Ferdinand Hrejsa

Prof. ThDr. Ferdinand Hrejsa (19. ledna 1867 Humpolec – 5. listopadu 1953 Praha) byl český evangelický teolog, historik, duchovní Českobratrské církve evangelické, překladatel, publicista, redaktor, editor, člen Královské české společnosti nauk, profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Po ukončení gymnaziálních studií vystudoval teologii ve Vratislavi a Vídni, duchovenskou činnost zahájil jako superintendentní vikář v Chebu (1890–1894). V letech 1894–1902 byl farářem v Trnávce, od roku 1902 až 1920 (fakticky), 1920–1932 (nominálně) působil jako farář v Praze 1-Starém Městě (Salvátor). Ve funkci superintendenta české evangelické církve augsburského vyznání (1917–1921) významně přispěl ke sjednocení evangelických církví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V nově vzniklé Českobratrské církvi evangelické, založené v průběhu generálního sněmu (synodu) českých sborů v prosinci 1918, zastával funkce člena prvního synodního výboru (později Synodní rady) ČCE (1918–1921), následně pak náměstka synodního seniora (1921–1932).

Od vzniku pražské Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB) v roce 1919 až do svého penzionování (1937) byl jejím profesorem a vedoucím katedry církevních dějin, v pěti funkčních obdobích stál v čele této fakulty jako děkan.

Byl právem uznávanou a respektovanou autoritou první učitelské generace HČEFB, kromě akademických povinností se jeho pozornost soustřeďovala na publicistické, překladatelské, redakční a editorské aktivity i rozsáhlé spektrum vlastní badatelské a autorské práce na poli historie českého protestantismu v jeho širokém evropském kontextu. Svým dílem, navazujícím na působení prof. ThDr. Gustava Adolfa Skalského, významně přispěl k osvětlení specifik kořenů i vývoje reformace v našich podmínkách, které dále rozvíjeli jeho spolupracovníci a nástupci na katedře církevních dějin HČEFB a Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, zejména profesoři František Bednář, František M. Bartoš, později Rudolf Říčan, Amedeo Molnár a na HČBF Miloslav Kaňák.