Josef Štefánek Pořadí knih

Kniha si klade za cíl vysvětlit základní principy komunikace s pacienty s přihlédnutím ke specifikům diabetologické ambulance. Poutavou a srozumitelnou formou popisuje nejčastější příčiny nedorozumění a konfliktů v každodenní praxi a nabízí i účinné nástroje k jejich prevenci a řešení. Publikace může být užitečná i těm, kteří chtějí posílit motivaci svých pacientů ke změně. Teoretické koncepty jsou doplněny četnými příklady z praxe, kazuistikami a cvičeními.

Kniha obsahuje Tyrolské elegie, Krále Lávru, satirické básně, epigramy, korespondenci a novinové články.

Osudy členů rodiny sedláka Vorala, kteří se po letech dření přestěhují ze samoty do statečku v lepší vesnici. Řeší se zde problém alkoholismu - pravděpodobně se jedná o první dílo v české literatuře, které popisuje tento problém - a touha muže po jiné ženě.

Cestička k domovu by neměla zarůst trávou nikdy nikomu. Ať je člověku osm nebo osmdesát let. A ať je to cestička skutečná, která nás bezpečně dovede do teplé náruče domova, nebo utkaná už jen ze vzpomínek na dávné blaho. Spisovatel K.V.Rais, který velice miloval rodiče, domov, rodný kraj i vlast a nikdy mu nebyl lhostejný osud lidí, mezi nimiž žil, se z těchto pěkných vztahů vyznává právě v této knížce. A tak se spolu s ním podíváte do doby, ve které žil, zúčastníte se s ním veselých a smutných klukovských dobrodružství a podivíte se, jak jsou podobná dobrodružstvím vašim. Proběhnete se jeho rodištěm pod Zvičinoun, dozvíte se, jak se tenkrát žilo, a nakonec se s ním potouláte českou krajinou v Podkrkonoší, která byla K.V.Raisovi, velkému spisovateli naší národní literatury, zdrojem pro tvůrčí práci a posilou v celém životě. 13-712-72

Jednotlivé povídky původně vycházely v časopisech Lumír, Květy aj. Jako ucelený soubor byly vydány v roce 1877. Náměty k povídkám Neruda čerpal ze vzpomínek, kdy žil na Malé Straně v Ostruhové ulici v domě U Dvou Slunců (Nerudova). Povídky jsou napsány realisticky a čtivě i pro dnešníčtenáře. Při jejich čtení má čtenář jedinečnou možnost nahlédnout nejen do života obyvatel města v 19. stol. ale poznat i město samo, projít se malostranskými uličkami a vnímat nezaměnitelnou atmosféru tehdejší Prahy. Jedná se o 14. povídek známého českého autora. Většina z nich byla zfilmována.

V "Karle", příběhu chlapce převlečeného za děvče, je vyjádřen lidový odpor proti nenáviděné vojančině. "Divá Bára" vypráví o zdravém venkovském děvčeti vychovaném bez předsudků životem v přírodě, kterému se podaří zabránit sňatku přítelkyně s nemilovaným panským úředníkem. Povídka "Chudí lidé" staví proti sobě svět chudých lidí a měšťáckých zbohatlíků. "Dobrý člověk" získává sympatie pro české služky a učedníky ve Vídni plné nástrah, nebezpečí a pokořování. V"Panu učiteli" postavila Němcová pomník obětavému venkovskému pedagogu, který se zasloužil o celkové povznesení obce. - Pěti povídkám výboru (stejně jako celému dílu Němcové) je společné vřelé sociální cítění autorčino i její přesvědčení, že mají dobří lidé na světě převahu.

Z vlasařských pamětí -- Do Prahy na pout -- Konec života -- Po letech doma -- Otcův hřích -- Nejlepší stránka.