Lev Davidovič Landau

Lev Davidovič Landau (rusky: Лев Давидович Ландау), kterému kolegové fyzici často říkali Dau (*22.1.1908, † 1.4.1968) byl ruský teoretický fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1962), zahraniční člen Londýnské královské společnosti, Národní akademie věd USA a dalších významných institucí. Narodil se roku 1908 v Baku. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Ve 14 letech začal studovat v Techniku v Baku, pak přešel na Univerzitu v Baku, kde studoval dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927.

V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele.

Od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu, které se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky (viz dále). Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Placzek, spoluautor některých Landauových prací.

V roce 1937 pod tlakem konfliktu s rektorem, politického ohrožení i profesních střetů požádal svého přítele Petra Kapicu o přijetí do jeho nově vznikajícího Institutu fyzikálních problémů, kde se stal vedoucím teoretického oddělení. V roce 1937 se Landau oženil s Korou Drobancevovou a v roce 1946 se jim narodil syn Igor, který se stal experimentálním fyzikem.

Naivně "antiburžoazní" názory Landaua v jeho raném období se radikálně změnily v období nastupujícího stalinského "velkého teroru". V roce 1938 se spolu s přítelem Korecem podílel na sepsání protistalinského letáku, varujícího před stalinským fašismem. 28. dubna 1938 byl zatčen a strávil rok ve vězení. Velice statečně se za něj postavil Petr Kapica, který hned v den zatčení napsal Stalinovi odvážný dopis a spolu s intervencí řady vlivných zahraničních vědců (zejm. Nielse Bohra), dosáhl alespoň mírných podmínek Landauova věznění. Po roce napsal Kapica další dopis, tentokrát Molotovovi, a na jeho odpovědnost byl Landau propuštěn. Stal se jiným člověkem, tichým a opatrným.

Mezi jeho žáky patřil i významný československý fyzik Jozef Kvasnica.

Až do své smrti v roce 1968 byl Landau pracovníkem Institutu fyzikálních problémů. V roce 1962 měl Landau těžkou automobilovou nehodu, z které se až do své smrti 1968 nikdy zcela nevzpamatoval. Nehodu přežil mimo jiné i díky solidaritě vědců po celém světě, kteří zorganizovali pomoc při jeho léčení.