Antony Beevor Pořadí knih

Velkolepost Dne D ohromila i samotného Stalina. „V dějinách válek dosud nikdo nic takového nevykonal,“ napsal Churchillovi. Účastníci velké invaze přes Kanál – vojáci, námořníci nebo letci – na ten pohled nikdy nezapomněli. Stejně jako němečtí obránci, kteří se o útoku na Normandii dozvěděli až v poslední chvíli. Na francouzských plážích se vylodila největší invazní flotila všech dob. Nevídaný byl nejen rozsah této akce, ale i její nesmírně podrobná příprava. Přestože se podařilo podle plánu ustavit předmostí, záhy se ukázalo, že další fáze bitvy budou mnohem náročnější, než si kdokoli uměl představit. Hustá spleť živých plotů v Normandii dokonale sloužila bránícím se Němcům a zejména divize zbraní SS bojovaly velmi obratně a se zoufalým odhodláním. Stejně jako ve svých dalších knihách Stalingrad a Berlín – Okamžiky zkázy nabízí britský historik strhující vyprávění.

Známý historik Antony Beevor se setkal s pozůstalostí sovětského publicisty a spisovatele Vasilije Grossmana během psaní své oceňované knihy Stalingrad Osudové střetnutí 1942-1943. Cenný materiál ho pak inspiroval k uspořádání a vydání této knihy, která by za života spisovatele Grossmana rozhodně nemohla vyjít. Vasilij Grossmann vstoupil dobrovolně do Rudé armády v roce 1941 po napadení Sovětského svazu Hitlerem. Více než tři roky pracoval jako speciální zpravodaj pro armádní noviny Rudá hvězda. Během svého válečného působení se etabloval jako "hlavní hlasatel" z fronty. Jeho reportáže a hlášení plné krvavé reality a beznaděje však byly ve své době přísně cenzurovány. Tato kniha, doplněná spoustou nepublikovaných Grossmanových poznámek, postřehů a dobových popisů perfektně doplňuje renomované práce pojednávající o druhé světové válce. Vasilij Grossman jako vnímavý pozorovatel se smyslem pro důležité detaily podává čtenáři barevný a panoramatický pohled na tehdejší události. Jeho zprávy z bitvy u Stalingradu, bitvy u Kurska, z dobývaného Berlína nebo z návštěvy osvobozené Treblinky slouží jako modelový příklad válečné reportáže

Byla Hitlerova oblíbená herečka ruskou špionkou? Příběh rodiny, která přežila ruskou revoluci, občanskou válku, nástup Hitlera, stalinistický teror a vpád nacistů do Sovětského svazu. Olga, neteř spisovatele Antona Čechova, odešla z Moskvy v roce 1920 a v Berlíně, především díky svému slavnému jménu získala roli v němém filmu. Následoval velký úspěch a Olga se stala jednou z Hitlerových nejoblíbenějších filmových hvězd. Její bratr Lev Knipper, skladatel, který bojoval na straně bělogvardějců během občanské války, byl po svém návratu do Ruska v roce 1921 donucen spolupracovat se sovětskou rozvědkou a donášel na ruské emigranty. Jako hlavního spojence pro Německo zaangažoval svou sestru Olgu. Na základě tohoto dramatického příběhu Beevor skvěle vypodobňuje život lidí pod ohromným tlakem totality. Odkrývá spojení odvahy, idealismu, strachu a sebeobětování a zklamání. Olga a Lev přežili nejvražednější období historie, to co museli udělat proto, aby přežili zanechalo hluboké ale skryté jizvy.

Krajní bída, ale i kulturní kvas, zúčtování se zrádci i nenápadné vplouvání do nových poměrů, tak vypadala Francie po druhé světové válce. Nejprve vděk, pak rostoucí nelibost vůči západním osvoboditelům. Rozhárané poměry jsou voda na mlýn komunistům, kteří ve Francii málem uchvátili moc - o tom vypráví publikace o klíčovém období francouzských dějin.

Barvitě vylíčený děj jedné z nejurputnějších a nejrozhořčenějších válek dvacátého století. Byla to nejen válka plná zvěrstev a politické genocidy, ale také vojenský výcvikový prostor, na němž se Sověti, Italové a Němci připravovali na druhou světovou válku. Antony Breevor zde, stejně jako už ve svých úspěšných knihách Berlín či Stalingrad dokazuje, že literatura faktu nemusí být v žádném případě nudná. Čtivě a srozumitelně líčí původ občanské války, její násilnický a dramatický průběh od státního převratu přes další tři roky nelítostných bojů až ke katastrofální porážce republikánů v roce 1939. A především se mu neobyčejně úspěšně daří zdokumentovat komplikované politické a regionální vztahy, jež hrály při vzniku a průběhu války určující roli.

Když Rudá armáda překročila v lednu 1945 hranice Říše, měla mnoho důvodů k pomstě. O brutalitě wehrmachtu a jednotek SS nikdo nepochyboval a sovětská propaganda takové zprávy důkladně využívala. Z toho pramenilo nevybíravé násilí, hromadné znásilňování, tanky drtící svými pásy kolony běženců, rabování, ničení a vraždění. Statisíce německých žen a dětí zmrzly nebo byly zmasakrovány. Nacističtí předáci totiž odmítali uznat, že porážka je neodvratná, a nedovolili evakuaci civilistů. Pak už bylo pozdě. Ve strachu z hrůz páchaných Rudou armádou se nakonec dalo do pohybu přes sedm milionů lidí...

Osudné obklíčení Příběh porážky 6. armády německého wehrmachtu u Stalingradu. Podle dostupných pramenů a faktů, s nimiž autor pracoval, se stále více ukazuje německá porážka u Stalingradu pro Hitlera jako zbytečná. Beevor to dokumentuje množstvím faktografického materiálu, který shromáždil v německých i ruských archivech. Přesto je tato kniha pozoruhodná svým vyprávěcím stylem, který přináší pohledy na obležené město, jednotlivé vojáky obou stran i generalitu.