John Locke Knihy

Dopis o toleranci je nejdůležitější ze čtyř listů, které slavný anglický myslitel 17. století John Locke věnoval tématu, jež až dodneška zaujímá politiky, filosofy i laické čtenáře. Je odpovědí na projevy náboženské a politické nesnášenlivosti doby, v níž vznikl (1689), neztratil však nic ze své naléhavosti. Locke v tomto díle spojil empirický pohled na lidskou společnost s vírou v existenci přirozeného zákona, který Bůh vložil v řád světa, aby umožnil lidem žít v rozumném společenství. Takové společenství je však třeba prakticky zabezpečit. Locke přichází s ohromující myšlenkou: je nutné přísně oddělit veřejný zájem od zájmu soukromého. Víra a různé formy náboženství, jakož i jejich praktické projevy v podobě jednotlivých církví a sekt, představují zájem soukromý, do něhož nesmí stát nijak zasahovat. Církve zase nesmí pod žádnou záminkou zasahovat do záležitostí veřejných.

Klasické filosofické dílo z konce 17. století. Úvodem vyvrací Descartovu představu o vrozenosti idejí. Svým „ideismem“ zakládá mj. asociativní psychologii. Svou třetí částí vytváří novověkou sémantiku. V závěrečné čtvrté části formuluje stupně a meze poznání, včetně toho, jak poznávat „deisticky“ Boha. Dílo vyprovokovalo Leibnize k obšírné replice a Berkeleye k psychofyzickému paralelismu. Kniha patří mezi základní publikace novověkého myšlení. Autor je považován nejen za klasika tzv. empirismu, ale právem se řadí také mezi stěžejní autory moderního liberalismu.

Klasické dílo politické literatury anglického myslitele. V prvé části v důkladném rozboru polemizuje Locke se spisem R. Filmera Patriarcha čili o přirozené moci králů, obhajujícím absolutismus královské moci. Tato polemikavyjadřuje vyhrocené rozpory dvou tříd, feudální a buržoazní, a dvou epoch. V druhé části formuluje autor své názory na původ, rozsah a účel občanské vlády. Lockovo dílo působilo převratně nejen v Anglii, ale i Francii a USA.Pomáhalo překonávat fanatismus církve, absolutismus vlády, scholastickou výchovu a sterilitu metafyziky.

Výbor ze základního díla anglického filosofa a právníka 17. století. Obsah: Lockův Esej o lidském rozumu; Poznámky překladatele; Esej o lidském rozumu; Úvodní slovo ke čtenáři; Výchozí poznámky; PRVNÍ KNIHA –⁠ O vrozených duševních obrazech; DRUHÁ KNIHA –⁠ O ideálech; TŘETÍKNIHA –⁠ O slovech; ČTVRTÁ KNIHA –⁠ O poznání a mínění.

Klasické dílo politické literatury anglického myslitele. V prvé části v důkladném rozboru polemizuje Locke se spisem R. Filmera Patriarcha čili o přirozené moci králů, obhajujícím absolutismus královské moci. Tato polemika vyjadřuje vyhrocené rozpory dvou tříd, feudální a buržoazní, a dvou epoch. V druhé části formuluje autor své názory na původ, rozsah a účel občanské vlády. Lockovo dílo působilo převratně nejen v Anglii, ale i Francii a USA. Pomáhalo překonávat fanatismus církve, absolutismus vlády, scholastickou výchovu a sterilitu metafyziky.

Exploring the evolution of political thought, this collection includes foundational texts that shaped modern governance. It begins with Hobbes' view of the necessity of a strong central authority, followed by Locke's arguments for natural rights and government by consent. Rousseau's work introduces the concept of collective will and social agreements, while the Constitution of Pennsylvania exemplifies practical application of these theories in establishing a democratic framework. Together, these works highlight the transition from absolute rule to democratic principles.

Exploring foundational principles of political philosophy, this complete edition combines two of Locke's influential treatises on governance. It delves into the nature of human rights, the social contract, and the justification of government authority, emphasizing the importance of individual liberty and the rule of law. Locke's arguments laid the groundwork for modern democratic thought, making this collection essential for understanding the evolution of political theory and the role of government in society.

Identité et différence Inséré par Locke dans son Essai philosophique concernant l’entendement humain , le « traité de l’identité » a laissé une trace remarquable du XVIIIe siècle à nos jours. Pour la première fois, il donne un nom aux grandes catégories de la métaphysique du sujet : the consciousness , the self , et les associe étroitement dans une problématique de la « conscience de soi ». Pour que celle-ci déploie ses possibilités et ses conflits latents, il faut cependant un moment spécifique de traduction : la proposition par le huguenot français Pierre Coste de leurs équivalents – « la con-science » et « le soi » –, fournissant à toute la philosophie continentale les moyens de sortir des apories du cartésianisme. Cet événement dont nous sommes encore tributaires, l’invention européenne de la conscience , se trouve ici étudié à travers la réédition des textes de Locke et de Coste, augmentée d’une nouvelle traduction et complétée par un commentaire et un dossier. Étienne Balibar Il est professeur émérite à l’université de Paris-Ouest-Nanterre-La Défense.