Věra Tydlitátová Pořadí knih

Publikace Autorita v Hebrejské bibli a v židovské tradici, která navazuje na řadu předchozích monografií věnovaných různým fenoménům v Bibli a jejich interpretacím, nevypráví kompletní historii nebo chronologii tradičních příběhů patriarchů, proroků, soudců, králů, kněžstva a učenců. Historie je zde pouze jako jakousi kostrou, na níž lze jednotlivé fenomény spojené s mocí a autoritou názorně představit. Tato monografie záměrně odsouvá na okraj prvoplánové interpretace absolutní boží vlády a zaměřuje se na méně zkoumané aspekty pozemské, tedy společenské, náboženské a politické moci, jak je vidí pisatelé a čtenáři Hebrejské bible a tradenti ústní Tóry. Bible jako autoritativní text byla mocným impulsem pro společenské procesy. Stejně jako mocní, kteří nacházeli v Písmu oporu pro svou vládu a pevně danou společenskou hierarchii, čerpali z biblického textu inspiraci i ti, kdo se proti mocenské svévoli bouřili a argumentovali svědomím a strachem z Boha. Napětí přítomné v tradovaných dějinách Izraele, totiž konflikty mezi mocí kněžstva, aristokracie a králů a na druhé straně duchovní autoritou proroků i vzdělaných laiků se přenášelo do pozdějších staletí v dynamickém vytyčování hranic mocenské svévoli. Toto potýkání se s pokusy mocných o násilné nastolení tyranie se táhne dějinami Západu a díky Bibli je položeno v základech moderní společnosti.

Monografie „Zvířata v hebrejské bibli a židovské tradici“ se zabývá zvířecím světem v klasických textech judaismu a v tradici od starověku až po současnost. Základním biblickým textem, který definuje vztah mezi člověkem a zvířaty, je v knize Genesis od Stvořitele deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Hebrejská bible vypráví příběhy, netvoří ucelenou doktrínu o povaze zvířat. Najdeme v ní mnoho nařízení a zákonů o rituálním používání zvířat, ale málo spekulací, přesto lze vyčíst apel na laskavé zacházení s živými tvory. Ten je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech. Různé proudy současného judaismu v reakci na environmentální krizi též rozvíjejí biblickou bioetiku a přinášejí nové výklady tradičních textů. Hledání souladu mezi rituálními příkazy Tóry a etikou v 21. století je velkou výzvou a inspirací pro současný judaismus i pro křesťanské interpretace starozákonních pasáží.

Monografie se zabývá židovskou starověkou koncepcí světa, kosmu a místem člověka ve světě jednak s ohledem na biblické zdroje, jednak na prameny deuterokanonické a pseudoepigrafní. Vychází ze znění Hebrejské bible, dále z literárního odkazu deuterokanonické tradice, mystické tradice pozdní antiky, zejména z Knih Henochových a z racionalismu Babylónského talmudu. Publikace představuje židovskou kosmologii v její proměnlivosti a v jejím dialogu s okolními starověkými kulturami, zaměřuje se na unikátní metodu odborné diskuse a argumentaci starověkých učenců. Pisatelé Hebrejské bible vedli polemiku s babylónskou astronomií, ale zároveň přirozeně těžili z jejího přínosu. V publikacích věnujících se biblické kosmologii obecně převládá názor, že tento babylónský model Židé respektovali po celou dobu formování kánonu, ne-li až do středověku. Ve skutečnosti byl tento archaický model židovskými intelektuály postupně korigován hlavně pod vlivem helénistické, alexandrijské vědy, která již uvažovala o realističtějším názoru na velikost, a tvar Země a na povahu nebeských těles. V době kanonizace Proroků a zvláště pak Spisů již židovští učenci znali tyto řecké koncepty a diskutovali o nich. Obrazoborecké zaujetí židovských učenců a odmítání božské povahy nebeských těles korespondovalo s materialistickými teoriemi řeckých matematiků a fyziků, elitní učenci z obou kultur odmítali mytologické výklady vzniku a povahy vesmíru.

Publikace se zabývá soudobými projevy antisemitismu a analyzuje jejich verbální stránku. Čtivě napsaná kniha kladoucí celou řadu znepokojivých otázek je určena odborné i laické veřejnosti

Monografie analyzuje ruský a proruský antisemitismus v druhé dekádě jednadvacátého století.

Monografie představuje projevy antisemitismu v České republice v období od roku 1989 do konce roku 2012. Jde o období obnovení svobodné společnosti a demokracie, zároveň jde o dobu masivního rozšíření internetu a možností globálních informačních sítí. Internet dramaticky přispěl šíření informací, ale také pomohl oživit archaické předsudky a šířit nenávist a totalitní ideologie. Navíc jim umožnil vstoupit do oficiální politiky. Příklad antisemitismu ukazuje, jak tento fenomén mění paradigma společnosti a stává se přijímaným názorem a eticky přijatelnou normou v postmoderní relativizaci hodnot. Étos "sametové revoluce" se během funkčního období prezidenta Václava Klause postupně proměnil v "novou normalizaci". Ukazuje se také, jak se postupně proměňuje hodnocení československé a české historie během výměny generací. Spolu se vzestupen nových technologií antisemitismus nejen že nevymizel, ale podobně jako i jiné sociální patologie nalezl nové příležitosti ke svému šíření.

Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné prózy, nikoliv za básnířku. Básně z Obratníku jednorožce jsou pokusem vyjádřit takové věci, které buď nelze, nebo není příjemné psát prózou, které není dobré vyslovit přímo a které se blíží výtvarnému projevu. Častým motivem je krajina, nostalgie, vzpomínky, stesk, hněv, ale také touha po cestách a odezva na zážitky z výprav, které autorka, vášnivá cestovatelka, podnikla. Objevují se i reminiscence na klasickou literaturu, na dějiny, mýty a obrazy, jde o krátké básně, výjimkou je cyklus Amida na sněhu, která je variací na jednu z hlavních židovských modliteb. Tato modlitba zvaná Amida, nebo Osmnáct požehnáni (Šmone esre) je součástí každodenní liturgie.