Salvatore Natoli Knihy

Klíčovým tématem encykliky je otázka: „Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které právě vyrůstají?“ Podle papeže Františka však tuto otázku nelze řešit izolovaně, pouze v rámci životního prostředí. Papež upozorňuje, že se musíme ptát, co je smyslem života na zemi, jaké jsou hodnoty a základy společenského života, co je cílem naší práce a veškerého našeho úsilí. Pokud se nebudeme zabývat těmito hlubšími problémy, nepovede naše starost o ekologii k žádným významným výsledkům. Proto papež vybízí nejen věřící, ale též všechny obyvatele naší planety k ekologické konverzi a předkládá ve svém textu tzv. integrální ekologii, která se nezabývá pouze environmentálními problémy, ale řeší také hluboce lidské a sociální otázky. Celá encyklika, která je významným příspěvkem k dosavadní sociální nauce církve, je prodchnuta nadějí: „Lidstvo je stále schopné společně pracovat na budování našeho společného domova“.

Hlavním tématem encykliky je „sociální přátelství, které nikoho nevylučuje“ a „bratrství otevřené pro všechny“. Papež František reflektuje nezdravé tendence v současné globalizované společnosti, politice, hospodářství a médiích. Identifikuje bezbřehý individualismus, ztrátu smyslu pro společné dobro a vylučování starých, nemocných či nenarozených, vedle bezmezného konzumu a víry v trh jako řešení sociálních a ekonomických problémů, stejně jako sílící nacionalismus a populismus. Papež však nezůstává pouze u kritiky. Povzbuzuje křesťany a všechny lidi dobré vůle k vzájemnému setkávání a rozvíjení vztahů v různých společenstvích. Solidarita, jež se zaměřuje na potřeby chudých a zranitelných, souvisí s chutí lokálního, lidovými hnutími a dobrými sousedskými vztahy. Nově promýšlí také velká témata, jako je digitální propojenost, kulturní a náboženská identita otevřená druhým, nepřípustnost trestu smrti a role OSN v kontextu válek, terorismu a obchodování s lidmi. Na závěr zdůrazňuje základní lidské právo na svobodu náboženského vyznání pro všechny a potřebu dialogu mezi náboženstvími. Tento dialog neznamená kompromisy, ale naopak posílení vlastní identity, která obohacuje druhé.

Tra la felicità e il dolore si distende "la media vita", sia che la si intenda come "vita neutra" che come "ordinario benessere". In ogni caso non si può dire che vi sia una sola felicità, né una felicità per tutti. Molte sono le modalità per sentirsi felici. E si può mai separare del tutto la felicità dalla sofferenza? Non risiede però solamente negli istanti di piacere che di volta in volta si possono sperimentare, ma sta all'origine. Felice può dirsi però solo una vita presa nella sua interezza. E' anche normale constatare come la felicità, una volta perduta, viene dagli uomini ricercata e anche nel dubbio di poterla ritrovare, non necessariamente si arriva alla disperazione. Diviene così un modo di interrogarsi sulle chances affettive possibili.