Jiří Kolečko Pořadí knih

Autorka v knize vzpomíná na své dětství a mládí, prožité v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století na mnoha hostinných i nehostinných místech USA. Rose Mary a Rex Wallsovi a jejich čtyři děti bydleli v karavanu, pod stanem, v autě, nádherném starém domě (ovšem prožraném červotoči), v rozpadlé staré barabizně na poušti, v Kalifornii, ve Phoenixu a nakonec ve Welchi, nejztracenější důlní díře v celých Spojených státech. Potýkali se s nedostatkem jídla, peněz, se špínou, matčinou leností a otcovým opilstvím, ale přesto rodina žila pohromadě a všichni se měli navzájem rádi. To jen rodiče neuměli a snad ani nechtěli vytvořit svým ratolestem život v dostatku a pohodlí. Přes to přese všechno (anebo možná právě proto) ale vychovali silné osobnosti, které se umějí poprat s nesnázemi a nepřízní života. Kniha je silným zážitkem, který čtenáři zprostředkuje také odvrácenou stranu neustále opěvovaného amerického dostatku. Zároveň nám ukáže, že v našem světě žijí ještě lidé, kteří se nenechají spoutat zažitými konvencemi, ale věčně sní svůj sen o svobodě myslet a jednat podle svého nejniternějšího přesvědčení; jen tento svůj „skleněný zámek“ nedokáží ve skutečnosti tak snadno vystavět.

Víno je pro mne slunce lapené do lahve. Než se to však podaří, je třeba vynaložit mnoho umu, citu a trpělivosti. A k tomu ještě musí přispět svou nákloností i příroda. Slunce je nutné lapit především ve vinici. Právě tam se odehrává ta rozhodující kapitola. Ale i když vyzrají krásné hrozny, není ještě vyhráno. Vinařství je souborem znalostí mnoha profesí. Když se vše ideálně propojí, vznikne nápoj, který vám dá radost a utvrdí přátelství. Tato pocity však ještě umocní vaše znalosti o tomto jedinečném nápoji. Proto v této knize předkládám několik základních rad, jak být může být víno vaším dobrým přítelem, a současně jsem snažil o nahlédnutí do svébytného života vinařů. Ať již u nás nebo u bližších či vzdálenějších sousedů. Neměl jsem ambice napsat další encyklopedii, ale přispět k tomu, abyste z koštování slunce lapeného do lahve pocítili co největší radost.

Podtitul: Vzpomínky zakladatele Mladé fronty Básník a spisovatel Jaromír Hořec ve věku 17 let v květnu 1945 spolu s několika stejně starými chlapci přepadli s pistolemi v ruce podnik, kde se tiskl německý deník Der Neue Tag. Tak alespoň praví legenda. Rozhodně však tito mladí a odvážní muži přinutili pracovníky tiskárny opustit prostory v Panské ulici, a od té doby se stali vládci rostoucího mediálního impéria jménem Mladá fronta – Jaromír Hořec jako její první šéfredaktor. Jeho autentické vzpomínky máme nyní možnost si přečíst. Autor se však jejich vydání nedožil, zemřel v listopadu 2009. Kniha vychází k 65. výročí založení Mladé fronty.