Z dějin filosofie můžeme vyčíst určitý filosoficky relevantní smysl, který spočívá v povaze samotného filosofického poznávání. Takový je zhruba názor autora, jenž zkoumá nejdůležitější témata a pojmy středověkého, karteziánského a moderního (kantovského) myšlení jako řadu konkrétních myšlenkových „experimentů“. Každý z nich představuje pokus o metodické uchopení filosofického poznání, všechny však tvoří „filosofickou zkušenost“, která je pozoruhodně jednotná. Nikoli nějaká konkrétní filosofie, nýbrž filosofie jako taková si v jednotě svého meta-fyzického směřování zaslouží název philosophia perennis — „věčná filosofie“: co je vpravdě filosofické, je taktéž trvalé, věčné. Étienne Gilson (1884—1978) proslul jako znalec středověkého myšlení. Působil jako profesor středověké filosofie na pařížské Sorbonně a jako ředitel Institutu středověkých studií na univerzitě v Torontu. Je autorem řady děl, z nichž některá vyšla i v češtině (Bytí a někteří filosofové; Bůh a filosofie). Základem jeho knihy Jednota filosofické zkušenosti se staly přednášky proslovené na Harvardské univerzitě roku 1936.
