Jiří Vergner

Narození, život i smrt teraristy Jiřího Vergnera jsou svázané s Prahou. Narodil se 27. 4. 1950, dětství prožil s rodiči v Praze. Rodiče se jmenovali Božena a Zdeněk Vergnerovi, dědeček, který bratry Ivana a Jiřího vedl k lásce k přírodě a chovu zvířat, se jmenoval Alois Ryšán.

Jeho bratr, Ing. Ivan Vergner krásně vzpomíná: "Od nejranějších let nás rodiče vodili do pražské zoologické zahrady a četli nám knížky o zvířátkách v zoo, takže jsme záhy získali lásku ke zvířatům. V roce 1958 nás rodiče vzali poprvé na podzimní výstavu exotického ptactva v botanické zahradě UK, kde jsme obdivovali andulky, barevné kanáry, astrildy, amadiny a další exotické ptáčky. U klecí s barevnými rázy andulek jsme se díky rodičům seznámili s chovatelem Josefem Popelínským, který se stal pro další tři roky naším exotářským rádcem. Na jeho doporučení se naše matka přihlásila do ZO ČSCHDZ exotáři Praha a my kluci jsme díky tomu mohli s ní chodit na členské schůze. Začali jsme odebírat cyklostylovaný časopis Exotář, což byla naše první odborná chovatelská četba. Zároveň nám rodiče předplatili časopis Živa, kde se psalo o všech druzích zvířat, od hmyzu a ryb po savce. Od jednoho přítele rodiny jsme dostali první dřevěnou klec na ptáky a k Vánocům 1958 první pár andulek - samec byl modrý, samička zelená. K nim záhy přibyla korela. Rodiče nám na doporučení exotářů postavili tři skleněné pokojové voliéry na ptáčky a postupně jsme k tomu získali tři samostatné klece. Chovali zebřičky šedé a skořicové, chůvičky, agapornise, pásovníky, diamantové holoubky, čínské křepelky aj. V roce 1959 jsme navštívili nedávno před tím otevřené Akvárium Tatra na Smíchově a akvarijní rybky nás okouzlily neméně, než před tím ptáčci. Jeden z exotářů, pan Janda, měl doma, kromě exotů v klecích, také akvária. Na základě návštěvy pana Jandy jsme přemluvili rodiče, aby nám vedle chovu ptáčků dovolili akvárium s rybkami, což se záhy podařilo. První kardinálky jsme si přinesli z prodejny pana Sysla na Smíchově koncem roku 1959. Zároveň nám rodiče předplatili tehdy nově vzniklý časopis Akvárium a terárium. První elementka s kardinálkami se záhy rozrostla do velkého stojanu s třemi velkými akvárii pod sebou a malými na vrchu a na straně stojanu. Tak jsme od roku 1960 chovali různé cichlidy, halančíky a tetry. Dostali jsme k vánocům 1960 knížku Günther Sterba: Akvaristika, která nám v začátcích velmi pomohla. Ozdobným želvičkám jsme v roce 1960 ještě odolali. Bylo nám 10 a 11 let, měli jsme v té době celkem 6 klecí s exoty a rybky v 8 akváriích, což bylo dost na každodenní obstarávání. Z jednoho výletu do Posázaví zjara 1959 jsme si přivezli jednu větší larvu mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), kterého jsme chovali v elementce v kuchyni nedaleko okna. Byl to u nás první terarijní živočich a po metamorfóze žil v té elementce až do roku 1967. Na podzim 1960 se opět naše matka obětavě přihlásila do Sboru ochrany přírody pod Společností Národního muzea. Nám se tím otevřela možnost účastnit se ze začátku nezapomenutelných přírodovědných jednodenních zájezdů na nejrůznější místa naší vlasti. Na jednom zájezdu na Kokořínsko jsme se zjara roku 1961 seznámili s panem Jaroslavem Trakalem, který tehdy pracoval s laborantem Václavem Šafránkem a asistentem Dr. Stanislavem Frankem v laboratoři katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK. Tam jsme uviděli první terária s ještěrkami a jihoevropskými gekony, akvárium s velemloky čínskými a spousty laboratorního hmyzu, který tam právě pan Trakal choval. Protože jsme již chovali akvarijní rybky, nebylo nic divného na tom, když jsme si k Vánocům 1961 koupili u pana Sysla první dvě želvičky, Trachemys scripta elegans a Chrysemys picta dorsalis. Ta první želvička ozdobná u nás a později u mě ve Zbýšově přežila 19 let, do roku 1980. Jirka sepsal na jaře 1962 jako dvanáctiletý útlou práci Akvaristika a po přepsání matkou na stroji ji předal svému učiteli přírodopisu v základní škole. Zjara 1962 jsme oba absolvovali dvouměsíční přírodovědné a ochranářské školení v Sboru ochrany přírody a obdrželi krásný diplom. Téhož roku jsme se zjara za přispění matky seznámili s ošetřovatelem plazů Aldo Olexou z pražské zoo. Návštěva u něj doma nás inspirovala k vybudování terárií, o což se zasloužil, jako již před tím u akvárií, především náš otec. Získali jsme tak první sestavy 4 a 3 terárií, později ještě stojan s 8, celkem 15 terárií. Koncem roku 1963 byla terária připravená pro osazení prvními chovanci. O prázdninách toho roku jsme se seznámili s Jiřím Niedlem, Petrem Šmerákem, Josefem Pacovským, Pavlem Polákem, Prof. Zdeňkem Voglem a dalšími. Prvními našimi chovanci byly jihoevropské zelené ještěrky (Lacerta viridis), záhy doplněné prvními felsumami (Phelsuma madagascariensis, P. lineata, P. quadriocellata), anolisy (Anolis carolinensis), jihoevropskými užovkami (Elaphe quatuorlineata sauromates), hroznýšky Eryx miliaris, také chameleonem Furcifer pardalis. Již v roce 1964 jsme získali dospělou samici chřestýše Crotalus adamanteus (od Petra Šmeráka), v roce 1965 jsme dostali prvního hroznýše Boa constrictor a další jedovaté hady - chřestýšky Sistrurus miliarius barbouri a Crotalus scutulatus od Prof. Z. Vogla. V dalších letech následovaly krajty Python regius, zmije Vipera ammodytes a Bitis arietans. Prvního nekousavého kajmánka Caiman crocodylus jsme dostali v roce 1965, naopak kousavého a nedůtklivého krokodýlka největšího druhu Crocodylus porosus v roce 1967, ale rádi jsme ho brzy přenechali Prof. Z. Voglovi. U Jirky se ve věku 12 - 15 let začal projevovat talent k malování a kresbě, uměl pěkně tužkou nakreslit zvíře pouhým pohledem na něj či na jeho fotografii či obrázek. Nejranější perokresby doprovázejí první Jirkovy články z let 1965 až 1968, pěkné kresby používal i v pozdějších článcích. Od dětských let jsme fotografovali, nejprve nepraktickým aparátem Pionýr, později daleko praktičtější zrcadlovkou Zenit B. Hned na jaře 1974 se Jirka oženil s Olgou Weissovou, budoucí RNDr. Olgou Vergnerovou (1950-2005). PřF UK vystudovala denním studiem během prvních let manželství. V listopadu 1974 se jim narodil syn Robert Vergner, jméno dostal podle tehdy věhlasného německého herpetologa Dr. Roberta Mertense. Nastávala Jirkova vrcholná léta. V chovu terarijních zvířat se mu velmi dařilo, jak co do počtu chovaných druhů, tak i v odchovech mláďat (viz J. Vergner 1981). Olga se již v roce 1975 stala členkou výboru ČVTS, pobočky ichtyologicko-herpetologické v Praze, Jirka se potom stal předsedou herpetologické sekce této pobočky v letech 1977-1978. Po zrušení pobočky (1980) se Jirka stal předsedou nově vzniklé ZO ČSCH 03/5 teraristé Praha 3, a to až do doby jejího zániku v roce 1989. V roce 1977 se velkou měrou zasloužil o vznik výstavy Příroda Kuby ve fotografii v Národním muzeu v Praze, která byla potom přenesena i do Musea für Naturkunde Berlin. V té době vznikla společná práce Jiřího a Olgy pro Věstník Československé zoologické společnosti (1976) a nakonec společná kniha Chov terarijních zvířat (1986)."

Jiří Vergner zemřel nečekaně v úterý 24. 11. 2009 po operaci ve FN Motol.

(zkráceno)