Ludvík Středa

Narodil se v dělnické rodině, po otcově smrti byl od sedmi let vychováván matkou, milovnicí divadelního umění, herečkou a režisérkou ochotnického divadelního spolku. Vystudoval Střední průmyslovou školu textilní v Ústí nad Orlicí (mat. 1947) a do roku 1966 pracoval jako dělník a technik v textilních továrnách v Úpici a v Liberci, kde žil od roku 1952. 1966–69 zde působil jako kulturněpolitický pracovník, externě vedl kulturní rubriku okresních novin Vpřed. 1969–71 v nich byl zaměstnán jako vedoucí redaktor téže rubriky a současně od roku 1967 dálkově studoval novinářství na Střední knihovnické škole v Praze (maturita 1971). Po prověrkách v době normalizace byl vyloučen z Komunistické strany Československa a pracoval jako dělník (1971–84), později jako technik závodu Hedva v Liberci. Od roku 1984 byl kvůli srdeční chorobě v plném invalidním důchodu.

Verše otiskoval od konce 40. let v Mladé frontě, od 60. let publikoval v novinách a časopisech Cesty míru (Liberec), Kultura, Vpřed (Liberec), Tvorba, Plamen, Průboj (Ústí na Labem), Host do domu, Dialog, Mateřídouška, Zlatý máj a Sluníčko, po roce 2000 Notes. Od 70. let spolupracoval s Československým rozhlasem, mj. je autorem několika desítek autorských pohádek pro pořad Hajaja. Podle jeho předlohy byly Československou televizí natočeny dva třináctidílné cykly kreslených večerníčků Kosí bratři (1980) a Kosí bratři a větrný kohout (1982, oba režie Garik Seko, scénář Jiřina Středová). Středovu knihu Pohádky s Hvězdičkou upravil pro loutkové divadlo Pavel Polák (1982). Próza pro děti Slonům vstup zakázán byla roku 1993 oceněna Zlatou stuhou v oblasti prvního čtení. 1998 byl za svou tvorbu a přínos regionu vyznamenán Medailí statutárního města Liberce.