Poutavě psaná knížka o Etruscích, kteří patřili mezi nejvyspělejší starověké národy, vychází ze současných znalostí vědy. Vypráví, jak byli Etruskové zapomenuti a znovu objeveni, dotýká se tajemství jejich původu a řeči. Snaží se také objasnit základy moci i příčiny pádu Etrusků, rekonstruuje etruský život a přibližuje bohatství výtvarného umění. Druhé vydání zachovává původní členění látky a zachycuje nové poznatky, k nimž etruskologie v posledních letech dospěla.
Nejznámějším Suetoniovým dílem jsou bezesporu jeho Životopisy císařů (De vita Caesarum) o osmi knihách. Tuto knihu napsal Suetonius na vrcholu své úřednické dráhy v letech 115 - 120 n.l. a věnoval ji prefektu pretoriánské gardy Septiciovi Clarovi. V této knize popisuje Suetonius císaře počínaje Caesarem jakožto zakladatelem dynastie a konče Domitianem. Jsou nabity konkrétními fakty a údaji o nejintimnějších podrobnostech z jejich života. Pro velké množství detailů není látka uspořádána chronologicky, nýbrž podle určitého schematu, zahrnujícího rozličné stránky státnické činnosti i soukromého života zobrazované osoby. Tato forma Suetoniovy práce bývá často kritizována pro svoji úroveň "bulvárního plátku", ale zůstává faktem, že Životopisy císařů byly a jsou velmi úspěšným dílem, které přiblížilo božské císaře prostému lidu. Našlo si i velké množství pokračovatelů, jeho dílo se totiž stalo jakýmsi vzorem pro autory biografií minimálně do středověku.
Římské dějiny II - Občanské války. Alexendrijský Řek Appiános, narozený na sklonku 1. století našeho letopočtu, vylíčil nejen vznik římského impéria a jeho rozpínavost, nýbrž i dějiny římských občanských válek. V pěti knihách, které jim věnoval, sleduje dlouhou a téměř nepřetržitou řadu sociálních a politických konfliktů od poslední třetiny 2. století př. n. l. až do roku 35 n.l. Hnutí bratří Gracchů, kteří své reformy zaplatili životem, válka se spojenci, politické vyrovnání mariovců a sullovců, vzpoura otroků vedených Spartakem - to jsou úseky z římských dějin, o ncihž Appiános pojednává podrobně i se zaujetím v první knize. Dále pokračuje scénami z bojů mezi Caesarem a Pompeiem, Caesarovým vítězstvím i jeho vraždou. Ještě větší napětí vkládá do vyprávění o marném zápase Bruta a Cassia za republikánskou svobodu. Nečekané zvraty provázejí stejně nečekaný a energický vstup devatenáctiletého Octaviana, Caesarova adoptivního syna a pozdějšího císaře Augusta, do neklidného politického života po Caesarově smrti... Ve svém díle se Appiános zaměřuje na významné politické osobnosti - v souladu se starověkou koncepcí historie je totiž povaužje za hlavní činitele dějin - a přibližuje čtenáři jejich velikost nebo malost, odhaluje příčiny a souvislosti jejich vítězství i proher, klade závažné otázky a snaží se nalézt a nalézá zajímavé, i když mnohdy velmi subjektivní odpovědi.
