František R. Kraus Knihy

Modlitba Avinu Malkeinu (Otče náš, Králi náš) odkazuje na Izajášovo proroctví, které předpovídá shromáždění Hospodinova lidu v Zemi zaslíbené po jeho rozptýlení. František R. Kraus, český židovský novinář a spisovatel, použil úvodní verš modlitby jako název pro soubor autobiografických reportáží o holocaustu. Toto dílo, jedno z prvních svědectví o osudu českých Židů během nacistické okupace, zachycuje autorovy osobní zážitky od obsazení země po utrpení v koncentračních táborech, včetně Terezína, Osvětimi a dalších. Popisuje také pochod smrti a útěk zpět do Prahy přes osvobozenou Budapešť. Text, vzniklý brzy po válce, přináší téměř neuvěřitelné vzpomínky, které však přesahují historický dokument a zahrnují úvahy o lidském osudu, zlu a dobru. Tímto dílem autor klade otázky o možnosti opakování podobných tragédií v současnosti a budoucnosti. V dnešní konfliktuální době je důležité se těmito otázkami zabývat. Tragické události minulosti by neměly být zapomenuty, ale sloužit jako memento. Text je doplněn poznámkami pod čarou, terminologickým slovníčkem a informacemi o terezínském ghettu s plánkem lokalit.

Autobiografický příběh odehrávající se v době druhé světové války v koncentračním táboře Osvětim. František Kraus velice poutavě popisuje vlastní zážitky z tábora, které jsou dnes již nepředstavitelné a známé především jen z válečných filmů. Kniha vydaná bezprostředně po skončení války je živým svědectvím nekonečného utrpení holocaustu.

Texty v této knize představují první část projektu vydání souborného díla židovského spisovatele Františka R. Krause (1903–1967). V povídkách, zčásti autobiografických, se projevuje jeho unikátní popis „pražských typů“ a citlivost k reáliím. Obraz Prahy je nevšední a realistický, zobrazuje jak starou, tak skrytou, avšak skutečnou metropoli. Některé povídky se dotýkají osobností, jako byli Franz Kafka a Egon Ervín Kisch, či historických příběhů (Mozart, Casanova). Další jsou zasazeny do období Mnichova, protektorátu a holocaustu, který sám prožil (Terezín, Osvětim). Mnohé z těchto povídek dosud vyšly pouze v časopisech, často cenzurované, a další existovaly jen v rukopisech. Tato kniha je jejich prvním knižním vydáním. Soubor povídek je literárním objevem, neboť v rámci prozkoumaného „Pražského kruhu“ se objevuje nový silný hlas. Kraus se vyznačuje bohatým jazykem, osobitými tématy a věrnými charaktery, zachycujícími život v pražských ulicích. Jeho popisy osudů „malých lidí“ i pražské bohémy jsou autentické a okouzlující. Arnošt Lustig o něm napsal, že je „člověk ze stejného fládru jako Jack London a další významní autoři“. Kniha obsahuje doslov Františka Cingra, slovníček a ediční poznámky, a je ilustrována malířem Ivanem Bukovským.

Autor vydává strhující autentické svědectví o holocaustu v Čechách. Tuto tématiku ztvárnil v pozdní expresionistické rovině, kdy do protikladu se svéráznými staropražskými obrázky, hemžící se spoustou figurek a místopisných detailů, klade řadu symbolických obrazů s brutálními až naturalistickými podrobnostmi. Kat beze stínu je syntézou celoživotní autorovy literární dráhy a představuje klasické dílo české poválečné literatury.

Kniha zachycuje unikátní vzpomínky publicisty, spisovatele Františka R. Krause. Zápisky a vzpomínky jsou převyprávěny, doplněny a upraveny uznávaným spisovatelem literatury faktu Romanem Cílkem. Text se soustřeďuje na období 1933-45, tedy na dobu nástupu nacismu k moci a jeho expanzi, jejíž obětí se stal i F. Kraus a jeho rodina. Na předkládaném textu je výjimečná celistvost vzpomínek svědka, kterému bylo souzeno být u "počátku" i "konce" tragédie šoa.

Román ze severočeského pohraničí z r. 1938 a z let okupace. Autoři líčí život v Sudetech před 2. světovou válkou, varují před cestami, které zavedly sudetské Němce do hrůz fašismu a oslavují čestnost a statečnost těch, kteří uprostřed fašistického běsnění zůstali věrni věci míru, pokroku a vzájemné úcty mezi národy.

Svědectví novináře, který viděl počátky i konce, 1933-1945. Unikátní vzpomínky novináře a publicisty Františka Krause. Zápisky a vzpomínky jsou převyprávěny, doplněny a upraveny uznávaným spisovatelem literatury faktu Romanem Cílkem. Text se soustřeďuje na období 1933-1945, tedy na dobu nástupu nacismu k moci a jeho expanzi, jejíž obětí se stal i F. Kraus a jeho rodina. Na předkládaném textu je výjimečná celistvost vzpomínek svědka, kterému osud dal možnost být u počátku i konce tragédie šoa.

Ve třetím svazku souborného díla pražského rodáka, česky píšícího židovského novináře a spisovatele Františka R. Krause čtenář nalezne jedenáct povídek tematicky spojených s holokaustem. Autor, sám vězeň v Terezíně, Osvětimi, Gliwicích a Blechhammeru, vykreslil příběh lidí různého věku i sociálního postavení, které spojil tragický osud, ať již šlo o "obyčejnou ženu" v terezínském ghettu nebo slavnou vídeňskou operní zpěvačku a další osobnosti. Některé povídky tematicky i časově překračují dobu druhé světové války. Stín budoucího holokaustu ovlivňoval osudy lidí již před válkou, stejně jako setrval po ní, když se oběti holokaustu stávaly oběťmi dalšího vydírání, nedokázaly zprostředkovat svou zkušenost těm, kteří ji nezažili, nebo si "jen" nesly hrůzu prožitých let. Kniha je stejně jako obě předchozí ilustrována synem autorova dlouholetého přítele a spoluvězně v Terezíně, akademickým malířem Ivanem Bukovským. Nakladatelská anotace. Kráceno.