Ivan Horáček Pořadí knih

Kniha Lébensvelt představuje soubor esejů a glos Ivana Horáčka, výrazného a všestranného (zabývá se i tvorbou výtvarnou a literární) autora blízkého okruhu revue Analogon. Lébensvelt prezentuje specifickou polohu imaginativně-kritického uvažování o skutečnosti, tvorbě a jejích vzájemných vztazích a filosofických přesazích. Odpovědi nachází i prostřednictvím konceptů, které doposavad nebyly ani v effenbergerovském tvůrčím okruhu hlouběji reflektovány, natož využívány. Inspirován husserlovským pojmem přirozeného světa (Lebenswelt) a s důvěrnou znalostí přírodních věd (je profesí vědecký pracovník) hodnotí aktualizovanou surrealistickou intervenci jako průnik k povaze reálného světa nad výměrem jeho všeobecných výkladových rámců. „V tradičních reprezentačních systémech, tam, kde revoltující neofilie není ultimátním diktátem společenského dění, se ovšem […] nemluví ani tak o revoltě a tradici nebo o identitě a rozdílu, jako spíše o zmaru a naplnění. Z pole vymezeného protikladem naplnění a zmaru není však, bohužel, úniku – je to vy´lučně prostor osobní odpovědnosti vůči smyslu jsoucího, silové pole vlastní identity, v němž oscilují trajektorie našich myšlenek a činů. Je to ta část povahy světa, proti které, již z důvodů technických, revoltovat nelze. Pole mezi naplněním a zmarem můžeme pouze průběžně plnit věcným obsahem. Myšlenkami a činy nás samých.“ Ivan Horáček, Lébensvelt

Učebnice představuje přehled biologie živočichů a heterotrofních prvoků, vychází z jejich srovnávací a funkční anatomie, fyziologie, biologie, ekologie a etologie. Jsou nastíněny i aspekty fylogenetické.

Soubor čtivých a inspirativních esejů, zamýšlejících se nad vazbami mezi přírodou, krajinou a kulturou z pozic literární historie (Martin C. Putna), archeologie (Jan Klápště), filosofie přírody (Václav Cílek, Jiří Sádlo, David Storch), biologie (Ivan Horáček), kulturní ekologie (Vít Erban, Jitka Ortová,) a fenomenologie architektury (Vladimír Czumalo). Uspořádal Pavel Hájek.

Příběh knihy je desetiletou cestou T. S. Pinksona, která odhaluje podoby novodobého šamana, popisující propady i výšiny duchovního světa i šamanské moci v souvislosti s mexickým kmenem Huičulů.

Z. Kratochvíl svůj text označuje jako „pokus o sestup na nejistou a bohatou půdu zkušenosti přírody – na půdu přirozené zkušenosti“. V úvodu autor podává etymologický výklad pojmu příroda, respektive přirozenost, a zabývá se jejími jednotlivými aspekty (co vše k celku přirozenosti patří, jakým způsobem ji uchopujeme…). Z. Kratochvíl upozorňuje, že zasutí smyslu pro přirozenost se projevuje poškozením světa – proto je nutné zabývat se světem a jeho pluralitou – jako pozadím jevů a kontextem věcí, jako sounáležitostí horizontů, jako paradigmatem uchopování přirozeností. Avšak existuje i svět přirozený, ne jen jako problém filosofický, ale také jako problém životní. Kratochvíl dále podává výklad kategorií, pomocí kterých svět vnímáme: hmoty, prostoru a času. Další kapitoly Kratochvíl věnuje živé přírodě (ptá se po identitě živého organismu, vztahu života a bytí), evoluci (pokouší se o „zkušenostní popis evolučního dění, rozebírá Darwina a neodarwinistický evolucionismus) a noetické problematice (poznatelnost živého). Hovoří o paradigmatech skutečnosti, přičemž se zaměřuje na novověké paradigma.

Jak využívají živočichové jedu v boji o přežití.

Doposud jediná publikace v češtině zcela věnovaná netopýrům celého světa.

Savci, žijící na našem území, jejich určování z trusu, stop, nor, požerek či nalezených lebek, spousta názorných ilustrací, mapky výskytu, podrobný popis jednotlivých druhů s důrazem na hlavní určovací znaky - to je kniha Poznáváme naše savce... Názvy jednotlivých savců jsou uvedeny v latině, češtině a slovenštině.