Carlos Castaneda Pořadí knih

Knihy Carlose Castanedy jsou dobře známé, ale publikace Čtenáři nekonečna přináší souhrn dosud nepublikovaných textů. První text, Definitivní cesta, je stručným a jasným shrnutím mistra čaroděje, který popisuje příčiny, prostředky a cíle své cesty. Tento text vyšel v roce 1998 k třicátému výročí prvního vydání Učení dona Juana. Další část, První a druhá pozornost, se zaměřuje na technický popis vnímání. Zenoví mistři tvrdí, že náš svět je tvořen lidským myšlením, zatímco indické nauky jej nazývají přeludem, májou. Čarodějové popisují svět jako projekci, podobně jako obraz na plátně v kině. Následují Rozhovory, z nichž první dva pocházejí z roku 1968, kdy Castaneda věřil, že s učením u dona Juana skončil. Třetí rozhovor, z roku 1973, obsahuje informace, které Castaneda poskytl na doporučení dona Juana, aby "zahalil svoji minulost a zrušil osobní historii." Další rozhovory jsou z doby, kdy se rozhodl zpřístupnit veřejnosti učení, které dosud tajil. Cesta bojovníků a Čtenáři nekonečna tvoří jeden celek, poskytující praktické návody a doporučení pro ty, kteří se snaží aktivně kráčet cestou bojovníků.

Patrně poslední kniha o podivuhodném světě šamanů, ve které se Carlos Castaneda vyrovnává s během svého vlastního života. Zatímco v knize Kolo času shrnul to, co jako červená nit propojovalo všechny proslovy jeho indiánského učitele, v knize Aktivní tvář nekonečna se vrací sám k sobě. Popisuje v ní nejdůležitější události svého života a jejich dopad na své putování na cestě poznání. Jde patrně o nejosobnější ze všech Castanedových knih.

Šamani dávného Mexika a jejich představy o životě, smrti a vesmíru.

Pro východní cesty k integraci osobnosti jsou charakteristické složité a tradiční systémy fyzických cvičení, jimiž jsou mentální techniky povinně doplňovány.Z knih Carlose Castanedy se zdálo, že šamanská stezka Toltéků podobná cvičení buď nezná, nebo že je autor úmyslně zamlčuje. Předložená kniha, která zveřejňuje komplikovaný a promyšlený systém tělesných cviků, tento pohled zásadně mění.

Don Juan vypráví příběhy o čarodějích minulosti, aby Castanedovi objasnil abstraktní jádro svého učení. Tyto příběhy nemají nic racionálně vysvětlovat. Jejich cílem je otevřít Castanedovu mysl vůči tomu, čemu toltécká tradice říká duch. Vyprávějí o tom, jak se duch projevuje, jak se ozývá, jaké jsou jeho úskoky a co znamená, když na čaroděje sestoupí. Příběhy jsou podobenstvím o tom, jak se čarodějové bezchybně vztahují k onomu základnímu principu, o němž se dá především mlčet.

Don Juan kdysi nazval snění čarodějů "bránou k nekonečnu", která snivci otevírá jiné skutečnosti. Toto snění neznamená něco si přát a snít o tom, nejde o obyčejné sny. Castanedovi trvalo patnáct let, než prolomil hranici druhé pozornosti a poznal kontinuitu don Juanova učení, kterou mu zastíralo neustálé přecházení z jedné pozornosti do druhé. "Umění snít" odkrývá tento nový vhled do světa čarodějů a popisuje první čtyři brány, jimiž snivec na své pouti prochází za hranice tohoto světa.

Kniha o umění uvědomovat si, o mistrovství vědomí. Zasvěcení do prastaré tradice toltéckých zřeců. Střízlivý popis sil ovládajících svět lidí i vesmír, jejichž poznání bojovníkovi umožňuje stát se mistrem vědomí, stopařství a záměru, a tedy být absolutně svobodný. Jedině svobodný bojovník totiž může odolat smrti, protože si sám volí okamžik a způsob svého odchodu. V tu chvíli vzplane vnitřním ohněm a zmizí z tváře této země, jako kdyby nikdy neexistoval.

Hlavním tématem knihy je nepopsatelná síla, která je zdrojem všeho živého. Bojovníci na stezce poznání ji metaforicky nazývají Orlem. Orel je to, co všem živým bytostem dává vědomí, které jim ve chvíli smrti opět bere. Avšak dává jim také dar: možnost hledat otevření ke svobodě. Pokud využijí této šance a dokáží projít do tzv. třetí pozornosti, neboli absolutního vědomí, mohou neuposlechnout volání smrti.