Otto Wagner Knihy

Štábní kapitán Wagner odjel v roce 1941 přes rovníkovou Afriku na Střední východ. V hodnosti kapitána zaujal místo velitele 6. roty 2. praporu 13. půlbrigády Cizinecké legie. První jeho bojové nasazení proběhlo během potlačení násilností v poříčí Eufratu. Následující rok se jeho jednotka přesunula do Libye a zapojila do bojů u Bir-Hakimu. Na podzim roku 1942, už ve funkci zástupce velitele praporu, velel oddílům legie za útoku na pahorek u El Himeimatu, při kterém utrpěl těžké zranění. Během léčení byl povýšen na majora a později, nějaou dobu po uzdravení vykonával různá velitelská místa u výcvikových jednotek v severní Africe a Francii. … O průběhu těchto bojů si psal deník, který byl později roce 1970 vydán pod názvem „S cizineckou legií proti Rommelovi“.

Teoretický spis Moderní architektura sepsal roku 1895 nově jmenovaný profesor Otto Wagner pro své studenty na vídeňské akademii. Vznikl z potřeby studentům i širší veřejnosti sdělit své názory. Během krátké doby se však populární dílo dočkalo několika nových vydání, překladů do dalších jazyků a stalo se prvním architektonickým manifestem 20. století. Otto Wagner, hlavní představitel vídeňské secese, vychází z myšlenek německého architekta Sempera o racionalismu v architektuře ("co není účelné, nemůže být krásné"). Požaduje ukončení "archeologické" praxe kopírování historických slohů a naopak vytvoření nového užitkového stylu založeného na účelnosti, vhodně zvoleném materiálu a hlavně konstrukci. Úkolem architekta není podle něj imitovat staré předlohy, nýbrž studovat potřeby moderního člověka a nabídnout pro něj "moderní, námi vytvořené formy". Wagnerovi žáci, mezi něž patřili i Jan Kotěra, Josef Hoffmann nebo Josip Plečnik, posléze na školách celé střední Evropy šířili myšlenky svého učitele. K zásadám, formulovaným v Moderní architektuře, se hlásila i pozdější funkcionalistická avantgarda dvacátých a třicátých let 20. století a považovala Wagnera za svého předchůdce. Součástí knížky jsou také černobílé fotografie a výkresy Wagnerových staveb.

Teoretický spis Moderní architektura sepsal roku 1895 nově jmenovaný profesor Otto Wagner pro své studenty na vídeňské akademii. Vznikl z potřeby studentům i širší veřejnosti sdělit své názory. Během krátké doby se však populární dílo dočkalo několika nových vydání, překladů do dalších jazyků a stalo se prvním architektonickým manifestem 20. století. Otto Wagner, hlavní představitel vídeňské secese, vychází z myšlenek německého architekta Sempera o racionalismu v architektuře ("co není účelné, nemůže být krásné"). Požaduje ukončení "archeologické" praxe kopírování historických slohů a naopak vytvoření nového užitkového stylu založeného na účelnosti, vhodně zvoleném materiálu a hlavně konstrukci. Úkolem architekta není podle něj imitovat staré předlohy, nýbrž studovat potřeby moderního člověka a nabídnout pro něj "moderní, námi vytvořené formy". Wagnerovi žáci, mezi něž patřili i Jan Kotěra, Josef Hoffmann nebo Josip Plečnik, posléze na školách celé střední Evropy šířili myšlenky svého učitele. K zásadám, formulovaným v Moderní architektuře, se hlásila i pozdější funkcionalistická avantgarda dvacátých a třicátých let 20. století a považovala Wagnera za svého předchůdce. Součástí knížky jsou také černobílé fotografie a výkresy Wagnerových staveb.

Hard cover with dust jacket kept in Mylar cover. 1987 English edition, over sized compilation of Wagner's work 1889, 1906, and 1922 in full color and black and white plates.

This series offers a range of heretofore unavailable writings in English translation on the subjects of art, architecture, and aesthetics.Wagner's manifesto is a plea for an end to architectural eclecticism and for a more rational approach to design suited to contemporary life.