Alois Jiří Rychlík Pořadí knih (chronologicky)

Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné. Čtenářsky i posluchačsky stále přitažlivé zůstávají postavičky malých hrdinů, broučků a berušek, které při všech svých světlých stránkách nejsou zbaveny pravdivých lidských vlastností. Spolehlivým průvodcem Broučků jsou ilustrace národního umělce Jiřího Trnky, které přes časový odstup od svého vzniku na počátku čtyřicátých let nic nepozbyly ze svého půvabu.

První svazek výboru obsahuje beletristické prózy, které mají charakter „obrazů ze života“: Domácí nemoc, Dlouhá noc, Obrázek vesnický, Čertík, Pomněnka šlechetně duše, Babička, Čtyry doby, Chudí lidé, Chyže pod horami a Pan učitel. Němcová do nich vložila výsledky svého soustavného studia lidu na Náchodsku, Domažlicku i na Slovensku a zobrazila v nich život vesnického lidu v polovině 19. století. Takřka všechny prózy mají autobiografické rysy.

Poznatky k využití léčivých rostlin, zkušenosti tuzemské i zahraniční.

Je možné, aby třeba snídaně zafungovala stejně jako lék na ztišení bolesti? Anebo že by svačina nahradila pilulku proti bolesti hlavy? Odborníci tvrdí, že to možné je! Chce to jen vědět, jak na to.