Thea von Harbou Životopis
Thea von Harbou byla významnou německou autorkou a scenáristkou, jejíž tvorba se vyznačovala silnými ženskými postavami, které často zachraňovaly muže ve svém okolí. Navzdory svému úspěchu v tehdy převážně mužském filmovém průmyslu nebyla feministkou, ale její psaní se zabývalo komplexními ženskými rolemi a jejich vlivem na svět. Její stylistická obratnost a schopnost vytvářet poutavé příběhy jí zajistily místo mezi předními autory své doby.
V roce 1905 byl publikován její první román v Deutsche Roman-Zeitung, poté se živila jako herečka - 1906 Düsseldorf, 1908 Výmar, 1911 Chemnitz, 1913 Cáchy. V Cáchách se také setkala se svým pozdějším manželem, hercem Rudolfem Klein-Roggem.
Se svou prácí scenáristky začala po první světové válce a brzy se stala jednou z nejvýznamnějších ve svém oboru. Psala scénáře pro Joe Maye, Carla Theodora Dreyera, Arthura von Gerlacha, Friedricha Wilhelma Murnaua a Fritze Langa. V letech 1914-1921 byla provdána za Rudolf Klein-Rogge. Již roku 1918 ho opustila, nicméně nadále ho podporovala tím, že mu zajišťovala angažmá ve svých filmech. Klein-Rogge tak získal hlavní roli v dvoudílném velkofilmu Doktor Mabuse, dobrodruh (1921), k němuž napsala Thea von Harbou scénář. V srpnu 1922 se Harbou provdala za Fritze Langa, režiséra uvedeného filmu, s nímž se seznámila již roku 1919 právě díky své práci scenáristky a pro kterého psala scénáře až do jeho emigrace v roce 1933 - slavné snímky Metropolis a Vrah mezi námi.
Thea von Harbou byla již od roku 1932 členkou NSDAP, což bylo jedním z důvodů rozpadu jejího manželství. Nicméně Fritz Lang se více než o ni už od roku 1928 zajímal o mladou herečku Gerdu Maurus. Rozvod se konal v dubnu 1933. Harbou se v letech 1933-1934 pokoušela i o režijní práci (snímky Hanneles Himmelfahrt a Elisabeth und der Narr), brzy se však vrátila ke svému původnímu povolání. V Třetí říši byla velmi zaměstnanou autorkou. Po krátké internaci v rámci denacifikace v roce 1945 se roku 1948 mohla vrátit k filmu.
Z dnešního pohledu působí dílo They von Harbou poněkud nabubřele a melodramaticky. Například poslednímu záběru slavného snímku Metropolis je vyčítána i naivita a kýčovitost. Filmu Der Herrscher, natočenému podle hry Vor Sonnenuntergang Gerharta Hauptmanna, pak zaujatost.