Filmové povídky Pokání (autoři Nana Džanelidzeová, Thengiz Abuladze, Revaz Khveselava) Plumbum (Alexandr Mindadze) a Návštěvník muzea (Konstantin Lopušanskij). U nás je nejznámější zfilmovaná povídka Pokání. Stejnojmenný film, jehož produkce (na zásah tehdejšího sovětského ministra zahraničí Gruzínce Eduarda Ševarnadzeho) se ujala Gruzínská televize, vzbudil celosvětovou senzaci. Cestou nadčasové stylizace, ovšem s použitím řady konkrétních historických narážek a paralel, vypovídá o uzurpátorech moci, mechanismech despotické vlády, ale také o „hledání chrámu“.
Doslov Jan Bernard. Ilustrace – fotografie z filmů.
Rozsáhlá odborná monografie Jana Bernarda, věnující se přednímu světovému a českému režisérovi Janu Němcovi nabídne komplexní obraz jeho díla v historických, politických, ekonomických a estetických souvislostech.
Jan Němec tvořil v různých zemích a dobách v naprosto odlišných produkčních podmínkách. První díl knihy, který vyjde koncem tohoto roku, se zabývá léty 1954 – 1974, kdy Němec nejprve studoval FAMU, točil v rámci Československého armádního studia, pracoval jako asistent režie, pomocný režisér a nakonec i jako režisér ve Filmovém studiu Barrandov a odkud pro nemožnost tvořit dal dvakrát výpověď. V rámci koprodukcí i samostatně pracoval pro italské a americké producenty a zažil světovou slávu i domácí politickou perzekuci. Jeho tvůrčí osudy se tak významně prolnuly s dějinnými událostmi vývoje Československa zejména v šedesátých letech. Kniha pracuje s množstvím archivních materiálů, fotografií, s publikovanými i nepublikovanými rozhovory s Němcem a s jeho spolupracovníky, s domácími i zahraničními kritikami jeho filmů a přináší poznatky nejen o nich, ale i o řadě jeho nerealizovaných projektů.
Ester Krumbachová proslula především jako scénografka a kostýmní výtvarnice, v mnoha případech se však zásadně podílela i na tvorbě scénářů a celkové koncepci filmů jak československé nové vlny, tak i filmů starší generace tvůrců (Vávra, Kachyňa, Jasný atp.). Publikace přináší výběr z jejích scénářů a její tvorbu pro film a televizi komplexně přibližují studie editora Jana Bernarda a další doprovodné materiály. Jako celek publikace představuje zatím nejúplnější pohled na scenáristickou tvorbu této výjimečné umělkyně.
Jan Bernard v letech, z nichž pochází většina textů v knize, náležel v českém prostředí bezpochyby k nejvýznamnějším filmovým kritikům a teoretikům - jeho erudované články, pedagogická a lektorská činnost ovlivnily nemálo diváků, stejně jako filmových odborníků a tvůrců... Jeho stati jsou přitom dodnes informačně bohaté a čtivé... Nalezneme tu kritiky, detailní analýzy, teoretické stati, informační materiály, referáty z odborných konferencí a interní zápisy ze schůzí a diskuzí. Mnohé z textů dnes náležejí k těžko dohledatelným a raritním... Kniha pomáhá připomenout si a zpětně lépe pochopit jak dobovou rétoriku textů o kinematografii, tak jejich institucionální a politické pozadí. Helena Bendová Co v knize nenajdete: Jak jsem vyklouzl ze spárů StB, jak mne málem pomočil básník M. Lajčiak, zda A. Tarkovskij vypadal jako gigolo, jak rychle jedl E. Schorm uzenku, zda jsem se bál, když řídil L. Sobota, jak jsem unikl vojenskému cvičení a kvůli mejdanu s českými modelkami v Moskvě málem prošvihl projekci Zrcadla, proč se V. Hanzel stal tajemníkem V. Havla atd. Naopak tu najdete: recenze a lektorské materiály k dnes zapomenutým filmům, zprávy o bloudění v lesích, o respektování a překračování prahů a rámců, důkazy toho, že nejsem schopen napsat jednoduchou větu, složité pokusy o pochopení a vyjevení složitého v zásadních filmových dílech i psaní jen tak... Číst se to dá všelijak.
Kniha obsahuje hesla z prehistorie filmu a historického vývoje filmové techniky, seznamuje s dějinami filmu jako nového uměleckého druhu včetně detailnějšího pohledu na kinematografie jednotlivých národů, států a kontinentů. Další hesla vyprávějí o významných režisérech a jejich dílech,nejrůznějších filmových profesích a činnostech, které jsou spjaty s uměleckou tvorbou a výrobou filmu. Prostor je věnován také heslům, týkajícím se technického procesu výroby filmu a jeho distribuce, filmovým vyjadřovacím prostředkům, žánrům, druhům i pojmům filmové vědy.
Výtvarník, fotograf, prozaik a teoretik Václav Zykmund (1914-1984) byl
významnou osobností českého i moravského kulturního života. Letos to bude 110
let od jeho narození a 40 let od úmrtí. Studie o jeho neznámé animované i
privátní tvorbě vychází z novějšího původního výzkumu materiálů k historii a
činnosti brněnského studia loutkového filmu z let 1949-1953 z archivu NFA.
Kniha je přínosem nejen k poznání jeho filmové tvorby pro odborníky i studenty
filmové vědy, ale i doplňkem k poznání komplexu jeho tvorby, kterou v oblasti
fotografie a výtvarného umění přinesly zejména katalogové studie Marie
Mžykové, Antonína Dufka či Josefa Mouchy.
