Malá řeka je volným, částečně beletrizovaným pásmem a kompozičně neuceleným řetězcem vzpomínek, vyprávění a úvah. Text je charakteristický intenzivními vzpomínkami na Obrovského prožitky z dětství, osudové okolnosti jeho života a především projekcí prostředí někdejšího brněnského předměstí. Malá řeka je nostalgickým básnickým pohledem na dnes zaniklé krajinné půvaby bývalého bystrckého okolí, jež podstatně změnila stavba přehrady ještě za autorova života. Obrovský vzpomíná na Malou řeku, jak říkal malý Jakub náhonu, který vedl vodu z řeky Svratky k mlýnu, a vraceje se vytvářel z odříznutého kusu země ostrov. Autor ji napsal v počátcích druhé světové války a dokončil v prosinci roku 1942, jak sám píše: „na útěku z hrůz přítomnosti do zasmušilé idyly mládí“.
