Adriana Primusová Knihy

Katalog výstavy seznamuje s tvorbou výtvarných umělců, kteří se sdružili v tvůrčí skupině Máj 57. Výstava proběhla v roce 2007 v Císařské konírně Pražského hradu a připomenula padesátilé výročí založení skupiny. Výstava i katalog ozřejmují vývoj české výtvarné scény v druhé polovině 50. a na počátku 60. let. Studie, obsažené v katalogu, zasazují vznik skupiny do kulturně politických souvislostí doby, sledují její další vývoj v první polovině 60. let. Máj 57 nebyl uměleckou skupinou s pevným výtvarným programem, ale spíše volným sdružením mladých umělců, navazujících na modernistické tradice českého umění. Společnou charakteristikou je i negativní vymezení vůči socialistickému realismu. Katalog obsahuje stručná životopisná data členů skupiny (např. Jiří Balcar, Libor Fára, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Zbyněk Sekal, Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová) a ukázky jejich sochařských i malířských děl.

Publikace je spojena se stejnojmennou výstavou, kterou připravil GASK k výročí narození Stanislava Podhrázského (1920-1999). Představuje autorovo dílo v kontextu uměleckého prostředí a osobních vazeb, v nichž vznikalo. Důraz je kladen na období tvůrčího hledání, spojené s jeho blízkými přáteli, jako byli Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Zbyněk Sekal a Mikuláš Medek. Text kurátorky Adriany Primusové zasazuje Podhrázského uměleckou tvorbu do kontextu osobních vazeb a historických okolností, v nichž hrálo zásadní roli. Toto společenství umělců, kteří se stali klíčovými postavami českého poválečného umění, spojovala společná tvůrčí cesta a obraz světa. Daniel Vojtěch Krajina mysli přibližuje tento obraz světa a uvádí Podhrázského dílo do hlubších myšlenkových souvislostí. Dobový kontext doplňuje dosud nepublikovaný text Miloslava Chlupáče. Publikace obsahuje množství reprodukcí vystavených děl a dokumentačních fotografií, z nichž část je reprodukována poprvé. Dále zahrnuje fotografie výstavní expozice architekta Lukáše Machalického a grafiku knihy od Pavla Tichoně, což představuje významnou část historie umění očima současné umělecké generace. Texty: Adriana Primusová, Daniel Vojtěch, Miloslav Chlupáč.

Publikace přináší konfrontaci českých a slovinských představitelů expresionismu v prvním dvacetiletí dvacátého století na pozadí německých zakladatelů tohoto směru. Sleduje jejich společná východiska i rozdíly při přijímání expre¬sionistických forem a avantgardní estetiky obecně. U obou národů současně s národní emancipací probíhal boj za emancipaci uměleckého projevu. Evropské umění někdejších impérií se tříštilo a v metropolích vznikalo mnoho nových stylů a směrů. Kulturní styky mezi českým a slovinským prostorem (které lze sledovat již od středověku) se v této době upevnily. Ve slovinském prostoru se v nové společenské konstelaci stal prvním „identifikačním“ směrem expresionismus. V mnoha ohledech byl zprostředkován Prahou, která představovala pro slovinské výtvarné umělce od konce 19. století až do doby kolem roku 1930 důležitou křižovatku, místo, kde mohli studovat a utvářet svůj styl po obsahové i formální stránce. Publikace přináší dosud nezpracované téma středoevropského kulturního kontextu. Česko – anglická publikace vydaná ke stejnojmenné výstavě „Tváře expresionismu (1905 – 1925). Slovinsko – Čechy - Německo“, uspořádané v Galerii Středočeského kraje (GASK) ve spolupráci s Galerií Božidar Jakac, Kostanjevica na Krki (Slovinsko) v roce 2019. Editorka: Adriana Primusová Autoři odborných statí: Janina Dahlmanns (Berlín): Most k novým břehům umění. Umělecká skupina Die Brücke a německý expresionismus Robert Simonišek (Kostanjevica na Krki): Slovinští expresionisté – nepostižitelné umělecké osobnosti Marie Rakušanová (Praha): Co je „expresionismus“ v českém umění? Obrazový katalog vystavených prací Stručné biografie umělců Předmluva: Goran Milovanović (GBJ), Richard Drury (GASK)

Katalog tří sochařek - Věra Janoušková, Eva Kmentová, Alina Szapoczniková.

Daniela Vinopalová (1928–2017) vždy žila stranou „uměleckého provozu“. Její tvorba je propojena s vnitřní hlubokou spirituální cestou. Ludmila Vachtová o jejím díle napsala: „Víra je předpokladem těchto zvláštních soch, religiozita nebo vyznání není jejich poslání. Jejich tajemství je v transcendenci, v porozumění záměru milosti.“ Tuto charakteristiku lze v podstatě vztáhnout na celek sochařčina díla. Studovala v ateliéru profesora Pokorného, prošla tedy tvrdou lekcí socialistického realismu. V roce 1961 však nalezla abstraktní formu „sochy-vázy“, nejvýraznějším znakem těchto dutých forem expresivních tvarů jsou linie, probíhající v síťovité struktuře po jejich povrchu. Od poloviny šedesátých let vznikají také „architektury“ stavěné z letovaných nebo vázaných drátů, propojovaných pletivem ...