Věra Nosková Knihy

Čtyřicet jedna fejetonů Věry Noskové, uveřejněných v letech 2006 až 2010 v časopise Týdeník Rozhlas, doprovází dvacet čtyři černobílých fotografií Jiřího Noska (z Čech, Itálie, Londýna, Guernsey, Thajska, Laosu a Vietnamu).

Sarkastická novela z novinářského prostředí, jejímiž hrdiny jsou dva rozdílní a přece si v něčem podobní přátelé.

Čeští skeptici jsou především knihou humoru. Údivu nad tím, co všechno je možné a čemu všemu jsme my lidé připraveni věřit. Skeptici se ovšem nesmějí důvěřivcům, tedy obětem, ale podvodníkům a jurodivcům, kteří prodávají nesmyslné iluze a nefungující výrobky. Ideologům absurdna, kontaktérům s fantasmagoriemi. Smích před nimi varuje lépe než zdvižený ukazováček. Mnozí z nich obdrželi anticenu Bludný balvan, jejich výčet je v knize obsažen i s ukázkami z nejvtipnějších laudatií. Lze se tu dočíst i fakta o tom, kdo vlastně čeští skeptici jsou, jak vznikli, jak pracují a baví se. Knihu z materiálů Českého klubu skeptiků Sisyfos sestavila a doplnila vlastními texty jeho spoluzakladatelka a známá prozaička Věra Nosková.

Sbírka šedesáti vtipných fejetonů a dalších textů v knize Noblesa a styl známé a oblíbené spisovatelky a fejetonistky Věry Noskové potěší, přiměje k úsměvu i smíchu ale i k zamyšlení. Její postřehy platí téměř pro každou dobu, ale zároveň jsou svědectvím o našich současných starostech, radostech a pošetilostech.

Erotika, sex souvisejí často s obětavou, něžnou, vášnivou láskou, bývají ale provázeny také trápením, násilím, manipulaci, zklamáním, ponížením, dokonce mohou končit kriminálem. Povídky v této knize jsou o posledním polibku v životě, erotickém probuzení vášnivé panny, falši a zradě závistníků, cynismu slavného muže - psychopata, sociálním experimentu promiskuitních manželů, o pomstě odvržených milenců. Erotika, sex jsou od nepaměti provázeny prudkými emocemi, omezovány společností s jejími hodnotami, předsudky a zákony, mají vliv na psychiku a kvalitu života. Nejsou pouhým dráždivým kořením, ale kmenem života. Sbírka povídek na toto téma vznikala v průběhu mnoha let, jsou napsané s vypravěčským espritem. Zaujme čtenáře, kteří preferují otevřenost a upřímnost, zajímá je, jak a čím lidé žijí, co skrývají a mají rádi ironii a humor včetně toho černého.

Hrdinové selhávají a jiní se rodí, když se údolím žene smrtelné nebezpečí. Co číhá za tajemnou mlhou? Jaká oběť usmíří ducha v Rožmberku? Jak může lov na sumce skončit střelbou? Komu může pes po smrti nosit trepky? A jak se dostanete domů, když bydlíte od řeky několik světelných let?

Co by se asi tak muselo stát, abych v takové krajině nebyla šťastná? ptá se Pavla, když se po fiasku v Praze vrací do Jižních Čech. Hrdinka románů Bereme, co je a Obsazeno se konečně dostane k zajímavé práci, ovšem z rukou těch, kterými vždy pohrdala. Hraničov a blízký Liňov žijí střežením hranic a špehováním téměř všech všemi. Zatímco nadřízení chtějí, aby jim Pavla šla na ruku, ona kličkuje a mate je tichovodním stylem. Krajina kolem malebného příhraničního městečka s posádkou Pohraniční stráže, kamarádka erotomanka, montérkoví chlapíci, kteří po šichtě zaplní hospodu U mrtváka, – to jsou silní hráči v příběhu, který je téměř až do konce nerozhodný. Zlomyslnost okolí i pokleslé zábavy funkcionářů kontrastují s hrdinčinou dychtivostí po nepřikrčeném životě a spontánní lásce. Pavla je vystavena požadavku i pokušení být už konečně normální, směnit svou nepřizpůsobivost za slušnou práci a bydlení. Vymýšlí úniky, blufuje, pochybuje o své cestě. Víme svý je kniha o životním rozcestí, hledání snesitelného kompromisu, radostech těla i duše v líbezné krajině, o jedné nepodařené a druhé nadějné lásce v nepřátelském obklíčení, ale také o životě v bývalých Sudetech na začátku sedmdesátých let, kdysi zraněných a nyní zabydlených lidmi odjinud.

PŘÍBĚHY MUŽŮ spisovatelky VĚRY NOSKOVÉ je kniha složená z vyprávění těžce zkoušených mužů, rozvíjejí tak jedno z témat její předchozí knihy CHRAŃME MUŽE. Jeden z vypravěčů pokládá ženám řečnickou otázku, na níž si sám po trpkých zkušenostech umí odpovědět: Co všechno sedá normálnímu chlapovi udělat, když si ho zprotivíte nebo máte chuť žít s někým jiným? Připravíte ho o děti, infikujete je nenávistí k němu, seberete mu domov, připravíte jeho firmu o prosperitu, nehorázně lžete policii, aby ho odvezli v poutech, má dům a splácí hypotéku, ale nesmí v něm bydlet, odporně o něm mluvíte na veřejnosti, obviníte ho, že sexuálně zneužíval vaše děti a vás že běžně znásilňoval. A osoba, která se dopustí tolika zla, lží a podvodů, smí, na rozdíl od otce, vychovávat jeho děti, a je litována a chráněna. PŘÍBĚHY MUŽŮ nebyly sepsány se záměrem, aby vzbuzovaly především soucit k sužovaným mužům - otcům a odpor k jejich bývalým partnerkám. Vyprávějí také o tom, co se může stát, když se muž chová jistým způsobem, jaké reakce a pohromy může očekávat. Mimoděk radí, na co si dávat pozor. Provokují k přemýšlení nad lidskými povahami, líčí jednání institucí, které rozhodují o našich životech. Autorka na příbězích, které jí vyprávěli muži ilustruje problém, který má naše společnost, ale příliš ho nevní

Knížka O fejetonu, s fejetonem přináší různé pohledy na tento žánr. Zaznamenává jak jeho dějinný vývoj, tak současnou podobu v tištěných médiích, v rozhlase i na internetu. Nejde jen o popis fejetonu jako druhu, většina tvůrců se svěřuje i s tím, co pro ně osobně ""podčárník"" znamená, proč a jak ho píší. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč požádali o zamyšlení na čtyřicet autorů a autorek, zhruba polovina do sborníku přispěla. Jsou mezi nimi literární kritici, publicisté, spisovatelé, vědci i historici. Každý z nich pojal svůj text osobitě a originálně. Publikace tak může sloužit jako učebnice pro všechny, kteří chtějí nebo musejí tento žánr psát. Navíc jména autorů zaručují i potěšení z četby.

Almanach povídek devíti začínajících prozaiček a jedné básnířky z tvůrčích dílen Evy Hauserové.

Šestnáct povídek deseti různých autorů na výhradně vodácká témata, které zvítězily v druhém ročníku (2012–2013) literární soutěže Kenyho VOLEJ. Obsahuje pestrý výběr toho nejlepšího, co naše současná vodácká literární tvorba nabízí. Deset různých autorů opět přineslo knize neuvěřitelnou pestrost. Spisovatelka Věra Nosková jela poprvé na vodu v 67 letech, jen aby se směla soutěže zúčastnit. V povídkách padají stromy, praskají pádla, kradou se rafty a mystický trosečník vodáka zmámí táhnout proti proudu až do poslední hospody. Navečer vzduch zavoní kouřem z ohňů a Duch řeky ulehne pod svou kánoi. Někde daleko v budoucnosti Poslední vodák právě našel svou první loď. Skvělé čtení na dlouhé zimní večery, i na ukrácení chvil a patřičné naladění při čekání na ostatní vodáky v kempu! Část polovina povídek již byla oceněna v literární soutěži Trapsavec. Poprvé se v ní se svou povídkou sešla většina rodiny Věry Noskové, spisovatelka a synové Jiří a Tomáš.

Patnáct delších povídek, které jsou svědectvím o životě, myšlení, citech a pošetilostech současníků. Jsou, navzdory korektní a přecitlivělé době, nekorektní až drsné, což odpovídá naší nepolepšitelné přirozenosti. Jejich hrdinové se snaží získat větší svobodu, respekt nebo si nahrabat, jsou zaujati touhou po úspěchu a uznání nebo posedlí sexem, bývají oklamáni, podvedeni, čelí manipulacím, hlásí se k feminismu nebo se proti němu vymezují. Jsou psané svěžím a bohatým jazykem, který čtenáři u Věry Noskové oceňují, a převládá v nich sarkastický a ironický tón, pod nímž lze vycítit soucit autorky s postavami.

Kniha povídek autorky bestselleru "Bereme, co je". První tři příběhy povídkové knížky Ve stínu mastodonta čerpají z atmosféry a dobových reálií šedesátých let minulého století. Patnáctiletá ambiciózní hrdinka z povídky Mezní léto prožívá probuzení své ženskosti a zároveň společenského prozření za přispění synka švédského továrníka. Studenti gymnázia si, povzbuzováni ovocným vínem, zpestřují drsnou realitu jezeďáckého hospodaření nesmělými erotickými výboji na seníku v kravíně v povídce Chovatelé skotu čtvrté kategorie. Láska se přihodí zřídkakdy, nebudu na ni čekat bez mužského — říká si poživačná holka z povídky Přískoky k lásce. Matka v akci a Přezdívky osvěží humorem připomínajícím nadhled a sebeironii spisovatelky Betty McDonaldové. Povídka Svíčková u panicovy matky s podtitulem Oidipovská balada sleduje duševní pochody právě rozvedené ženy, které řetízek náhod přistrčí do náruče dychtivého panice, čímž však příběh plný trapasů, soucitu a nevšedních reakcí teprve začíná. Poslední tři povídky — Falešný Mičurin, Dvě vdovy a Ve stínu mastodonta — pojednávají o fyzicky i duševně mocných manipulantkách a jejich mužských obětech. Ujařmení mužové sní o světě bez otěží, o lásce, vnitřně se bouří a unikají. Do příběhu poslední povídky Ve stínu mastodonta navíc radikálně zasahuje bouřlivý konec roku 1989.

Tři dobrodruzi, spisovatelka Věra Nosková, její syn Tomáš, grafik a redaktor nakladatelství Klika a jejich kamarádka Martina Gogaisslová se vypravili do Afriky, aby poznávali, jak se žije v celkem bezpečné, ale chudé Tanzanii, chtěli vidět její národní parky, divoce žijící zvířata a poznat zvyky a život kmene Masajů. Byli také požádáni dvěma českými dobrodinci, kteří tam v jedné obci nechali za české peníze postavit školičku a pomocí sbírek podporují její provoz, aby zjistili, je-li výuka efektivní a za co se posílané peníze utrácejí. Autory knihy překvapil tvrdý masajský patriarchát s chováním k ženám a dětem, které by se u nás trestalo vězením. Sledovali, především u tanzánských mužů, občas bizarní způsoby získávání peněz. Tanzanie je zemí dětí, které nedokáže všechny uživit. Dětí do 14 let je tu 43,5%! V této zemi, která má 53 milionů obyvatel je virem HIV nakažená desetina obyvatelstva, živoří tu přes tři milionu sirotků a negramotnost dosahuje třiceti procent. Hlavně na venkově se žije nuzně. Ostrov Zanzibar, národní parky a některé destinace jsou dobře vybavené a turisty oblíbené, ale naši cestovatelé chtěli poznat pravou tvář této velké tropické země. Kromě jiného udělali sbírku a vezli tam spousty oblečení, školních potřeb, hraček... Jejich představy a poznaná realita se ovšem lišily.

Soubor téměř třiceti krátkých povídek a textů české novinářky, zveřejněných především v bývalém Svobodném slově a elektronických novinách Neviditelný pes. Texty, vzniklé především v 90. letech 20. století reflektují především nové aspekty v životě české společnosti po listopadové revoluci a s ironickým úsměvem se zaměřují na jejich negativní dopady na život jednotlivce.

Volné pokračování úspěšného románu Bereme, co je nás spolu s dospělou hrdinkou Pavlou přenese z maloměsta padesátých let do Prahy, která je jako celé Československo „dočasně“ obsazená okupačními vojáky – a v přeneseném smyslu také normalizačními pragmatickými čímany, kteří pochopili, že za jistých okolností teď „všichni můžou nahoru“. Dobu relativního ideologického uvolnění totiž vystřídala éra zdánlivě nevinných i naprosto zásadních osobních kompromisů, a tak má Pavla možnost zblízka pozorovat morální diferencování tehdejší společnosti. Protože se převážně přátelí se začínajícími literáty, hudebníky a výtvarníky, provede nás autorka v této knize Prahou bohémskou, ale kromě toho i Prahou veksláků, číšníků a servírek, Prahou, jejíž kdysi zdobné fasády šednou a začínají opadávat, takže většinu domů v centru lemuje ošklivé dřevěné bednění… Pavla zjišťuje, že existuje nejeden recept, jak vyzrát na křiváckou dobu, ale žádný se neslučuje s její umanutou potřebou rozlišovat mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, čistotou a falší. Jde tedy o to, zda za daných okolností opravdu může v Praze najít domov a svobodu, jak o tom snila…

V nových vánočních povídkách píší autoři o mezilidských vztazích, které v době svátků nabývají i nečekanou podobu. Odhalují se utajované city i skrytá tajemství. Přesto nechybí ani humor.

Kniha přináší pět příběhů žen, jejichž spokojené životy náhle zasahuje krize v různých podobách. Jádrem je novela Hany Pražákové Divné dny, známé autorky knih pro děti a dívky, která po roce 2000 zaujala memoárovou prózou o věznění svého otce. Divné dny byly napsány v roce 1992 a dosud nevyšly, protože byly příliš krátké na samostatnou publikaci. Redaktorka Markéta Hejkalová, dcera Pražákové, oslovila další spisovatelky, jejichž díla se zaměřují na ženské postavy a naději. Kniha obsahuje příběhy Etely Farkašové, Věry Noskové, Markéty Hejkalové a Evy Tvrdé. Pražáková ve své titulní novele píše o nevěře, která hrozí rozbitím šťastné rodiny, s pochopením a humorem. Farkašová v novele Na rubu plátna zkoumá rodinné dědictví ovlivňující mladý pár, přičemž zachovává tragickou hloubku i naději. Nosková ve své humorné novele Něco se musí stát líčí složitý vztah matky a dcery. Hejkalová v Jednoho dne zkoumá lásku, která nemůže přežít v každodenním světě, zatímco Tvrdá v Slunce a piškoty popisuje, jak anonymní dopisy naruší život spokojené ženy.

Chraňme muže je kniha úvah na téma úbytku mužnosti a znevážení mužské role v naší kultuře, ilustrovaných deseti příběhy. Autorka snáší argumenty na podporu podezření, že věčně nespokojené, útočné ženy dupou po mužském sebevědomí a sebecitu, hecovány k sobectví a pěstování takzvané kariéry feministickou ideologií a články lehkomyslných žvanivých redaktorek.

Příběh mladé dívky, která se narodila v německo-české rodině na Strakonicku, kde prožívá svá první lidská zklamání, ale i první romantickou lásku. Děj knihy se odehrává v průběhu 60. až 80. let dvacátého století. Autorka zábavnou formou líčí život na maloměstě s jeho klady i zápory. Hlavní hrdinka se cítí nepochopena nejen společností, ale i svou vlastní rodinou. Jedním z úniků se jí proto stává poezie.

O Češích se říkává, že jsou závistiví, že neumí být spontánně družní a tolerantní. Je to pravda? Jak ji zjistit, když skrývané negativní emoce nelze vyčíslit statistikou. Můžeme vycházet jen ze zkušenosti, zažitých situací a příběhů. Někdy je kontaminuje naše paranoia a nedůvěra, leckdy jsou následkem kouzla nechtěného a je v nich obsažen i humor. Kniha Závist v Čechách má podtitul Podoby přátelství, Podoby závisti. V plnokrevně vykreslených příbězích mapuje především závidění úspěchu, které je často mučivější než jen závidět sousedovi kozu. Příběhy přátelství a závisti v této knížce jsou pestré a často překvapivé. Autorka sarkasticky líčí řevnivost a faleš, většinou mezi psavci či lidmi kolem televize, nešetří ani sebeironií. Proud zklamaných nadějí je však prosvícen situacemi, v nichž se projevuje čiré, nekomplikované přátelství.

Dobrodružný příběh Jirky, Zorky, zakrnělého obra a přerostlého trpaslíka, který začal u lesa nad městem v růžové podzimní trávě. Zásluhou záhadného a přítulného tvora chobotíka JAKA prožívají všichni kouzelné a napínavé výlety do divukrásných ale nebezpečných světů, které utužují jejich přátelství a vedou je k odvaze a moudrosti. Vyprávění známé prozaičky Věry Noskové vybavila rozmarnými a fantazií překypujícími obrázky Barbota Kyšková.

Tři cestovatelé poznávali po tři měsíce Thajce, Vietnamce a jejich země s bujnou bizarní přírodou, obdivovali výbuchy barev tropické flory, jejich národní parky a zbytky středověkých chrámů a svatyň, objevovali jihoasijská městečka, krajinu rýžových polí a džunglí porostlých hor, obří velkoměsta. Setkávali se s většinou milým a přátelským, ale vzácně i odpudivým chováním místních obyvatel, s jejich zvyky, chtěli pochopit jejich národní povahu, náboženství, preferované hodnoty i pověry. Nejmladší z cestovatelů, fotograf, grafik a nakladatel Jiří Nosek provázel svou matku, spisovatelku Věru Noskovou a kamaráda z vody Martina Pacovského po stopách své někdejší pouti, od níž ho dělilo nejen osm let, ale také překonávání následků mozkové mrtvice, z nichž se dostal silnou vůlí a neúnavným cvičením. Naplánoval a zajišťoval dlouhou a pestrou cestu, na jakou se ti dva vypravili po krotkých dovolených s cestovkami poprvé v životě. Náročné a dobrodružné putování změnilo všechny fyzicky, zároveň se cestovatelsky otrkali a poznali jiný svět. Kniha je psána živým literárním jazykem s prvky humoru. I když není bedekrem, obsahuje i cenné zkušenosti a rady. Je bohatá nejen textem, ale i barevnými a černobílými fotografiemi.

Druhé rozšířené vydání knihy Ať si holky popláčou, která vyšla v roce 2008 v nakladatelství Abonent ND. Byla brzy vyprodaná, nominovaná na cenu Boženy Němcové a její ohlas mezi recenzenty a hlavně čtenáři byl velmi příznivý. Původní vydání je nyní obohaceno o osm později napsaných povídek a soukromých reportáží, stejně sebeironických a humorných. Jeden z recenzentů o této, zároveň rozverné i přemýšlivé, knize napsal: Lehkost, s jakou autorka vypráví, humor a vtip, nadsázka, ironie a nadhled patří do její základní výbavy. Živým a dynamickým podáním i bohatým pestrým slovníkem se Nosková blíží mluvenému projevu, což posiluje dojem autenticity vyprávěného. Obdivuhodné je jazykové uchopení situací, cit pro jazykové nuance a komiku, pro lakoničtější i lyričtější polohy jazyka. (Radomil Novák) Další recenze zmiňuje že: Věra Nosková dovede být mile sarkastická i tvrdě ironická, vlídně kousavá, ale pokaždé dokáže silně vyjevit svůj názor. Současně je, pokud to téma dovoluje, velmi vtipná. Stalo se mi podruhé v životě, že jsem se hlasitě rozesmál v metru plném lidí, až jsem byl obdařen několika káravými pohledy. Poprvé jsem přečetl celou knížku kratších textů jedním dechem a neměl jsem přitom pocit, že autorka moralizuje či poučuje.(Tomáš Fojtík)

Příběhy dvou povídek a jedné novely spojuje téma jedné ženy mezi dvěma muži. V povídce s názvem Zdržení na zpáteční cestě je koketní rozhodování mezi dvěma muži přerušeno brutální pitkou ve venkovské hospodě se záhadným koncem.V povídce Pustit žilou vyřešila kráska problém jak přelít miliony od bohatého manžela k chudšímu milenci, jenže vděčnost je cit krátkodobý a lest a zrada vyzývají k odvetě. Těžištěm knihy je novela Ještě se uvidí. Pět mladých hrdinů dnešních časů hledá své místo a staví svou osobnost, jejich světy a životy se proplétají nebo jen lehce dotýkají. Osou novely je příběh silné lásky mezi obětavou dívkou a mladým mužem prahnoucím po víře a duchovních hodnotách. Hrdinové ze současnosti jsou často svými protipóly, skrývají před sebou, ale neskryjí před čtenářem, tajené motivace, vášně a kalkulace, ale i pošetilost a vnitřní zranění.

Veršované leporelo o tom jak myš a její přátelé stavěli domeček.

Veselé příběhy lesních zvířátek v čele s ježkem Bodlínkem.

Phoebe Poolová se dotýká všech aspektů Degasova života a díla, od jeho raných historických obrazů, ovlivněných Ingresem, až k velkým pastelovým kompozicím, od pečlivých tužkových studií až k citlivým soškám tanečnic a béžících koní.

Kniha vydaná při příležitosti výstavy v roce 1962,brožovaná,40 stran textu a obrazové přílohy

Chronologicky a teritoriálně uspořádané fotografie kultovních předmětů, zbraní, šperků, výrobních nástrojů, textilu, hraček, nádob, monumentálních staveb, plastik apod. dokumentují vyspělou kulturu původních obyvatel amerického kontinentu před příchodem Evropanů. Spolu s vysvětlujícím textem vypovídají o způsobu života nejstarších obyvatel Severní, Střední a Jižní Ameriky, o jejich umění, náboženských představách, hrách, rukodílné zručnosti, matematických znalostech aj.

Antiutopický román s mnoha plastickými postavami líčí drsné i dojemné příběhy budoucí růžové totality. Vysmívá se hyperkorektnosti, Mee Too a vypjatému feminismu. Mnohé situace, akce a výjevy vycházejí z abnormalit naší současnosti. Konečně zvítězil mamariát, společnost bez otců a rodin. Diktát štíhlosti a ženské krásy byl zavržen jako...

Nosíte v hlavě příběh, který se dožaduje napsání, ale nevíte, jak mu vdechnout život? Máte pocit, že váš text postrádá jiskru a čtenáře by nemusel zaujmout? Věra vás provede psaním beletrie od prvních vět až k hotové knize. Poradí, jak cizelovat jazyk, vysvětlí, co rukopisu pomůže a co ho může znehodnotit. Začínajícím autorům poskytuje cenné konkrétní rady a dodává jim chuť a odvahu začít. Na závěr vám prozradí, co se bude s vaší prvotinou dít dál, až bude vyrobena. Psaní je víc než zábava, je to také práce. Budete za ni odměněni radostí z tvoření a možná i vlastní čtivou knihou. Ať už chcete být spisovateli nebo hodláte napsat jen jednu knížku, „Jak napsat knihu“ vám bude k užitku. Spisovatelka Věra Nosková, oceňovaná pro svou práci s jazykem a obrazotvornost, vydala dvacet pět knih a přečetla jich tisíce.

Pavla, die Protagonistin des Generationsromans, wird nach dem Zweiten Weltkrieg geboren. Ihre Großeltern kehren aus Wien in ihre Heimat zurück. Ihr Vater muss zum Wehrdienst, während ihre Mutter, nach einer Scheidung, erneut heiratet und zwei Söhne bekommt. Pavla, die sich gegen die Erwartungen ihrer Mutter auflehnt, sehnt sich nach Unabhängigkeit und einem Leben in Prag. Sie schreibt Gedichte, liest viel und träumt von ihrem Vater, der sich nie gemeldet hat. Nach dem Abitur wird sie jedoch in eine Fabrik geschickt. Als sie erfährt, dass ihr Vater bei einem Motorradunfall gestorben ist, gesteht ihre Mutter, dass sie seine Briefe verbrannt hat. Pavla flieht vor dem psychischen Druck zu Sonderlingen und gesellschaftlich Ausgestoßenen. Eine dramatische Beziehung zu Bohemen und Trinkern führt zu ihrer Hospitalisation. Schließlich besucht sie das Land ihres Vaters, wo sie von der slowakischen Familie herzlich empfangen wird. Doch die Sehnsucht nach Prag zwingt sie zur Rückkehr. Der Roman, der 2005 veröffentlicht wurde, behandelt die Verwirrungen der Zeit, Liebe, Träume und Trotz und wird von Lesern und Kritikern geschätzt. Er wurde für den Literaturpreis Magnesia Litera nominiert und hat bis heute 25.000 Exemplare verkauft. Die Fortsetzungen vertiefen die Handlung in Prag und einer Grenzstadt.