Dana Gálová Knihy

Spisovatel Sándor Márai se deníkovým zápiskům věnoval po celou druhou polovinu svého života. V prvním svazku Deníků, vydaném poprvé už roku 1946, zachytil autor atmosféru válečných let 1943–1944; své názory a myšlenky vztahující se na tehdejší dění vyslovuje s nemilosrdnou upřímností. Válka jen posílila jeho přesvědčení, že staré Evropě byla zasazena smrtelná rána, a je nutno si klást otázku, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. Ke zkoumání této otázky v zrcadle aktuálních událostí mu přišla i později vhod deníková forma. Máraiho Deníky jsou od počátku koncipovány jako texty určené k vydání a tvoří jakési románové pásmo bez předem stanoveného konce, mozaiku bezprostředních zážitků komentovaných jakoby nezúčastněným pozorovatelem.

Zrod a taje hudby. Co všechno vydává zvuky? Co je ticho? Co je vnitřní sluch? Síla zvuku, hluboké a vysoké tóny, to všechno patří k hudbě. Co je rytmus a jak jej zapisujeme? Co je melodie?

Za starých časů mívala leckterá hospodyňka sešit zvaný herbář nebo bylinář, plný užitečných rad, která bylina vyléčí jaký tělesný či duševní neduh, a rovněž návodů třeba z oblasti zdravovědy, stravování a vůbec doporučení pro nejrůznější životní situace. To inspirovalo maďarského prozaika Sándora Máraie k sepsání obdobné sbírky užitečných rad pro život, propojil je s filozofií stoiků, a tak se sloučily dva proudy: prostá lidová moudrost a vybroušený filozofický náhled na život. Tím vzniklo dodnes aktuální dílo pro přemýšlivého čtenáře, jenž v současném světě povážlivě rozkolísaných hodnot najde pevný řád moudrého a morálního chování člověka k sobě samému i druhým.

Maďarský spisovatel Imre Kertész (1929) ve svých patnácti letech prožil a přežil Osvětim a Buchenwald. O této své zkušenosti napsal s odstupem několika desítek let dvě své nejdůležitější knihy: Člověk bez osudu (1975, česky 2003) a Kaddiš za nenarozené dítě (1990). V roce 2002 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Hrdina prózy Kaddiš za nenarozené dítě žije s pocitem, že se běsi, které poznal v koncentračním táboře, mohou kdykoli vrátit, takže vlastně své přežití nepřežil…

Detektivní román drsné školy psaný perem holubím. Sándor Tar je jedním z největších maďarských spisovatelů. Ve svých magických textech často popisuje vize osamění v prostředí měst. Na tři sta stránkách tohoto románu nás očekávají mnohá překvapení. I přes ponuré ladění textu čtenář pocítí hřejivý pocit z existence všeobjímajícího vesmírného řádu.

Bibóův myšlenkový systém spojuje hlubokou křesťanskou víru s liberálními principy. Veškerý vývoj lidstva by se měl řídit etickými principy jakési ideální křesťanské církve, jež mohou člověka uchránit před mnohým utrpením. Etické principy křesťanství však nesmí omezovat lidskou svobodu, neboť niterná možnost volby je nedotknutelná. Svobodná lidská bytost má nezadatelné právo žít v takovém společenském uspořádání, které ctí důstojnost člověka. Revoluční změna zosobňuje jediné řešení nedůstojného postavení lidské bytosti, protože jakýkoli nespravedlivý společenský řád nemá právo na existenci. Toto filozofující východisko maďarský myslitel v jednotlivých studiích využívá rozboru poválečné historie své vlasti, širších evropských souvislostí i obecných politologických problémů. Zajímavá publikace přibližuje filozofické, historické a politické postoje významné maďarské osobnosti našeho století.