Maria Calasanz Ziescheová Knihy

Kniha je slavný román o životě opata Berna z Reichenau (1008–1048). Lotriňan Berno, vzdělaný mnich z říšského opatství na Prümu v Eifelu, je jmenován opatem polorozpadlého kláštera na ostrově Reichenau na Bodamském jezeře. Nezdá se, že by měl pro těžký úřad valné předpoklady, ale skrze mnohé zkoušky dozrává v dobrotivého a moudrého otce svých mnichů i prostých lidí na ostrově. V roli opata se setkává s mocnými tehdejší doby, jeho cesty ho zavedou do mnohých evropských měst, vždy se ale rád vrací na svou milovanou Augii.//Ostrov Reichenau dodnes uchovává význačnou památku na opata Berna – západní část chrámu na Mittelzellu, kterou kdysi vystavěl a kde je též pochován. Maria Calasanz Ziescheová (1923–2001), řeholnice mariánské kongregace Schwestern Unserer Lieben Frau, působila jako vedoucí řádového internátu sv. Josefa v Rheinbachu u Bonnu. V roce 1965 poznala okolí Bodamského jezera a seznámila se s velkými historickými postavami této krajiny. Reichenau se jí pak stalo druhým domovem. Napsala velmi úspěšný román o Heřmanovi z Altshausenu Dokonalá svoboda (Portál 1991, KNA 2011) a román Poutník (Portál 1995) o putujícím biskupovi Pirminovi, který Reichenau založil.

Heřman z Altshausenu (1013–1054), středověký šlechtic, jehož v dětství uvrhne obrna na invalidní vozík, se stává jednou z nejdůležitějších postav kláštera v Reichenau, ve kterém žil jako mnich. Je autorem známé modlitby Zdrávas, Královno (Salve Regina) a notového přepisu gregoriánského chorálu. Ve své době byl velkým učencem – nebyla mu cizí hudba, matematika, astronomie. V románu Dokonalá svoboda k nám tato významná osobnost promlouvá svým životem. Ačkoliv čtyři desetiletí jeho života probíhala v tichu a osamělosti ostrovního kláštera a v omezenosti těžkého ochrnutí, je vzrušující číst, jak se mladý švábský hraběcí syn probojovával k radostnému přijetí svého osudu a jak ze svého ubohého života postupně vytváří velké a svobodné bytí. Ochrnulého Heřmana doprovázejí láska a věrnost, ale zakouší též mnoho ústrků, nepřízně a závisti. Vším, co ho potkává, se stále více stává radostným bohatým chudákem, který je schopen obdarovat druhé. Mnich Heřman obdarovával nejen své spolubratry na ostrově Reichenau, má mnoho co říci a dát i dnešním lidem. Ukazuje, jak najít odpověď na otázku po smyslu bytí a utrpení, které vstupuje do každého lidského života.

z válečného zajetí zpět do kněžské služby Hlavním hrdinou příběhu, odehrávajícího se po druhé světové válce v Německu, je kněz - Thomas Volkner. Deset let po skončení války se vrací z ruského zajetí. Ten, který v zajateckém táboře sám choval jako hrdina a mnoho lidí zachránil, potřebuje nyní pomoc blízkých a přátel, aby se mohl opět v plné síle vrátit do kněžské služby.

Pokračování knihy Návrat; kněz Thomas Volkner po vnitřním uzdravení nastupuje do kněžské služby do malé horské vesnice Hochtalu, kde pokračuje jeho cesta k plnému nasazení do jeho povolání.

Jak známo, „historie je matka moudrosti“. Snad proto se spisovatelé tak často a rádi vracejí k velkým historickým příběhům a znovu nám vyprávějí dávné události s nadšením a naléhavostí, až to vypadá, jako by se to všechno stalo právě dnes... Román líčí život dalo by se říci bezvýznamných lidí. V knize poznáváme obyčejný život v malé horské vesničce na severu Itálie. Ale začíná se tu, zatím ve skrytosti, i cosi velkého...

K vůdčím osobnostem duchovních dějin 8. století, doby plné válek a násilí, patří putující biskup Pirmin (685 - 753), hlavní postava této knihy. Pirminův poutnický život je plný obětí a nebezpečí. Kamkoli však na svých proměnlivých cestách přijde, chce vždycky jen jediné: postavit lidem příbytky a přinášet jim zvěst o Bohu. Majordomus Karel Martel dává v roce 724 Pirminovi příkaz, aby založil klášter na ostrově Sintlasau, dnešním Reichenau u Bodamského jezera. Za velkých těžkostí se Pirminovi a jeho mnichům podaří příkaz splnit. Pirmin je prvním opatem, ale už po třech letech musí ostrov opustit; zde se na něj až dodnes uchovává uctivá památka. Posledním místem jeho činnosti byl Hornbach ve Falci. Tam založil významný klášter, který jako opat spravoval. Když 3. listopadu roku 753 zemřel, byl zde i pochován.

Poutavý životopis věnovaný postavě Regina z Pürmu se odehrává v letech 840-915. Regino, jedna z velkých mnišských postav své doby, která dvakrát zažívá hrůzy a ničení normanských nájezdů a námahu opětovného budování Prümu. Sedm let řídí osudy zdejšího říšského opatství. Poté co je odsud intrikami vypuzen, je povolán biskupem Raatbodem do zničeného opatství St. Martin v Trevíru. Svou životní pouť končí jako obyčejný mnich roku 915.

Život blahoslavené Marie Terezie Schererové. Vyprávění o této švýcarské řeholnici je velmi čtivé a poutavé. Marie Terezie Schererová prožila svůj život v blízkosti Boží. Právě ze svého spojení s Bohem čerpala nesmírnou sílu a lásku, která jí pomáhala ve službě bližním. S jeho pomocí dokázala věci, které byly nad její slabé síly. Dokázala obětavě reagovat na potřeby doby i na potřeby svých bližních. Je pro nás svědectvím, že život v lásce k Bohu a k lidem přináší vzácné plody a že je potřeba rozvíjet oba tyto rozměry lidské lásky. Její osudy i postoje jsou povzbuzením ve chvílích, kdy nám připadá, že nám problémy přerůstají přes hlavu.

Po stopách Heřmana z Reichenau Děj této knihy zasadila autorka do počátku patnáctého století, mnoho let po smrti Heřmana z Reichenau. A přesto se právě tento světec stane přes hranici několika století jedním z hlavních hrdinů příběhu. Dva mladí šlechtici, kteří se rozhodují o svém budoucím životě, nacházejí právě v tomto světci přímluvce a pomocníka na svých strastiplných cestách životem.

Za Francouzské revoluce ve jménu rovnosti, volnosti a bratrství se odehrávaly hrozné krutosti. Král a královna, šlechtici a kněží umírali na popravišti. Další lidé byli pronásledováni a štváni pro své politické a náboženské přesvědčení. Bůh byl ve jménu rozumu odsunut. K pronásledovaným patřila i žena z lidu: Julie Billiartová. Bydlela v malé vesnici Cuvilly v Pikardii, pocházela z chudé selské rodiny a dlouhá léta byla ochrnutá. Proč ji revolucionáři pronásledovali? Julie Billiartová nejen s neochvějnou věrností věřila v Krista. Žila touto vírou a měla dar zprostředkovat ji druhým. Proto ji chtěli upálit. Napoleonovo převzetí moci znamenalo sice konec revoluce, ale morální i materiální bída přetrvávala. Kdo se měl ujmout chudých, vykořeněných a zklamaných? Julie Billiartová zasvětila svůj život službě chudým. Ani později nezůstala ušetřena protivenství, zápasů a pronásledování. Neochvějně hlásala Boží dobrotu a nesla ji po namáhavých cestách francouzskou a belgickou zemí, dokud ji nedostihlo poslední zavolání našeho Pána.