Ivo Pejčoch Pořadí knih

Velká ilustrovaná encyklopedie nabízí přehled 154 nejvýznamnějších tanků a samohybných děl od roku 1915 až po současnost. Je rozdělena na čtyři hlavní části – tanky vyráběné do roku 1939, druhoválečné stroje, tanky ze studené války a současné, z arzenálu armád hlavních mocnostíi menších států. Obsahuje úvodní texty k vývoji obrněnců v jednotlivých armádách a řadu atraktivních odboček, například k taktice, munici nebo vybavení osádek. U každého obrněnce najdete základní technicko-taktická data verze, jejíž fotografii či vyobrazení najdete u tabulky, i přehled nejvýznamnějších kladů a záporů. Bohatý vizuální materiál zahrnuje přehledné grafiky a unikátní kolorované fotografie. Pokud se zajímáte o obrněnou techniku, pak by vám tato největší česká encyklopedie neměla v knihovně chybět! Definitivní třetí rozšířené vydání obsahuje navíc 29 tanků a samohybných děl z výzbroje různých armád a ze všech historických epoch, oproti vydání prvnímu. Kompletuje technické srovnání hlavních modelů druhé světové války německé, sovětské, americké a britské provenience, a také podrobný pohled na prvorepublikové československé tančíky a tanky vz. 33 a LT vz. 34, 35 a 38. Již od druhého vydání byla také vyčleněna a rozšířena závěrečná kapitola o nejmodernější technice.

In memoriam historika Ivo Pejčocha. Během více než deseti let, co jsme s Ivošem ve Vojenském historickém ústavu společně sdíleli jednu kancelář, jsem od něj slýchal snad nejvíc jednu větu: „A o tomhle bychom mohli napsat malej, roztomilej článeček...“, (případně „malou, roztomilou knížečku“, pokud téma bylo skutečně nosné). Přicházela pravidelně, když jsme se bavili o nových objevech v archivu, nebo jen tak mluvili o zajímavých událostech dějin 20. století. Nebyl jsem zdaleka sám, v ústavu, ani mezi našimi kolegy z jiných „spřátelených“ institucí nebyl snad nikdo, kdo by od Ivoše tohle „zaklínadlo“ nikdy neslyšel. Jeho touha popsat věci dosud nepopsané byla nezměrná. Všechno ho zajímalo. A od slov u něj nebylo nikdy daleko k činům. To je ostatně dost dobře zřejmé z jeho bibliografie (za jejíž pečlivé zpracování děkuji našim kolegům z knihovny VHÚ – především Radce Novobilské a také Zdeňku Munzarovi). Za těch několik málo let, které mu osud dopřál se profesionálně věnovat historii, za sebou zanechal mnohem víc než leckterý akademický koryfej. To vše bez grantů, stipendií a „tvůrčího volna“ na psaní. Zadání, jak koncipovat sborník na jeho počest, bylo tedy zřejmé – přispěvatelé si měli zvolit téma, které by se týkalo českých dějin 20. století, podle svých odborných preferencí. A záměr se zdařil – každý z textů sem zařazených by Ivoše zcela určitě zaujal.

Kniha obsahuje informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let, nově navíc kapitola o současných tancích. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. Čtenář se v nich seznámí nejen s historií tankových vojsk, ale zejména jednotlivými typy, jež sloužily v jednotlivých armádách. Dále obsahuje i exkurzy k tankům italské, švédské nebo třeba izraelské provenience. Obsahuje také řadu dalších textů, například o taktice, osádkách nebo vývoji pancéřování a munice. To vše doplňuje bohatý vizuální materiál včetně přehledných grafik a unikátních kolorovaných fotografií.

Další díl knižní řady zaměřené na historii obrněných vozidel se věnuje středním tankům a jejich následovníkům, známým jako MBT (Main Battle Tanks). Během uplynulého století prošly střední tanky bouřlivým vývojem a za druhé světové války se staly jednou z nejdůležitějších zbraní, která ovlivnila většinu pozemních tažení. I po roce 1945 hrály klíčovou roli v mnoha konfliktech, včetně války v Koreji a arabsko-izraelských konfliktů. Ačkoli někteří analytici tvrdí, že budoucnost patří mobilitě a moderním technologiím, praxe ukazuje, že údernou sílu tanků nelze snadno nahradit. Tanky tak mají v armádách budoucnost prakticky jistou. Střední tanky se vyvinuly od prvních neohrabaných strojů po moderní MBT s pokročilými pancíři a výkonnými kanóny. Téma středních tanků je tak rozsáhlé, že bylo nutné text rozdělit do dvou dílů, aby se zajistila čtenářská komfortnost. Druhý díl je již připraven pro tisk a bude následovat v dohledné době. Text zahrnuje státy, kde došlo k významnému vývoji středních tanků, a také další země, jejichž podniky provedly technické změny, které přetvořily zahraniční vzory na nové typy tanků.

Kniha obsahuje informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. Čtenář se v nich seznámí nejen s historií tankových vojsk, ale zejména jednotlivými typy, jež sloužily v jednotlivých armádách. Dále obsahuje i exkurzy k tankům italské, švédské nebo třeba izraelské provenience. Obsahuje také řadu dalších textů, například o taktice, osádkách nebo vývoji pancéřování a munice. To vše doplňuje bohatý vizuální materiál včetně přehledných grafik a unikátních kolorovaných fotografií.

V druhé polovině devatenáctého století se jako jeden z produktů technické revoluce objevilo jízdní kolo a rychle zdokonalovalo. V posledních dekádách jej začaly používat některé armády a v průběhu první světové války již cyklistické jednotky tvořily nedílnou součást řady armád. Objevil se levný a efektivní prostředek pro průzkum, speciální operace nebo rychlé průniky do hloubky nepřátelského území, který měl své využití i v meziválečném období. Již československé legie v Itálii vybudovaly první cyklistické útvary a v této tradici se pokračovalo i v meziválečné republice. V průběhu dvacátých let disponovala československá armáda cyklistickými jednotkami u jezdectva a hraničářských útvarů, před polovinou třicátých let pak došlo k jejich rozsáhlé reorganizaci. Armáda pak disponovala pěticí cyklistických praporů, které existovaly až do nacistické okupace. V letech druhé světové války postavilo cyklistické jednotky protektorátní vládní vojsko i armáda Slovenské republiky, zcela poslední útvar tohoto druhu se ale objevil v rámci exilové československé armády. S koncem druhé světové války se uzavřela čtvrt století dlouhá a pozoruhodná historie tohoto druhu zbraně v československých ozbrojených silách.

Kniha je věnována vývoji a bojovému nasazení letadel poháněných proudovými motory v období druhé světové války. Idea leteckého turbínového motoru byla v různých zemích propracovávána již meziválečném období, ovšem až v letech druhé světové války dosáhly tyto pohonné jednotky takového výkonu a spolehlivosti, že bylo možné pomýšlet na jejich praktické využití v letadlech, nasazených na frontách. S přípravou proudových motorů byl provázán vývoj draků a vědecký výzkum v oblasti aerodynamiky a chování letounů v rychlostech, blížících se zvukové bariéře. Nejrozsáhlejší výzkum probíhal v leteckých firmách a výzkumných institucích nacistického Německa, které proudové stroje nasadilo v rozsáhlém měřítku, k bojovým jednotkám se dostaly dokonce tři typy letounů. Na spojenecké straně se dostal do boje pouze britský Gloster Meteor, k bojovým jednotkám však koncem války přicházely další typy, jiné představovaly experimentální programy nebo se neprosadily do výzbroje svých zemí. Text zahrnuje rovněž konstrukce, využívajících příbuzných druhů pohonu, tedy letadel s motokompresorovými či pulzačními jednotkami, jsou sem zahrnuty i pokusy a využití tehdejších letadel s kombinovanými pohonnými systémy. Kniha volně navazuje na titul Raketová letadla druhé světové války, rovněž vydaný nakladatelstvím Svět křídel.

Od počátku dvacátého století se vyvíjely dvě zbraně, které zásadně změnily charakter moderních válek: letectvo a tanky. Bylo logické, že se tyto zbraně musely ve válkách střetnout. Zatímco letouny se zdokonalovaly v útocích na pozemní cíle, armády čelily výzvě obrany před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru konfliktů bylo nezbytné umístit protiletadlové zbraně na odolné podvozky, aby mohly doprovázet postupující kolony. Již před první světovou válkou se objevily pokusy o samohybné kanóny k ničení balónů, později se vyvinuly sofistikovanější systémy, často na tankových podvozcích. Během druhé světové války se protiletadlová obrana stala nezbytností a její význam přetrval až do současnosti. Po druhé světové válce se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety, které se brzy staly součástí mobilních jednotek a používaly se na obrněných vozidlech. Kniha se zaměřuje na vývoj pancéřovaných strojů určených k boji proti nepřátelským letadlům a vrtulníkům a sleduje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost.

Během čtvrtstoletí od zhroucení komunistického režimu v Československu bylo publikováno mnoho studií o popravách obětí politických procesů padesátých let, což ukazuje, že tato problematika je stále aktuální. Diskuze o tom, kdo by měl být považován za oběti, zahrnuje i funkcionáře komunistické strany, kteří byli obětí vnitrostranických bojů. Zatímco se historici zabývají různými aspekty politických procesů, dosud nebyla zkoumána otázka milostí, které podepsal Klement Gottwald během jeho prezidentského období. Během jeho vlády bylo na popravištích usmrceno 228 lidí, z toho 196 z politických důvodů, včetně jedné ženy. V letech 1950 a 1951 bylo popraveno po 53 lidech, v roce 1952 pak 56, což znamená, že průměrně byl každý týden popraven jeden odpůrce režimu. Gottwald během této doby podepsal 56 milostí, které změnily trest smrti na odnětí svobody. Nejvíce milostí, celkem 23, bylo uděleno válečným zločincům a kolaborantům, zatímco v politických kauzách to bylo 21 a v případě kriminálních deliktů 12. Mezi kriminálními delikty byly i případy padělání potravinových lístků a vraždy. Kniha se pokusí přinést nový pohled na tuto problematiku a objasnit roli milostí v prvních letech komunistické diktatury.

Německé tažení prvních let druhé světové války symbolizovaly drtivé údery bombardovacích svazů. Ty ničily nejen vojenské cíle, ale měnily celé čtvrti velkoměst západní i východní Evropy v bezútěšné rozvaliny. Základním strojem bombardovacích eskader Luftwaffe se pro první polovinu války stal dvoumotorový Heinkel He 111, jenž ve službě vydržel až do konečné kapitulace. Elegantně řešený letoun vytvořil nedílnou kulisu letecké války prakticky na všech frontách, a to již ve Španělsku během občanského konfliktu v druhé polovině třicátých let. Přestože v průběhu doby byl u mnoha jednotek nahrazován moderními stroji konkurence, zejména Junkersy Ju 88 a Ju 188 nebo Dorniery Do 217, nikdy se jej ve výzbroji zcela vyměnit nepodařilo. Naopak, pro zájemce o historii druhé světové války zůstává symbolem nacistické bombardovací ofenzivy právě Heinkel He 111, spojený s pádem Francie, Bitvou o Británii i vpádem do Sovětského svazu..