Aki Ollikainen Knihy

Mirja, eine junge Bäuerin, verlässt ihren kleinen Hof im Norden Finnlands und macht sich mit den beiden Kindern auf eine lange Wanderung durch Kälte, Eis und Schnee. Ihr Ziel, das sie trotz aller Warnungen, mit viel Energie und Mut, unbedingt erreichen will, ist St. Petersburg, das Zentrum des Zarenreichs, zu dem Finnland damals, 1867, gehört. Sie hofft, dort einen Platz zu finden, wo sie mit ihren Kindern leben kann. Dort, meint sie, gibt es Brot für alle. Es ist die große Hungerzeit. Zwei Jahre Missernte, extreme Kälte, extrem kurzer Sommer. Zehntausende sind auf der Flucht nach Süden, wo sie auf Hilfe hoffen. Man nennt sie dort: Vagabunden, Bettler, Fremde. Not macht Menschen nicht besser. Der Roman von Aki Ollikainen, 2012 in Finnland als bestes literarisches Debüt ausgezeichnet, erzählt die Geschichte einer entschlossenen, mutigen Frau, die mit ihren Kindern ums nackte Überleben kämpft, dabei immer wieder Menschen begegnet, die sie abweisen, ihre Not ausnutzen, misstrauisch reagieren, ihr manchmal aber auch ohne Zögern helfen. In beeindruckend plastischer, einfühlender Sprache gelingt Aki Ollikainen eine packende Parabel über die unbändige Kraft der Hoffnung und auch darüber, wie unterschiedlich Menschen sich verhalten, wenn sie mit Fremden, die um Hilfe bitten, konfrontiert werden. Nicht nur in Finnland…

První díl strhující finské bestsellerové krimi série. Blíží se letní slunovrat a před branami vily velkopodnikatelské rodiny proslulé dobročinností se objeví modrý lodní kontejner, který sice koncernu Lehmusojových patří, ale nikdo neví, kdo ho tam nechal dovézt. Ze stejně nevysvětlitelného důvodu je kontejner plný vody a uvnitř se jako v obrovském plechovém akváriu vznáší utopená žena tmavé pleti. Podivný zločin začne vyšetřovat komisařka Paula Pihlajová a stopy ji zavedou až do Afriky, kde zakladatel koncernu Hannes svého času podnikal a díky rozvojové pomoci zarážejícím způsobem zbohatl. V základech se přitom otřásá i život samotné komisařky, protože za vraždu byl právě odsouzen jeden dvacetiletý narkoman, s nímž ji pojí bolestný vztah. Paula trpí pocity viny a snaží se přijít na kloub tomu, jak se mladík dostal na scestí. Ve vyšetřování mezitím všechny stopy ukazují k rodině Lehmusojových, avšak zároveň se kolem nich stahuje smrtící smyčka.

Finland, 1867. Marja, een boerin uit het noorden, laat haar man en boerderij achter en maakt met haar twee kinderen een barre voettocht dwars door het ijskoude winterse landschap. Ze wil Sint-Petersburg bereiken – ondanks alle voorspellingen dat ze het niet zullen redden – het centrum van het Russische Rijk waartoe Finland behoorde, waar genoeg brood is voor iedereen. De natuur is onherbergzaam, en veel hulp hoeft Marja niet te verwachten. Wanneer ze het ten einde raad bijna wil opgeven, ontmoet ze een jongeman die haar wil helpen. Maar is hij wel te vertrouwen? Ollikainen weet met weinig woorden een groot verhaal neer te zetten. Witte honger is de emotionele geschiedenis van een vrouw die alles op alles zet om haar kinderen een beter leven te geven.