Věra Tydlitátová Pořadí knih

Publikace Autorita v Hebrejské bibli a v židovské tradici, která navazuje na řadu předchozích monografií věnovaných různým fenoménům v Bibli a jejich interpretacím, nevypráví kompletní historii nebo chronologii tradičních příběhů patriarchů, proroků, soudců, králů, kněžstva a učenců. Historie je zde pouze jako jakousi kostrou, na níž lze jednotlivé fenomény spojené s mocí a autoritou názorně představit. Tato monografie záměrně odsouvá na okraj prvoplánové interpretace absolutní boží vlády a zaměřuje se na méně zkoumané aspekty pozemské, tedy společenské, náboženské a politické moci, jak je vidí pisatelé a čtenáři Hebrejské bible a tradenti ústní Tóry. Bible jako autoritativní text byla mocným impulsem pro společenské procesy. Stejně jako mocní, kteří nacházeli v Písmu oporu pro svou vládu a pevně danou společenskou hierarchii, čerpali z biblického textu inspiraci i ti, kdo se proti mocenské svévoli bouřili a argumentovali svědomím a strachem z Boha. Napětí přítomné v tradovaných dějinách Izraele, totiž konflikty mezi mocí kněžstva, aristokracie a králů a na druhé straně duchovní autoritou proroků i vzdělaných laiků se přenášelo do pozdějších staletí v dynamickém vytyčování hranic mocenské svévoli. Toto potýkání se s pokusy mocných o násilné nastolení tyranie se táhne dějinami Západu a díky Bibli je položeno v základech moderní společnosti.

Monografie „Zvířata v hebrejské bibli a židovské tradici“ se zabývá zvířecím světem v klasických textech judaismu a v tradici od starověku až po současnost. Základním biblickým textem, který definuje vztah mezi člověkem a zvířaty, je v knize Genesis od Stvořitele deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Hebrejská bible vypráví příběhy, netvoří ucelenou doktrínu o povaze zvířat. Najdeme v ní mnoho nařízení a zákonů o rituálním používání zvířat, ale málo spekulací, přesto lze vyčíst apel na laskavé zacházení s živými tvory. Ten je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech. Různé proudy současného judaismu v reakci na environmentální krizi též rozvíjejí biblickou bioetiku a přinášejí nové výklady tradičních textů. Hledání souladu mezi rituálními příkazy Tóry a etikou v 21. století je velkou výzvou a inspirací pro současný judaismus i pro křesťanské interpretace starozákonních pasáží.

Monografie se zabývá židovskou starověkou koncepcí světa, kosmu a místem člověka ve světě jednak s ohledem na biblické zdroje, jednak na prameny deuterokanonické a pseudoepigrafní. Vychází ze znění Hebrejské bible, dále z literárního odkazu deuterokanonické tradice, mystické tradice pozdní antiky, zejména z Knih Henochových a z racionalismu Babylónského talmudu. Publikace představuje židovskou kosmologii v její proměnlivosti a v jejím dialogu s okolními starověkými kulturami, zaměřuje se na unikátní metodu odborné diskuse a argumentaci starověkých učenců. Pisatelé Hebrejské bible vedli polemiku s babylónskou astronomií, ale zároveň přirozeně těžili z jejího přínosu. V publikacích věnujících se biblické kosmologii obecně převládá názor, že tento babylónský model Židé respektovali po celou dobu formování kánonu, ne-li až do středověku. Ve skutečnosti byl tento archaický model židovskými intelektuály postupně korigován hlavně pod vlivem helénistické, alexandrijské vědy, která již uvažovala o realističtějším názoru na velikost, a tvar Země a na povahu nebeských těles. V době kanonizace Proroků a zvláště pak Spisů již židovští učenci znali tyto řecké koncepty a diskutovali o nich. Obrazoborecké zaujetí židovských učenců a odmítání božské povahy nebeských těles korespondovalo s materialistickými teoriemi řeckých matematiků a fyziků, elitní učenci z obou kultur odmítali mytologické výklady vzniku a povahy vesmíru.

Publikace se zabývá soudobými projevy antisemitismu a analyzuje jejich verbální stránku. Čtivě napsaná kniha kladoucí celou řadu znepokojivých otázek je určena odborné i laické veřejnosti

Monografie analyzuje ruský a proruský antisemitismus v druhé dekádě jednadvacátého století.

Monografie představuje projevy antisemitismu v České republice v období od roku 1989 do konce roku 2012. Jde o období obnovení svobodné společnosti a demokracie, zároveň jde o dobu masivního rozšíření internetu a možností globálních informačních sítí. Internet dramaticky přispěl šíření informací, ale také pomohl oživit archaické předsudky a šířit nenávist a totalitní ideologie. Navíc jim umožnil vstoupit do oficiální politiky. Příklad antisemitismu ukazuje, jak tento fenomén mění paradigma společnosti a stává se přijímaným názorem a eticky přijatelnou normou v postmoderní relativizaci hodnot. Étos "sametové revoluce" se během funkčního období prezidenta Václava Klause postupně proměnil v "novou normalizaci". Ukazuje se také, jak se postupně proměňuje hodnocení československé a české historie během výměny generací. Spolu se vzestupen nových technologií antisemitismus nejen že nevymizel, ale podobně jako i jiné sociální patologie nalezl nové příležitosti ke svému šíření.

Publikace chce představit některé příklady spikleneckých teorií v krátkém chronologickém průřezu, přičemž z mnoha typů konspiračních teorií volíme ty, které mají vztah k antisemitismu. Tato kniha si klade za úkol představit některé z mechanismů, které vedou k produkci teorií spiknutí, upozornit na jejich význam a na jednotlivých příkladech ukázat fascinující a matoucí svět tohoto dosud málo zkoumaného žánru. Publikace chápe konspirační teorie jako specifický sociální fenomén a současně literární žánr. K jejich výzkumu přistupuje kombinací metod historie, etnologie a mediálních studií.

Dějiny antisemitismu odkrývají velmi nezvyklý úhel pohledu na odvrácenou tvář našeho kulturního diskurzu. Obraz Žida, jakožto jakési všeprostupující negativní, démonické moci formoval zejména evropskou civilizaci po většinu našeho letopočtu. Ačkoliv byl tento obraz na hony vzdálen tomu, jací Židé ve skutečnosti jsou, nebo nejsou a ačkoliv dokázal a dokáže tento obraz přežívat i tam, kde žádní Židé nežili a nežijí, ti skuteční Židé kvůli němu skutečně trpěli a umírali. Jak se v jednotlivých heslech této encyklopedie snažíme ukázat, některé z protižidovských mýtů a stereotypů (např. mýtus rituální vraždy) vznikly ve skutečnosti adaptací některého z univerzálních mýtů či prolnutím dvou či více původně nesouvisejících motivů. Studium antisemitismu v takovýchto případech ukazuje, že není pouhou reflexí jedné formy nenávisti, nýbrž plnohodnotnou součástí společenských věd.

Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné prózy, nikoliv za básnířku. Básně z Obratníku jednorožce jsou pokusem vyjádřit takové věci, které buď nelze, nebo není příjemné psát prózou, které není dobré vyslovit přímo a které se blíží výtvarnému projevu. Častým motivem je krajina, nostalgie, vzpomínky, stesk, hněv, ale také touha po cestách a odezva na zážitky z výprav, které autorka, vášnivá cestovatelka, podnikla. Objevují se i reminiscence na klasickou literaturu, na dějiny, mýty a obrazy, jde o krátké básně, výjimkou je cyklus Amida na sněhu, která je variací na jednu z hlavních židovských modliteb. Tato modlitba zvaná Amida, nebo Osmnáct požehnáni (Šmone esre) je součástí každodenní liturgie.