Reinhard Müller Knihy

Autoři vycházejí z přesvědčení, že logickému myšlení se lze naučit, jen se musí postupovat zvolna, zapojovat zároveň intuici i kombinační schopnost a racionální myšlení. Kniha je koncipována od nejjednoduššího k nejobtížnějšímu a jen část úloh pracuje s čísly, ostatní učí logicky myslet pomocí grafů, symbolů, náčrtků, tabulek. Autoři se zabývají celkem šesti typy logických úloh a postupně u každého z nich zvyšují obtížnost. Důraz je kladen na logické myšlení a na prostorovou představivost. Čtenář je veden k tomu, aby objevoval nové souvislosti a vyvozoval z nich důsledky, měl odvahu opustit naučené myšlenkové spoje a budoval si nové. Pochopení knížky není vázáno na znalosti matematiky, ani na žádné jiné konkrétní znalosti, jde o hádanky, které posilují soustředění, zároveň pobaví a zbystří uvažování. Knížka je určena dětem od deseti let, ale nejen jim - své si v ní najdou čtenáři všech věkových kategorií.

In den dreißiger Jahren konstruierte Stalins Geheimpolizei NKWD eine »konterrevolutionäre, terroristisch-trotzkistische Organisation«, der in Moskau 70 deutsche Emigranten zugerechnet wurden. Oppositionelle wie linientreue KPD-Funktionäre, die Schauspielerin Carola Neher und Zenzl Mühsam gerieten in das Visier der Parteiinstanzen, wurden denunziert und in der Lubjanka gefoltert. Neuerschlossene Dokumente aus »Moskauer Geheimarchiven« enthüllen die Funktionsweise des stalinistischen Terrors. Reinhard Müller beschreibt anhand der Schicksale einzelner Politemigranten und der konstruierten »Wollenberg-Hoelz-Verschwörung« die Strukturen dieses Terrors und die Funktionsweise der Verfolgungsbürokratien von NKWD, Kommunistischer Internationale und KPD.

Reinhard Müller, geb. 1944, Studium der Germanistik, Geschichte und Soziologie, bis 1989 Leiter der Bibliothek und des Archivs der Thälmann-Gedenkstätte in Hamburg, Publikationen zur Geschichte der KPD und des Exils.

Im Jahr 1774 begann eine bildungspolitische Wende mit dem Ziel der Schulbildung für alle und der Bekämpfung des Analphabetismus. Es entstanden zahlreiche Trivialschulen und bis Ende des 18. Jahrhunderts etwa 30 Schulstandorte im Montafon. Trotz Widerständen wurde bis 1869 ein stabiles Schulnetz aufgebaut und die Alphabetisierung gefördert. Das zweite Schulgesetz leitete dann eine neue Entwicklungsphase ein.