František Záviška
Prof. František Záviška (18. listopadu 1879 ve Velkém Meziříčí – 17. dubna 1945 v německém Gifhornu) byl český teoretický fyzik, který působil na Univerzity Karlově v Praze a který byl v letech 1934-1944 předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků a v letech 1942-1944 též hlavním tajemníkem Královské české společnosti nauk.
Vystudoval fyziku a matematiku na české univerzitě v Praze, kde pod vedením prof. Františka Koláčka získal v roce 1903 titul PhDr. Poté co se v roce 1906 na téže univerzitě habilitoval z matematické fyziky (jeho habilitační práce byla z fyzikální optiky), odjel na rok pracovat k J.J. Thomsonovi do Cavendishovy laboratoře na Univerzitě v Cambridge, kde se zabýval studiem kondenzačních poměrů ve Wilsonově mlžné komoře. V roce 1914 byl jmenován mimořádným a v roce 1919 řádným profesorem teoretické fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde byl ředitelem Ústavu pro teoretickou fyziku a ve školním roce 1926/1927 děkanem.
Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména šíření elektromagnetických vln ve vodičích a dielektrikách. Byl též autorem řady vysokoškolských učebnic a vědeckých překladů, působil v redakční radě Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky a patřil k propagátorům Einsteinovy teorie relativity.
Za 2. světové války byl 21. ledna 1944 zatčen gestapem pro podezření z odbojové činnosti. Byl vězněn nejprve v Praze a v Brně a později v koncentračních táborech Mauthausen a Osterode. Zemřel 17. dubna 1945 na následky vyčerpání při návratu z koncentračního tábora.