Tomáš Štanzel Knihy

Kniha je určena všem čtenářům, kteří mají zájem využít možností skrytých ve stravě ke zlepšení svého zdraví a posílení duševní rovnováhy. Autor, orientovaný na východní filozofii, podrobně uvádí zásady výživy, vedoucí k celkovému ozdravění člověka - při harmonickém propojení fyzické i duševní svěžesti. Ukazuje, jak je výživa důležitá pro duševní stav člověka a naopak, jak stav duše ovlivňuje tělesné zdraví. Koncepce výživy je blízká makrobiotice, počítá však se zvyklostmi našeho kraje a možnostmi běžného člověka. Velký důraz autor klade na stav vědomí a mysl člověka, které považuje za priority zdraví a další duchovní růst. - S těmito myšlenkami zřejmě nebude někdo souhlasit a nebudou mu srozumitelné, avšak zásady správné výživy (kombinace jídel, volba stravy, obiloviny, zelenina, ovoce, nápoje atd.) mohou být užitečné všem, kteří se zajímají o tuto problematiku a chtějí dosáhnout harmonického zdraví.

VŠCHT Praha vydala u příležitosti oslav 70 let samostatné existence novou knihu o dávné i nedávné historii školy. Kniha v nebývalém rozsahu postihuje institucionální dějiny školy v širším politickém, hospodářském, společenském a vědním kontextu. Chronologicky i konceptuálně se člení do tří základních úseků: 1. Období od počátků pokročilejšího chemického vzdělávání na pražské technice po rok 1948, 2. Léta komunistického režimu v Československu až po přelomové období let 1989/1990, 3. Období po roce 1990 až po bezprostřední současnost. Zatímco první a zvláště druhá část vypráví příběh školy na pozadí doby, v níž se odehrává, třetí část je více odosobněná a informativní s ohledem na chybějící historický odstup.

Jan (Johann) Böhm (18951952) byl německo-český chemik a fotograf, který pracoval v oboru fyzikální chemie a přispěl k rozvoji československé krystalografie. Od roku 1920 působil v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie v Berlíně a později na univerzitě ve Freiburgu im Breisgau. Spolupracoval s nositeli Nobelovy ceny Fritzem Haberem a Georgem de Hevesym. V roce 1935 se z politických důvodů vrátil do Prahy a byl jmenován profesorem fyzikální chemie na Německé (Karlově) universitě, kde zůstal do roku 1945. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 umožnil chemiku Jaroslavu Heyrovskému pokračovat na vývoji polarografu po celou dobu války. Po osvobození v květnu 1945 byla situace pro Böhma jako příslušníka německé národnosti složitá a nemohl najít odpovídající uplatnění, které by odpovídalo jeho schopnostem. Od roku 1946 pracoval jako chemik ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Pardubicích- Rybitví. Byl nadšeným amatérským fotografem. Jeho první snímky pocházejí z roku 1912, zprvu byly spojené s chemickými pokusy a zachycením fyzikálních nebo astronomických jevů. V průběhu dvacátých a třicátých let 20. století hodně cestoval, především v Německu a Švýcarsku a své cesty dokumentoval. Pořizoval nejen fotografie krajiny, především hor, protože byl nadšený lyžař a skialpinista, ale portrétoval členy rodiny a přátele. Za války pořizoval snímky Prahy, především barokních památek.