Petr Vyhlídka Knihy

Město pod jednou střechou, lidé a roboti, a jak to vypadá, něco nekalého ťuká.

Jak si lidé z různých končin planety Země představovali stvoření světa? Různě. V této knize je shrnuto více než sto padesát pověstí, evropskými počínaje, přes Asii, obě Ameriky a Tichý oceán až ke kolébce lidstva, Africe.

Pokud by se volila nejpopulárnější nadpřirozená bytost českého folklóru a pohádek, dostal by na některé z medailových míst, ne-li přímo na vrchol, dozajista vodník. Nebýval to jen popletený pajda, mlaskající své brekeke. Nebyl ale ani bez zbytku a odvolání zlý, aspoň ne obvykle. Potměšilý, prchlivý a nevyzpytatelný, to ano. Silný a nelítostný také. Choval se zkrátka jako element, který představoval. Seznamme se s hastrmanem, jak si ho kdysi Čechové představovali. A vydejme se v druhé půli knihy i na pouť za hranice a projděme svět, neboť voda má své nadpřirozené obyvatele všude.

Třicet sedm krátkých a velmi krátkých SF a fantasy povídek.

Rádoby vtipná téměř detektivka. Postrádá se doktor Faust. Ne ovšem onen hypotetický renesanční mág, ale konkrétní pražský spisovatel. Jsou za jeho zmizením důvody příbuzní, které je třeba nečekaně navštívit, nehoda, nebo dokonce tajné služby? To přátelé, kteří Faustovu nepřítomnost odhalili, netuší. Každý má svou teorii. A aby toho nebylo málo, dochází k dalšímu zmizení, a i to se týká Josefa Fausta. Že by Bermudský trojúhelník otevřel pobočku na Vltavě?

Zapadlá kolonie na planetě Fisaga má problém, do kterého Pietu Corianovi nic není. Až na to, že má odvést do bezpečí jistý náklad.

Takřka rutinní let kosmické nákladní lodi skončil katastrofou a její pilot se propadl do minulosti. Snad se mu podaří dostat zpět. A pokud ano, zůstane minulost jen vzpomínkami?

Za dob, kdy legendární říše Qwaan sahala od oceánu až za tok Luny, rozkládalo se na jihozápadním pobřeží království Qwaarmor. Nepatřilo k nejbohatším ani k největším, jeho králové se však těšili stejné úctě, jako vládcové Treasilu či Naan Cyiahn. Neboť nebylo rozdílu mezi velkými a malými zeměmi. Tak praví legendy. Když Connor, bard z Llanfairu, do Qwaarmoru opravdu doputoval, byl zklamán. Máloco připomínalo dávnou slávu. A kvůli jeho znalostem přírody a magie, které byly v Llanfairu považovány za samozřejmé, se ho lidé báli jako čaroděje. Přesto, nebo spíš právě proto, jakoby přitahoval jedno dobrodružství za druhým.