Ivan M. Havel Knihy

Dopisy Olze, psané Václavem Havlem z vězení, jsou světově známým dílem českého písemnictví. Nyní vycházejí na světlo „Dopisy od Olgy“ - skutečné odpovědi na tyto filosofující dopisy. Hlavním autorem odpovědí byl ovšem bratr vězněného, Ivan M. Havel. Do korespondence s bratrem přes překážky vězeňské cenzury zapojil i další autory, především filosofa Zdeňka Neubauera, hlavního komentátora Havlových úvah o etice zodpovědnosti a o absolutním horizontu. Vědomě či nevědomě se na odpovídání na Dopisy Olze podíleli rovněž Radim Palouš, Petr Hájek, Anna Šabatová, Jiří Dienstbier, Martin Heidegger, Emanuel Lévinas, Raymond Ruyer, Vladimír Holan a další…

V knize jsou publikovány všechny dochované obrázky Boženy Havlové z cyklů Abeceda, Čísla a Věda. Autorka neuvádí názvy ani dataci. V rolích názvů zde vystupují citace textů z obrázků, v závorce je uveden název tradovaný v rodině (Venoušek, Ivánek) anebo názvy odkazující k obsahu obrázku (Atomy I., II.). Cykly Abeceda a Čísla byly namalovány patrně začátkem 40. let, v rodinném fotoalbu (Ivánek II.) jsou fotografie dětského pokoje se zavěšenými obrázky Abecedy a Čísel zařazeny v rozmezí let 1941-1944 bez přesnějšího datování. Cyklus Věda vznikal v průběhu druhé poloviny let čtyřicátých.

Podivné a literárně obtížně zařaditelná feérie vyprávějící o Arsemidovi - posledním žijícím potomkovi záhadného říčního tvora Gamona. Knížku doprovázejí autorovy kresby.

Rozhovor s Ivanem M. Havlem. Podobní, a přece tak jiní. Ivan M. Havel, mladší bratr bývalého prezidenta Václava Havla, jako by v něčem byl skoro jeho dvojčetem, v jiném úplným protikladem. Potomek slavné podnikatelské rodiny čelil od mládí stejně jako bratr ústrkům komunistického režimu, nakonec se ale i on po svém prosadil. Vystudoval obor automatizace a výpočetní techniky a v roce 1971 získal dokonce doktorát z počítačové vědy na univerzitě v americkém Berkeley. Normalizace ovšem záhy také jeho uvrhla na index, a tak do plné šíře mohl svou vědeckou erudici rozvinout až po roce 1989, mj. jako dlouholetý ředitel Centra pro teoretická studia při UK a AV ČR a šéfredaktor časopisu Vesmír. Krom toho je to muž širokých zájmů, pronikavé mysli a jemného humoru, což sám nejlépe prokazuje v sedmi kapitolách knižního biografického rozhovoru, který s ním vedl filmový a literární historik a publicista Jan Lukeš. Zavede čtenáře do světa nekonvenční osobní, rodinné, politické i filosofické bilance, která se vzpírá všem zavedeným klišé.

Soubor esejů o vědeckém poznání a přirozeném údivu člověka. Autor se čtivou formou dotýká rozličných témat současné vědy, postojů k vědě a filozofických otázek souvisejících s vědeckým přístupem k světu. Knihu doprovází grafika Vladimíra Boudníka.

Kniha je plodem svatojánského výletu, na který se trojice autorů vydala v roce 1982. Poprvé kniha vyšla v samizdatové edici Expedice, nové vydání je doplněno statí Vytržení od I. M. Havla a doslovem Z. Neubaura. Závěr knihy (rovněž z pera Z. Neubauera) pod názvem Aktualizace obsahuje v utříděné formě hlavní inspirační zdroje filosofických reflexí Svatojánského výletu.

Shrnutí čtrnácti filozofujících dialogů mezi Ivanem M. Havlem a Zdeňkem Neubauerem, které v písemné formě probíhaly během let 1984 až 1994. Edičně připravil, opoznámkoval a doslovem opatřil Karel Palek.

Sborník studií zaměřených na prostor, jak je chápán v klasické, moderní a postmoderní filosofii, fyzice, matematice, výtvarném umění, literatuře a sociologii. Texty se snaží reflektovat situaci, kdy prostor na jednu stranu vnímáme jako cosi vnějšího a existujícího objektivně mimo nás, na straně druhé však vnímání prostoru zásadně souvisí i naším vnitřním subjektivním prožíváním. Právě tento poslední „prostor pro člověka“, jehož příkladem je prostor architektonický, pak představuje vyústění celé knihy.

Kniha je pokusem o netradiční pohled na lidské prožívání v per-spektivě „první osoby“. Je navržena specifická metoda, zvaná „introspekce plus“, při níž nedochází k separaci mezi subjektem introspekce a výzkumníkem, jak je běžné v současné kognitivní vědě. Introspektor zkoumá své vlastní mžikové prožitky, jako například spontánní mikrosny či letmé pohledy. Po teoretické stránce je práce relevantní jak k analytické, tak i fenomenologic-ké tradici ve filosofii, přičemž vztah k fenomenologii je výraznější.

Další kniha Ivana M. Havla navazuje na autorovy předchozí tituly Otevřené oči a zvednuté obočí (Vesmír 1998) a Zvednuté obočí a zjitřená mysl (Dokořán 2005). Obsahuje čtivě a srozumitelně napsané krátké eseje, které vycházely v rozmezí let 2003 až 2011 jako úvodníky časopisu Vesmír a jež autor pro účely knižního vydání mnohdy rozpracoval a rozšířil o nejaktuálnější informace. Myšlenkově bohaté texty pojednávají o různorodých tématech od filozofie přes robotiku až po otázky jazyka. Spojuje je snaha o překonání hranic a propojování nejrůznějších kontextů, zájem o rozšíření obzorů vlastních i čtenářových. Je třeba zjitřit svou mysl a spatřil svět takový, jaký opravdu je - plný kouzel.