Myšlenku na zpracování této látky pojal Gautier již na počátku své literární dráhy. Námět převzal přímo ze Scarronova "Hereckého románu". U Scarrona parodicky zpracovanou látku naplnil Gautier romantickým duchem: lásku obou protagonistů prodchnul čistotou vznešených citů a celku dal dobrodružný rámec a historický kolorit. V příběhu dovedně mísí něžné milostné výjevy se strhujícími scénami soubojů, realistické obrázky ze života potulných herců s jemně humornými pasážemi. Příběh barona de Sigognac (jméno Fracasse je převzato od jedné z vedlejších postav "commedie dell'arte) je příběhem věčně mladé lásky ochotné obětovat vše, aby došla cíle. Připomíná pohádkového nezranitelného hrdinu, která odolává všem nástrahám, ze všech soubojů vychází vítězně a po překonání všech nesnází je odměněn za svou vytrvalost a čestnost. Od první stránky čtenář pravděpodobně ani na chvíli není na pochybách, že na konci románu se vrátí do svého rozpadajícího se sídla a že v jeho životě začne nové, šťastnější období (v původní verzi byl konec tragický: Sigognac se s Isabelou neoženil a zemřel; šťastný konec si vyžádal vydavatel).
