Jiří Mikula Knihy

Ukrajinská lidová pohádka. Volně přeložila Hana Pražáková.

Sovětský autor v napínavě rozvíjených povídkách a příbězích staví čtenářům před oči příklady čestnosti a osobní statečnosti malých i velkých a učí je tak základním ctnostem člověka. Pro čtenáře od 11 let.

Zkoumat třetihorní faunu a flóru přímo v miocénu, to je jistě mnohem příjemnější, zajímavější a v neposlední řadě také poučnější, než se o ní učit ze školních učebnic. Ovšem něco takového by se vám mohlo splnit v daleké budoucnosti, a to tehdy, kdybyste se spolu se skupinou třináctiletých a čtrnáctiletých chlapců a děvčat pod vedením docenta Hrabaly, Kapitána a vedoucí Leony alias Lvice vydali na strojích Arbolid a Lyra na cestu časem do miocénu. Již první okamžiky v tomto vzdáleném období, třebaže v krajině všem tak dobře známé, jsou naplněny nejen poznáváním a zkoumáním života třetihorní přírody, ale také celou řadou dobrodružství, v nichž – jak se ukáže – mnohdy selžou i prostředky té nejmodernější techniky. A to ne pouze v okamžiku, kdy Tomáš alias Zoro rozhořčeně opouští ostatní kvůli křivému nařčení a uprchne do nebezpečné „mrtvé“ zóny, ale zejména když jsou posádky obou lodí ohroženy přírodními katastrofami. Tehdy se totiž opravdu prokáže, jací účastníci výpravy jsou, zda jsou to skutečně správní kluci a správná děvčata...

Norská pohádka o statečném Halvorovi, zlých trolech a třech zakletých princeznách.

V roce 1982 vyšla v pražské Panoramě již zmíněná kniha Karla Žebery „Říp, hora v jezeru“, bohatě a zajímavě ilustrovaná Jiřím Mikulou. Říp je zde představen jako obrovitá sopečná jehla podobná Mont Peleé, která se odráží v hladině třetihorního jezera. Jeden z obrázků knihy dokonce ukazuje Říp ležící na jakémsi ostrově obtékaném čtvrtohorními řekami. Kniha měla velký pozitivní dopad, protože čtenářům umožnila představit si proměny krajiny středních Čech za posledních asi 20 milionů let, ale žádný z výše popsaných obrazů nejspíš není pravdivý. Václav Cílek

Hrdinkou detektivky je rozvedená žena, která se po letech má setkat se svým bývalým mužem, náhodně objeví v jeho garáži zabitou ženu a zaplete se tak do vyšetřování záhadné vraždy.

Autor fotografií v této knize byl původně malíř a grafik, jako fotografa ho objevili až přátelé. Pro své pražské obrazy si pořizoval nejprve fotografické snímky, které stály na prvopočátku této knihy. Momentní fotografie z pražského prostředí v ní doprovázejí neotřelé a nápadité vstupní texty Pavla Keclíka a verše Karla Sýse. Barevné snímky zachycují žijící Prahu s jejími turisty i obyvateli, Prahu historickou i moderní, vždy ale pulzující životem - prostě pražské korzo, jak zní i název knihy.

Autor se vyznává ze své lásky k hledačství a objevování tajemných pravěkých kamenů, poznamenaných rukou pračlověka. Zároveň se snaží odpovědět na závažnou otázku – Jak vzniklo umění – a to v nejstarších dobách, před třemi sty tisíci, nebo dokonce před sedmi sty tisíci roky.