Josef Rumler Knihy

Básnická sbírka shrnuje autorovu novou tvorbu, napsanou během dvou let po dvacetiletém odmlčení. Volné verše, představující poezii zralou, prostou na jedné straně uměleckého titanismu a na straně druhé všednodenních registrací. J. Rumler (nar. 1922), příslušník generace zrazované přítomností, nalézá zde pevné zázemí v tisícileté historii národa a v zavazující příslušnosti k svému rodu.

Příběh drobného úředníka z konce 1. republiky, který kličkuje mezi dvěma láskami, ztrácí obě a vše končí téměř karikaturně trapnou sebevraždou. K mladé, vášnivé krasavici zcela nezávislé na poutech měšťácké a společenské konvence na jedné straně a na druhé straně ke skromné,důvěřivé a obětavé sestřenici. Hrdina, slaboch a pokrytec nemá ve skutečnosti nikoho rád kromě sebe. Svou sobeckou váhavostí zkomplikuje život oběma ženám, obě ztrácí a svou situaci řeší neplodnou sebevraždou.

Básnická sbírka autora, která vznikla za jeho studiích v Praze. Je ovlivněna i rodinným životem a stavem společnosti před II. světovou válkou.

Romantický příběh nenaplněné lásky městského chlapce, jedináčka z dobře situované rodiny, Emila k Doře, jedné z dcer doktora Hanzelína, venkovského lékaře, vdovce. Doktor Hanzelín má pět dcer Helenu, Lidmilu, Marii, Doru a Emu (HE-LI-MA-DO-E). Ty starší musí otci pomáhat v ordinaci, v domácnosti i na poli podle určitého rotujícího systému, který praktický lékař vymyslel a je postaven právě na zkratkách dceřiných jmen. HELIMADOE se vžilo natolik, že dívkám v městečku nikdo neřekne jinak než Helimadony. Do poklidu městečka i harmonie doktorova systému však zasáhne dramatický osud. Přijíždí kouzelník…

Sbírka básní napsaných v letech 1969-1976, ve které se autor snaží o lyrický souhrn češství, o básnické umocnění českého charakteru a jeho dějinného poslání. Kniha obsahuje oddíly Z mého kraje, Na Gottwaldově mostě a Výstup na horu Říp.

Monografie. Život a dílo spisovatele Jaroslava Havlíčka, který zaznamenává znalec spisovatelovy pozůstalosti.

Novela o společenských přeměnách na polské vesnici.

Básně z let těsně před okupací a z prvého roku okupace, vydané po prvé 1940 a tehdy poctěné národní cenou, svědectví doby a autorova těžkého překonávání pesimismu. Pesimismu nebo světobolu, kterýmžto staromódním slůvkem by se podle B. Polana ještě slohověji vyjádřil charakter autorova oposičnictví proti životu, jež v závěru knihy se však rozjasňuje verši: Však srdce // které až na smrt trpívá // přesladký úsměv na rtech má // a ve tmě zářívá.