Výbor básní v uspořádání Zdeňka Hrona volně navazující na výbor Nahé srdce/ Abych tichostí sršel (Petrkov, 2017). Kniha je doplněna výtvarnou tvorbou autora a vychází s doslovem Rudolfa Matyse, kterému je kniha věnována. Součástí publikace je CD zhudebněných básní Bohuslava Reynka skupinou Transitus Irregularis.
Česko-francouzské vydáníNová kniha Památníku národního písemnictví z Česko-francouzského centra Petrkov v krásné grafické úpravě je poctou Petrkovu v jeho zimním zbarvení. Na počátku básní První sníh obou básníků a jejich vzájemných překladů stál jeden konkrétní zážitek okouzlení. Oproti zvyku odjíždět s podzimem na chladnější měsíce do Grenoblu se rodina kvůli dětské nemoci mladšího syna déle zdržela v Petrkově. Již s vizí blízké cesty do Francie uviděli roku 1934 v petrkovské zahradě první sníh. Jeho bělost, v níž se zrcadlila veverka ze zahrady jako zjevení, je jen jedním z mnoha obrazů, které nás verši Prvního sněhu provázejí.
V životě básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka patřilo přátelství s Janem Franzem mezi ty nejintenzivnější a nejniternější. Přestože byl Jan Franz, náročný literární kritik, překladatel a esejista, o osmnáct let mladší, vzniklo mezi nimi silné pouto, které přelomila až předčasná Franzova smrt (na válečné útrapy) v roce 1946. Oba spolu od počátku 30. let vedli korespondenční dialog, navzájem si hodnotili tvorbu a podporovali se v nelehkých chvílích. Navíc oba dva silně spojovalo jejich vysočinské venkovanství. Reynek žil v Petrkově u Havlíčkova Brodu, Franz (po studiích na pražské filozofické fakultě) často pobýval v rodném Jitkově u Havlíčkovy Borové. Kniha „Musíme všichni někam na poušť“ představí příběh jejich neobyčejného přátelství, zpřístupní vzájemnou korespondenci, včetně dosud neznámých fotografií a archivních dokumentů. Edičně knihu připravil spisovatel Miloš Doležal, který se dlouhodobě věnuje odkazu obou mužů a graficky upravil Luboš Drtina. Kniha je vydávána u příležitosti 50. výročí smrti Bohuslava Reynka, tedy k 28. září 2021.
Poet and artist Bohuslav Reynek spent most of his life in the relative obskurity of the Czech-Moravian Highlands; although he suffered at the hands of the Communist regime, he cannot be numbered among the dissident poets of Eastern Europe who won acclaim for their political poetry in the second half of the twentieth century. Rather, Reynek belongs to an older pastoral devotionaltradition—a kindred spiritto the likes of Gerard Manley Hopkins, William Wordsworth, Robert Frost, and Edward Thomas. The first book of Reynek’s poetry to be published in English, The Well at Morning presents a selection of poems from across his life and is illustrated with twenty-five of his own color etchings. Also featuring three essays by leading scholars (M. C. Putna, J. Quinn, J. Šerých) that place Reynek’s life and work alongside those of his better-known peers, this book presents a noted Czech artist to the wider world, reshaping and amplifying our understanding of modern European poetry.
Paprsek mezi mraky: Manželé Reynkovi píší příteli nejen o knihách a poesii - korespondence 1942-1952. Text česky a francouzsky s několika fotografiemi a reprodukcemi. Dosud nevydaná korespondence manželů Reynkových s Františkem Humlerem. Mimo obyčejné vydání vyšlo 8 číslovaných výtisků v autorské celopapírové vazbě na ručním papíru "Jitřenka" z Letů pod lesem.
Výbor z básnického díla Bohuslava Reynka vybral a uspořádal Zdeněk Hron, doslov napsal Rudolf Matys. Sbírka je doplněna grafickou tvorbou autora.
Nástěnný dvoustranný kalendář s grafikami Bohuslava Reynka a fotografiemi jeho syna Daniela na rok 2017.
Po záhy vyprodaném leporelu Boříkova říkadla s ilustracemi Karla Malicha, vzniklo další, tentokrát s ilustracemi Bohuslava Reynka, vydané společností BigMedia a Galerií Zdeněk Sklenář k výstavě Reynek - génius, na kterého jsme měli zapomenout, Valdštejnská jízdárna v Praze (16. 4. - 31. 7. 2014).
Galerie Zdeněk Sklenář
Katalog k výstavě - Bohuslav Reynek a Jaroslav Libra. Publikace vydaná k výstavě, jež připomenula rané výtvarné dílo Bohuslava Reynka a Jaroslava Libry, dvou spolužáků a přátel z jihlavské reálky z období počátku 20. století. Zatímco Reynkovo dílo mělo čas dozrát (jak v oblasti poezie, tak v oblasti výtvarného umění), Librova slibně se rozvíjející kreslířská a malířská tvorba byla přervána předčasnou smrtí (Jaroslav Libra zemřel na tuberkulózu v roce 1914). Katalog představuje výtvarnou tvorbu obou spolužáků a přibližuje životní osudy dávno zapomenutého Reynkova přítele z mládí. Přílohu tvoří reprodukce přípravné kresby J. Libry k Reynkovu ex libris (1913) a sešit se dvěma texty, které Jiří Šerých věnoval vztahu a tvorbě obou prezentovaných osobností.
Výbor básní v uspořádání Jiřího Reynka bohatě doplněný grafickými listy.
Soubor dvanácti reprodukcí. Volně ložené grafické listy Bohuslava Reynka ve formátu 1:1 k originálu.
První výstava Bohuslava Reynka v Číně zaznamenala fenomenální úspěch. Během čtrnácti dnů ji v Národní galerii v Pekingu zhlédlo více než 58 000 návštěvníků. K této výstavě byla vydána kniha představující průřez autorovým dílem. Po vydání v čínštině byla okamžitě rozebrána. Nyní je tato kniha představena českým čtenářům. Obsahuje bezmála 140 děl Bohuslava Reynka, je doplněna fotografiemi Dagmar Hochové, Jaroslava Krejčí, Daniela Reynka a dalších. Vynikající kvalita tisku, grafická úprava v duchu tradičních čínských vazeb se zasvěcenými texty Oldřicha Krále, Aleše Rolečka a předního čínského historika umění Lang Šao-t´üna přináší neopakovatelný literární i výtvarný zážitek. Knihu graficky vypravilo pražské Studio Najbrt, vazba je provedena v originálním čínském hedvábí.
Korespondence Bohuslava Reynka (1892–1971), editory připravovaná přes dvě desetiletí, pokrývá život Reynka básníka, překladatele a grafika. První, nejrozsáhlejší část tvoří dopisy vyměňované s Josefem Florianem, v počátcích (1914) spojené s vydáváním Reynkových raných básní a překladů; jejich styky skončily v roce 1941 smrtí pověstného vydavatele ze Staré Říše. Následují listy, jež si mladý Reynek vyměňoval s jinými vydavateli (J. V. Pojer, V. Vokolek Z. Řezníček), ale též s malíři, spisovateli (J. Čapek, O. Březina V. Hofman, M. J. Giono, M. Jakob, J. Zahradníček ad.) a se svou budoucí ženou, básnířkou Suzannou Renaudovou. Život pak, zejména po roce 1948, přinesl změny, jež poznamenaly život rodiny a tím ovšem i charakter Reynkovy korespondence, spjaté s jeho prostorem Petrkova. Z listů umělcům mladší generace (J. Kolář, V. Holan, O. Janeček ad.), členům rodiny i novým přátelům, k nimž patřili i oba editoři Korespondence, nezaznívají věcné informace, nýbrž působivé reflexe a postřehy stárnoucího muže a umělce. Jeho poslední listy jsou datovány rokem 1971.
V symbolických čtrnácti zastaveních dává Pavel Chalupa Reynkovo výtvarné dílo do kontextu s jeho tvorbou básnickou a překladatelskou. Mimořádná všestrannost kultovní osobnosti české alternativní kultury 20. století dala vzniknout knize, která se dotýká toho nejinspirativnějšího a dodnes živého v Reynkově odkazu - úplného odmítnutí teorie růstu i nezadržitelného pokroku bez ducha, a to nikoli teoreticky, ale vlastním příkladem. Jako autor jedenácti básnických knih, sedmdesáti knih překladů a tisícovky výtvarných děl - grafik, kreseb, cliché-verre i olejových obrazů, ale také jako pastýř ovcí a koz se Reynek pokusil zanechat svůj vzkaz a odkaz bez zbytečných slov i bez výtvarného tápání v kulisách zuřící moderny. Prosté a srozumitelné dílo k nám dnes hovoří prostě a srozumitelně. Vedle reprodukcí básníkových grafik a kreseb tu čtenář najde zasvěcený komentář, propojující je s grafikovými básněmi a s překlady z jeho oblíbených francouzských a německých autorů. Knihu doplňuje obrazový životopisný přehled a obsáhlá bibliografie básnického a překladatelského díla Bohuslava Reynka. zdroj: www.kosmas.cz
Katalog k výstavě, jenž obsahuje výběr méně známých kreseb, linorytů, obrazů a cliche-verré, Bohuslava Reynka. Také nejsou opomíjeny básně Bohuslava Reynka, vybrány ze sbírky Rty a zuby a Smutek země.
Cyklus fotomontáží píseckého fotografa Jiřího Škocha „Petrkov Bohuslava Reynka“ s vybranou poezií básníka a grafika Bohuslava Reynka ze sbírek Odlet vlaštovek, Sníh na zápraží, Mráz v okně, Podzimní motýli, Setba samot, které vybral a opatřil úvodním slovem Michal Bauer. V každých padesáti výtiscích je na třetí straně obálky vložena jiná, podepsaná a číslovaná fotografie Jiřího Škocha.
Barevné fotografie Daniela Reynka, prvorozeného syna českého básníka a grafika Bohuslava Reynka a francouzské básnířky Suzanne Renaudové, doprovozené jejich básněmi.
Texty dvojice básníků a fotografie jejich syna tvoří velmi zvláštní knihu. Obsahuje výběr z děl Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud, doplněný fotografiemi Daniela Reynka. Jiří, Danielův bratr, přeložil další prozaické texty. Bohuslavovy verše pocházejí ze sbírek jako Rty a zuby, Rybí šupiny, Sníh na zápraží a Odlet vlaštovek. Suzanne Renaud přispěla texty z Dveří v přítmí a Křídel z popele. Reynkova usedlost v Petrkově, s džunglovitou zahradou, je magickým místem české literatury. Reynek, osamělý tvůrce, přitahoval návštěvníky, kteří proměnili jeho domov na neformální poutní místo. Jeho manželství s Renaud přivedlo na svět dva syny, Jiřího a Daniela, přičemž Daniel se v totalitních časech věnoval fotografii. Jeho barevné kompozice, inspirované otcovými verši, představují meditativní umění. Danielova fotografie zachycují trvalé momenty, které překračují běžnou realitu. I když jsou fotografie spojeny s literárními texty, nelze je vnímat jako jednoznačnou symbiózu. Daniel Reynek navazuje na tradici svého otce a jeho dílo se propojuje s geniem loci, zatímco jeho přístup se liší od globálnější a novátorské tvorby Petry Růžičkové.
Básník a grafik napsal celkem třináct básnických sbírek, které vyšly za jeho života s výjimkou poslední sbírky Odlet vlaštovek. Pátou básnickou sbírkou Rty a zuby se uzavírá jeho první tvůrčí období, pro něž je charakteristický intenzivní prožitek smutku a zániku a silná expresivitavýrazu. Sbírka je v jistém smyslu klíčovou pro Reynkův básnický vývoj; dovršuje se v ní jednak expresionistická tendence, z níž Reynek vyšel, jednak se zde už anticipuje jeho budoucí oproštěnost a zakotvenost v horizontu rodného Petrkova na Českomoravské vysočině.
Kniha přináší dvojjazyčně dvacet tři Reynkových básní, jejichž francouzské překlady jsou často publikovány poprvé nebo byly otištěny pouze v revuích. Reynek dokonale ovládal francouzský básnický jazyk, jak o tom svědčí jeho dopisy přátelům do Francie a jeho vlastní překlad básně Měsíc a jiní. Řazení jednotlivých básní vychází z chronologie původních vydání a respektuje tedy vývoj básníkova vnitřního světa. Hrstku básní vyňatou z díla, doplňuje několik clichés-verres, málo známých a dosud nepublikovaných výtvorů z Reynkova grafického díla, vytvořených v roce 1952 technikou převzatou od Corota.
Kniha přináší nikdy nezveřejněný soubor dopisů, které psal Bohuslav Reynek v letech 1951–1970 Tereze Sumové, vnučce Leona Bloye a pozdější ženě Antonína Suma, tajemníka Jana Masaryka. Korespondence dává nahlédnout nejen do vřelého přátelského vztahu stárnoucího grafika a básníka k mladé, životem těžce zkoušené dívce, ale především nabízí čtenáři vhled do zvláštního a jedinečného milieu Reynkova petrkovského sídla, v němž se katolický básník snažil i ve ztížených podmínkách reálného socialismu pěstovat v šedivém běhu všedních dnů svébytné umění vyrůstající z lásky k člověku a pokory před Bohem.
Rybí šupiny jsou první Reynkovou sbírkou, která obsahuje pouze básně v próze; po následující sbírce (Had na sněhu, 1924) Reynek tento tvar opouští a již ve třicátých letech se vrací k strohému veršovému útvaru, k „prostinké podobě verše“ (M. Červenka). – V době vzniku představovala sbírka v různorodosti české poezie spolu s některými díly J. Durycha či J. Chaloupky expresionistickou tvář literatury; a reprezentuje samozřejmě i specificky viděný a vyhrocený křesťanský zážitek, tedy náboj, jímž motivované umělecké pokusy znamenají pro literaturu jeden z momentů povýtce kruciálních. 4. vydání.
Málokterý autor ovlivnil generaci mladých básníků 90. let tak intenzivně jako básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek (1892–1971). Již v 60. letech se jeho dům v Petrkově u Havlíčkova Brodu stal poutním místem, k němuž směřovali básníci Ladislav Dvořák, Ivan Diviš, Věra Jirousová a mnozí další. V 90. letech se Reynkovi po právu dostalo zasloužené pozornosti: v Domě U kamenného zvonu byla uspořádána jeho souborná výstava, vyšla monografie o jeho výtvarném díle i souborné Básnické spisy. Přesto dosud nebyl vydán reprezentativní výbor z jeho básní, který by vedle vlastních veršů přinesl i životopisné kalendárium, úryvky z korespondence, bibliografii a rozsáhlou obrazovou přílohu. To vše obsahuje svazek, jehož editorem je Reynkův dlouholetý editor a přítel, literární historik Jaroslav Med.
Bohuslav Reynek (1892-1971) was a remarkable Czech poet, translator and artist, who published several collections of poetry in the interwar time. Branded a ''Catholic'' poet in the 1950s, Reynek suffered for what actually was an idiosyncratic faith, expressed in language influenced by ancient and medieval religious literature and contemporary secular poetry. In the last years of his life, there was a resurgence of interest in his work that continues until today, as witnessed by recent French translations.The present edition is bilingual, and it incorporates graphics by the important Czech artist Josef Capek. The translation has been carefully prepared by Zdenka Brodská and Kelly Miller.
Dosud nevydaný soubor básní představuje autorovu pozdní tvorbu. Básně sevřené do přírodních rytmů v tichém úžasu pohlížejí na Boží prostor kolem, který lidskou samotu a úděl proměňuje v cestu zaslíbenou. Texty doprovází Reynkovy intimní grafiky. Editor Vladimír Justl.
Advent není jen jedním z mnoha motivů Reynkovy tvorby, je to situace celého jeho básnického díla, poněvadž ji chápe jako základní situaci lidského života. Výběr z básnických sbírek, ve kterém se odráží radostná zvěst o příchodu Božího království, uspořádal básníkův syn Jiří. [vybral a uspořádal Jiří Reynek ; k vydání připravil Mojmír Trávníček]
Výbor z básní v próze Bohuslava Reynka. [vybral a uspořádal Jaroslav Novák ; k vydání připravila Veronika Reitterová]
Dopisy Suzanne Renaud vychází spolu s francouzskými originály a francouzskou verzí doslovu.
Jedná se o dvojjazyčné vydání poezie Suzanne Renaud v překladu Bohuslava Reynka. Kniha obsahuje všechny básně Suzanne Renaud, které Bohuslav Reynek přeložil do češtiny, včetně několika studií v češtině a francouštině a několika překladů Reynkových básní do francouštiny.
Kniha obsahuje úplné básnické dílo Bohuslava Reynka z celého jeho tvůrčího období šedesáti let. Druhé souborné kritické vydání se pokouší podat co možná ucelený obraz o tvorbě jednoho z nejsvéráznějších a nejsugestivnějších českých básníků s výborným výsledkem, a před čtenářem tak defiluje široké pásmo ryzí, hluboce lidské a osudové poezie.
Cyklus grafických listů na téma Don Quijote, doplněný verši Věry Provazníkové, představuje jeden z vrcholů Reynkova grafického díla. Čtrnáct suchých jehel (1955 – 1960) vzniklo jako poslední ze čtyř celků: Sníh, Pastorále, Job a Don Quijote. Kniha byla oceněna jako nejkrásnější česká kniha 1994 v kategorii malonákladové.
Autor ve svém posledním díle, v meditacích, které přestal psát pár dnů před smrtí, kryptograficky charakterizuje zrod moderního odbožštělého světa. Je nelítostným kritikem tohoto nového uspořádání, z jehož kapitálu teče krev chudého a které postrádá krásu, bolest, za níž existuje věčnost.
Náchod – Pavel Maur. Ilustrace grafická příloha Jiřího Mědílka - kombinovaná technika. Překlad Bohuslav Reynek. Obsahuje: Za přítelkyni -- Za Wolfa hraběte Kalckreutha -- Za hocha. Slavná báseň, v níž významný rakouský autor vyjadřuje hluboké pocity osamění a splynutí s přírodou. -- Čtenáře zaujme autorova filozofická symbolika a neobyčejný smysl pro hudebnost verše stejně, jako plasticita vytříbeného výrazu. Dokonalost svazku je umocněna vynikajícím překladem dvou velikánů české poezie - Bohuslava Reynka a Vladimíra Holana.
Rozsáhlý výběr z básnického díla jednoho z nejosobitějších českých básníků obsahuje verše z let 1912–1971. 1. vydání
Soubor básní a krátkých próz inspirovaných básníkovým rodištěm.
Bohuslav Reynek kdysi napsal: „Sníh je jedním z velkých divů země. Ba je to látka, která je zřejmě bližší podstatě andělské než přirozenosti lidské. Není proto divu, že tolik přitahoval výtvarníky, podivné tvory z okrajových oblastí pozemského života, napůl cesty mezi Rájem a Měsícem. Jsou to krajiny ticha, v němž je bolest sice přítomna, avšak mění svou povahu nebo aspoň skrývá svou tolik zmučenou tvář za chatrnou roušku svých dlaní.“ V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.
Do literatury Reynek vstoupil po první světové válce. V jeho tehdejších sbírkách je velmi silná frekvence motivů smutku, rozpadu a tlení, jež souzní, zejména svou barevností, s poetikou expresionismu. Od německého expresionismu, díla jehož autorů v této době překládal, se však hluboce věřící křesťan Reynek odlišuje tím, že smutek je pro něho především silou konstruktivní, důsledkem porušenosti lidského bytí dědičným hříchem. Reynkovu básnickou tvorbu 20. let (Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby) tak určuje silná expresivita výrazu, arytmický verš a tíhnutí až k barokní antitetičnosti. Básníkova spiritualita, hledající často zobecnění v biblických, zejména starozákonních motivech a v liturgii, chce objektivizovat utrpení a smrt jako jedinou cestu k radosti a k Bohu.
Kompletní básnická tvroba Bohuslava Reynka ve dvou svazcích.
Velký samotář české poezie dvacátého století Bohuslav Reynek se rozloučil se světem vrcholnou sbírkou Odlet vlaštovek...
Bohuslav Reynek: Podzimní motýli / Sníh na zápraží / Mráz v okně. Tři sbírky básní (druhá a třetí jsou prvně publikovány) pocházejí z let 1945 -1955 a ztělesňují většinu z autorova zralého díla. Z rukopisných sbírek k vydání připravil a poznámkami opatřil Ivan Diviš. Doslov:Jaroslav Med.
28 dřevoryty vyzdobil Bohdan Lacina, 87 stran, Bibliofilie
Tváří v tvář krizi moderní velkoměstské civilizace nevolí křesťanský básník Bohuslav Reynek (1892–1971) cestu radikální deformace obrazu celistvého časoprostorového světa (jako např. Vladimír Holan nebo surrealisté), ale obrací se k důvěrně známé empirii venkovského života, úzce spjaté s cyklicky se opakujícím děním v přírodě. Přestože se však ve sbírce Setba samot (1936), jejíž jádro tvoří jeho básnická tvorba z let 1929–1934,_5 vrací k celistvému vnímání žitého světa a specifickým způsobem aktualizuje tradiční žánr přírodní lyriky, jeho vztah ke skutečnosti a k možnostem jejího zobrazení je moderní (ve smyslu vytčeném výše). Raison d’être Reynkova imaginárního venkovského mikrokosmu není ztělesnit vizuální či akustický obraz „věcí, jak samy o sobě jsou“, ale zobrazit prožitek „čisté, neomylné chuti věcí“. Ten můžeme považovat za východisko pro novou integraci člověka a žitého světa v rámci „ponietzscheovského“ křesťanského diskurzu. (ze studie T. Kabátové)
