Dorothea Bjelfvenstam Pořadí knih (chronologicky)

Die Erzählung besteht aus zwei Teilen und ist eine Mischung aus Fiktion, Autobiographischem und Sachbuch, basierend auf lückenhaften Erinnerungen und den Berichten von „Lagerschwestern“, die 1944 bis 45 aus Königsberg in ein KLV-Lager nach Oelsnitz/Erzgebirge kamen. Wir waren zwischen 10 und 14 Jahren alt. Der erste Teil beginnt mit der Abfahrt aus Königsberg nach den Bombenangriffen im August 1944 und schildert die Zeit im Lager, in fragmentarischer Form, die unsere Erinnerungen widerspiegelt. Die dramatische Auflösung des KLV-Lagers im Mai 1945 führte dazu, dass viele Gasteltern in Oelsnitz die Kinder aufnahmen, während wir auf Angehörige warteten, die möglicherweise aus Königsberg fliehen konnten. Im Gegensatz zu anderen KLV-Lagern konnten die Königsberger Kinder nicht in ihre Heimat zurückkehren, und nicht alle wurden abgeholt. Der zweite Teil lässt wiedergefundene „Lagerschwestern“ erzählen, wobei jede andere Situationen in Erinnerung hat. Gemeinsame Erlebnisse wie Tieffliegerangriffe, Warten auf Post und Fragen nach dem „Endsieg“ bleiben präsent. Nach der Auflösung des Lagers gab es keinen weiteren Zusammenhalt, aber einige Zeitzeugen konnte ich später wiederfinden. Die Erzählung reflektiert die Erfahrungen von Kindern, die der Nazi-Ideologie ausgesetzt waren, und regt zum Nachdenken über ihre späteren Lebenswege an.

Když muminí rodina zatouží po změně scenérie, rozhodne se přesunout svůj domov do majáku u moře. Během objevování zákoutí nového domova členové rodiny zároveň zjišťují překvapující a úžasně zábavné věci i sami o sobě.

Je podzim, dům v muminím údolí zůstal prázdný. Kam se jen všichni poděli? diví se tvorečkové, kteří přišli obyvatele domu z různých důvodů navštívit. Fififjonka, pimek, bambul, mimla a Strejdánek věří v návrat muminí rodiny, a během dlouhého vyčkávání se pokoušejí společně hospodařit. Rozdílnost jejich povah a originalita každého však soulad nepřinášejí. Jen Šňupálek si myslí své a ví, jak všechno dopadne.

Knížka Tatínek píše paměti je vlastně prvním velkým příběhem půvabné muminí rodinky a jejích neobyčejných přátel. Vyprávění o muminech se sice započalo už Cestou za tatínkem, ale sama autorka ji do své osmidílné série nezařazuje. Tatinek malého muminka ve svých pamětech vzpomíná na bouřlivé mládí plné nádherných snů a velkých činů. Líčí jak utekl z nalezince a neohroženě se vydal do světa a se svými kamarády Kryšánkem, Bedřiškem a Piplou podnikl dalekou a nebezpečnou plavbu na neznámý ostrov. Vypráví o setkání s podmořskou nestvůrou i o tom, jak se změnil jeho život, když za bouře zachránil budoucí muminkovu maminku a tak završil hrdinné skutky svého mládí. Tatínek se usadil v nádherném údolí, postavil pěkný dům a založil rod muminů, který pak žil s noblesou sobě vlastní svá pozoruhodná dobrodružství.