderungen der Region zu erläutern.

Hans Küng, einer der berühmtesten Theologen der Gegenwart, erzählt und erklärt das Spektrum der großen Weltreligionen – von den Stammesreligionen, dem Hinduismus, der chinesischen Religion und dem Buddhismus bis hin zu Judentum, Christentum und Islam. Seine »Spurensuche« deckt Verbindendes und Trennendes auf und begibt sich auf die Suche nach einem gemeinsamen Weltethos.

Diese Ausgabe vereint die heiligen Schriften der großen Weltreligionen (Judentum, Christentum, Islam, Hinduismus, Buddhismus) in einer Schmuckkassette und bietet einen wertvollen Schatz an religiösem Wissen und spirituellem Erbe der Menschheit.

Hans Küng hat mit seinen zahlreichen Veröffentlichungen nicht nur weltweit Millionen von Lesern gefunden, sondern auch die Sicht auf die großen Menschheitsfragen mitbestimmt. Sein denkerischer Weg erstreckt sich von Kirche und Christentum über die Weltreligionen bis hin zu existenziellen Grenzfragen und den weltethischen Standards. Existiert Gott, und was bedeutet »Christsein« heute? Wie können die Weltreligionen in Frieden miteinander leben? Welche Werte können wir von ihnen für Politik, Wirtschaft und Erziehung lernen? Die hier versammelten Schlüsseltexte zeigen, worauf es im Leben ankommt – und was bleibt.

Die Entwicklung der abendländischen Theologie, aufgezeigt am Werk von Paulus, Origenes, Augustin, Thomas von Aquin, Martin Luther, Friedrich Schleiermacher und Karl Barth.

Mit zwei Milliarden Anhängern ist das Christentum die größte Religion der Erde. Hans Küng legt mit dieser historischen Bilanz ein grundlegendes Werk vor, das in seiner umfassenden Darstellung des christlichen Denkweges durch die Jahrtausende und in seinem Gegenwartsbezug eine neue Ebene der Diskussion über das Christsein erreicht. Hans Küng unternimmt keine bloße Geschichte des Christentums, sondern vielmehr eine historische Analyse des Christentums. Es geht also um eine Verschränkung von Geschichte und Gegenwart.

International bekannte Persönlichkeiten (u.a. Lew Kopelew, Richard von Weizsäcker, Desmond Tutu, Teddy Kollek) berichten aus ihrem jeweiligen Blickwinkel, aus ihrer spezifischen Lebenssituation, und zeigen, welche Möglichkeiten sie für ein gemeinsames Weltethos sehen.

Wer könnte diese drängende Frage besser beantworten als Hans Küng? Seit er 1990 ein gemeinsames Weltethos vorgeschlagen hat (die Übersetzung liegt in 22 Sprachen vor), beschäftigt er sich mit dem Problem des gerechten Wirtschaftens. Der Sozialismus ist abgewirtschaftet, der Kapitalismus steckt in einer Krise – gibt es einen dritten Weg? So einfach ist es nicht, sagt Hans Küng. Er fragt nach den Grundlagen der Globalisierung ebenso wie nach der moralischen Begründung des Gewinns und den wahren Kosten der Marktwirtschaft. So plädiert er für einen Wertekanon, der dem Einzelnen wie der Gesellschaft insgesamt sagen kann, was 'anständig' ist in der Wirtschaft – und was nicht.

German

Sein Leben lang hat Hans Küng der katholischen Kirche gedient (allerdings nicht immer zur Freude der Päpste): als weltweit geachteter Theologe, als Priester und vielgelesener Autor. Jetzt erweist er ihr wieder einen Dienst, indem er klar ausspricht, woran die Kirche krankt. Deren Krise geht weit über die Missbrauchsfälle und deren Vertuschung hinaus: Es handelt sich um eine grundlegende Systemkrise. Eine Kirche, die weiterhin an ihrem Machtund Wahrheitsmonopol, an ihrer Sexual- und Frauenfeindlichkeit festhält, sich Reformen und der aufgeklärten modernen Welt verweigert, wird nicht überleben – das ist Hans Küngs Fazit. Deshalb legt er eine Agenda für ein 'Zukunftsgespräch' vor.

Seit über zwei Jahrzehnten sind die Weltreligionen zentrales Thema von Hans Küng. Mit seinen weltweit einflußreichen Büchern hat er Pionierarbeit für einen Dialog der Kulturen geleistet. In seinem neuen großen Werk bietet der Autor eine profunde Gesamtdarstellung des Islam: Er beschreibt die Paradigmenwechsel im Lauf seiner 1400jährigen Geschichte, zeichnet die unterschiedlichen Strömungen nach und sichtet die Positionen des Islam zu den drängenden Fragen der Gegenwart. Eine umfassende Analyse der politischen, kulturellen und religiösen Bedeutung der zahlenmäßig größten Weltreligion neben dem Christentum, wie sie unter den Theologen unserer Zeit nur Hans Küng schreiben kann. Dieses Buch zeigt: Ohne einen Dialog mit dem Islam wird es weder einen dauerhaften Weltfrieden noch ein konfliktfreies Miteinander mit den Muslimen in Europa geben. Wer die heutige Welt verstehen will, sollte Grundkenntnisse über den Islam besitzen.

One of this century's most prominent and outspoken theologians affirms the vitality and uniqueness of Christianity by tracing it back to the reality of the historical Christ.

Hans Küng, einer der berühmtesten Theologen der Gegenwart, beschreibt, erzählt und erklärt das Spektrum der großen Weltreligionen. Seine 'Spurensuche' deckt Verbindendes und Trennendes auf und verfolgt die Frage nach einem gemeinsamen Weltethos in den großen Religionen. Mit faszinierenden Farbfotos aufwendig ausgestattet, zeigt das Buch, wie aufregend und informativ das Thema dargestellt werden kann. Der vorliegende Band behandelt die Religionen nahöstlicher Herkunft: das Judentum, das Christentum und den Islam. 'Küngs Einblicke in die Geschichte und sein Auge für aktuelle Probleme sind beispiellos in ihrer stets wachen Sensibilität für das andere, für das Fremde, das es zu akzeptieren gilt.' Börsenblatt

Eine zeitgemäße Erklärung des christlichen Glaubens.

Wer ist Gott? Und warum an ihn glauben? Hat die Religion noch eine Zukunft? Warum an Gott glauben und nicht einfach an humane Werte - an Brüderlichkeit, Freiheit und Liebe? Existiert Gott überhaupt? Viele Menschen zweifeln an ihrem Glauben, sind ratlos und unentschieden, sehnen sich nach Gewissheit. Hans Küng nimmt ihre Zweifel ernst. Er untersucht die historischen Wurzeln der Gottesfrage und kommt zu dem Ergebnis: Gott existiert, und auch als Mensch der Gegenwart kann man vernünftig an Gott, vielleicht sogar an den christlichen Gott glauben.

Als leidenschaftlicher Musikhörer hat der Theologe Hans Küng in diesem Buch das Verhältnis von Mozart, Wagner und Bruckner zur Religion exemplarisch untersucht. Denn sowohl in Mozarts Werken als auch in Wagners Musikdramen und Bruckners Symphonik spielt der religiöse Aspekt eine wichtige Rolle. Küngs Buch ist nicht in erster Linie musiktheoretisch oder rein biografisch, sondern richtet sich an alle, die mehr über das Zusammenspiel von Religion und Musik erfahren wollen. »Ganz fein und dünn ist die Grenze zwischen Musik und Religion. Eine einzigartige Intensität des Erlebnisses wird dort erreicht, wo die Musik ihre Energie mit der der Religion im selben Sinn und Ziel vereint. In gewissen Momenten ist es dem Menschen gegeben, sich zu öffnen, so weit zu öffnen, dass er in dem unendlich schönen Klang den Klang des Unendlichen hört.« Hans Küng

In der Menschheitsgeschichte war und ist es das Judentum, das Gerechtigkeit, also den rechten Umgang von Menschen untereinander, zur Kernfrage der Religion gemacht hat. Hans Küng und Walter Homolka führen ein in die zentrale Idee vom ethischen Zusammenleben der Menschen. Dabei bieten sie auch Einblick in Kerntexte zur Ethik aus drei Jahrtausenden jüdischer Weisheit, angefangen von der Hebräischen Bibel bis zu den jüdischen Religionsphilosophen der Moderne. Die repräsentative Textsammlung orientiert sich an den Leitlinien der „Erklärung zum Weltethos“, die unter Federführung von Hans Küng entstand und 1993 von Vertretern aller Weltreligionen verkündet wurde: Gewaltlosigkeit, Solidarität, Toleranz und Partnerschaft zwischen Frauen und Männern.

Immer mehr Menschen des Westens fühlen sich vom Buddhismus angesprochen. Die Lehre von der Eigenverantwortlichkeit jedes Einzelnen und die Aufforderung Buddhas, die Richtigkeit seiner Lehre durch eigene Praxis nachzuprüfen, fasziniert in zunehmendem Maß. Der Buddhismusforscher Heinz Bechert legt die Wurzeln der Lehre Buddhas dar und ihre Veränderungen auf dem Weg zur Massenreligion der Gegenwart. In seinen »Antworten« zeigt Hans Küng, was Christen daraus lernen können – und was nicht.

Seit Hans Küng 1957 sein erstes Buch geschrieben hat, versuchen die Mächtigen in der Kirche, ihren ebenso brillanten wie unbotmäßigen Theologen zu disziplinieren, zuletzt 1979 mit dem Entzug der Lehrerlaubnis. Hans Küng ist Theologe, Christenmensch und Weltbürger, der sich den Herausforderungen der Zeit stellt. Er wird zu einem der meistgelesenen Theologen weltweit und zum 'Gegenspieler' seines früheren Kollegen Joseph Ratzinger, jetzt Papst Benedikt XVI. Temperamentvoll und anschaulich schildert Küng, wie ihn die dramatischen Umbrüche in Kirche und Gesellschaft veränderten und warum er jenen Lebensweg ging, der ihn zum Pionier der Ökumene, zum Partner im interreligiösen Dialog, zum Hoffnungsträger für eine erneuerte Kirche gemacht hat.

Der grossformatige, reich und instruktiv bebilderte Band ist die Langfassung der Textgrundlage für eine vom SWR aufwändig produzierte 7-teilige TV-Serie als filmische Darstellung der grossen Weltreligionen: Hinduismus, Buddhismus, Judentum, Christentum, Islam, chinesischen Religionen und Stammesreligionen (Quelle: Verlagsinformation).

Stručné dejiny Hans Küng, bývalý katolícky kňaz vo Vatikáne, dnes disident, sa vo svojom diele venuje dejinám katolíckej cirkvi od jej začiatku až po súčasnosť. Všíma si jej vzťah k iným náboženstvám, pričom kladie viaceré otázky, napr. či bol Ježiš katolík, prečo došlo k rozkolu s východnou cirkvou, ako sa prejavili závery 2. Vatikánskeho koncilu v praxi, aký by mal byť nasledujúci, dvadsiaty štvrtý pápež i kedy bude zvolaný 3. Vatikánsky koncil. V celom diele prejavuje svoju vieru v katolícku cirkev, súčasne však jednoznačne vyjadruje svoje presvedčenie o nevyhnutnosti ekumenickej, demokratickej cirkvi.

German

Der grossformatige, reich und instruktiv bebilderte Band ist die Langfassung der Textgrundlage für eine vom SWR aufwändig produzierte 7-teilige TV-Serie als filmische Darstellung der grossen Weltreligionen: Hinduismus, Buddhismus, Judentum, Christentum, Islam, chinesischen Religionen und Stammesreligionen (Quelle: Verlagsinformation).

Hans Küng, einer der berühmtesten Theologen der Gegenwart, beschreibt, erzählt und erklärt das Spektrum der großen Weltreligionen. Seine 'Spurensuche' deckt Verbindendes und Trennendes auf und verfolgt die Frage nach einem gemeinsamen Weltethos in den großen Religionen. Mit faszinierenden Farbfotos aufwendig ausgestattet, zeigt das Buch, wie aufregend und informativ das Thema dargestellt werden kann. Der vorliegende Band behandelt die Stammesreligionen, den Hinduismus, die chinesische Religion und den Buddhismus. 'Eine farbenreiche Reise durch die Kulturen und ihre Geschichte. Nicht an der Nivellierung von Differenzen ist Hans Küng gelegen, sondern daran, die spirituellen Schätze zu bergen, die im Boden der Religionen ruhen, um sie heute als Energiereserven ins Spiel zu bringen.' Die Zeit

Hans Küng zählt zu den bekanntesten Theologen der Gegenwart. Er hat nicht nur die zeitgenössische Theologie, er hat vor allem auch das Denken der Öffentlichkeit über Jahrzehnte maßgeblich beeinflusst. Das vorliegende Buch bietet einen repräsentativen Querschnitt durch sein Werk. Es geht um Grundfragen christlicher Existenz, um die Gestalt Jesu im Vergleich mit anderen großen Gestalten der Religionsgeschichte, um das Gespräch zwischen den großen Weltreligionen, um das »Projekt Weltethos« und schließlich um die religiöse Situation unserer Zeit.

Der dritte Teil der Erinnerungen von Küng thematisiert die Ökumene der Weltreligionen und das Konzept des Weltethos. Der Autor gewährt Einblicke in seine persönlichen Kämpfe und Krisen und reflektiert über zentrale Lebensfragen wie den Wert des Lebens, den eigenen Tod und das, was danach kommt. Diese tiefgründigen Überlegungen laden die Leser ein, sich mit den existenziellen Herausforderungen und Antworten des Autors auseinanderzusetzen.

Der erste von drei Erinnerungsbänden beleuchtet die ersten vier Jahrzehnte im Leben des Theologen Hans Küng. Beginnend mit seiner Jugend in der Schweiz und dem Entschluss, Priester zu werden, beschreibt das Buch seine Ausbildung in Rom sowie seinen Kampf um Freiheit. Es thematisiert auch seine prägenden Jahre in Paris und Tübingen und führt bis zum Zweiten Vatikanische Konzil. Der Band bietet einen tiefen Einblick in Küngs persönliche und berufliche Entwicklung in einer Zeit des Wandels.

Hans Küng beleuchtet in seiner umfassenden Darstellung die geistigen Strömungen des Judentums im Dialog mit Christentum und Islam. Er bietet Lesern neue Perspektiven auf die jüdische Religion und Kultur und zeigt, wie das Judentum die religiösen Fragen unserer Zeit widerspiegelt.

Hans Küng, ein führender deutscher Theologe, präsentiert sein "Projekt Weltethos" und die Erklärung der Menschenpflichten. Er betont die Bedeutung des interkulturellen Dialogs und sieht den Frieden der Weltreligionen als Grundlage für globalen Frieden zwischen den Nationen.