Zdeněk Rosenbaum Pořadí knih

V polovině šedesátých let minulého století byl Zdeněk Rosenbaum pokládán za jednoho z nejnadanějších mladých básníků a pokračovatele halasovského proudu v české poezii. Poté, co své básně publikoval v mnoha periodikách, mj. v Hostu do domu, Tváři, Studentu, Květech a posluchači je mohli slyšet i na několika text-apelech ve Viole, ohlásilo nakladatelství Vyšehrad v edičním plánu na rok 1968 vydání jeho první sbírky Čas němoty. Nebyla to ovšem zrovna doba pro poezii. Nakladatelství vydání knížky stále odsouvalo (v dalších letech s jiným titulem, protože Čas němoty nepříjemně evokoval skutečný stav společnosti), navíc se katolickému Vyšehradu permanentně snižovaly příděly papíru, až byl donucen svou edici poezie úplně zrušit. Autor pak (nikoli z tohoto důvodu) přestal na dlouhou dobu básně psát. Toto vydání lze tedy do jisté míry chápat jako malou splátku dávno promlčeného dluhu…

Říká se, že život je boj, výzva nebo vražedná hra (kdopak ji s námi asi hraje?). Každopádně je život vážná věc. Natolik vážná, že si z něj musí člověk umět utahovat, aby ho ve zdraví přežil. A zdá se, že Zdeněk Rosenbaum se díky svému přístupu k životu těší skvělému duševnímu zdraví, jinak by nemohl své Příležitostné básně pro blbé děti napsat. Setkejte se s neřestnou sestřenicí ze západních Čech nebo se Svědky Jehovovými, vyřešte kurdský problém, zjistěte, zda umějí Eskymáci opravdu chlastat, a mnoho dalších věcí...

Galaktický Švejk, okrajový stopník Grong, velitel transgalaktického křižníku třídy BU*, je hrdinou nejbláznivější military space opery v celé pohnuté historii tohoto žánru. Jestli si myslíte, že už vás nic nemůže překvapit, pak je Okrajový stopník určen právě vám. * transgalaktické křižníky se dle stupně odstrašujícího efektu dělí na třídy BU, BUBU a HU

Marka odvolává generál Khov z dovolené a žádá ho, aby odletěl na absolutně bezvýznamnou planetu jménem Girsa. Její obyvatelstvo si žije spokojeně, neboť tu není nic, co by mohlo lákat ať už těžařské či jiné společnosti k porušování zákonů. Ale něco tam být musí, když se tam ztratil agent SDPP a jeho android. Mark Stone se vypravuje na rutinní výpravu, vrtá mu však hlavou, proč ho Khov požádal, a nedal mu to rozkazem?

Mark Stone se vydává v doprovodu dalšího z kontrolorů na rutinní kontrolní cestu. Na čtvrté zastávce se však věci zvrtnou: jde o planetu středověkého typu a Mark při turnaji málem zabije jediného králova syna. Než se mu podaří ho uzdravit, vtrhne do království nepřítel, který ničí všechno, co mu stojí v cestě. Markovi nezbývá nic jiného, než se zapojit do války, neboť nepřítel používá strašnou zbraň nazývanou Dračí vejce. O jakou zbraň jde? Je místní provenience, nebo přišla odkudsi z vesmíru? To jsou otázky, které trápí nejen Marka Stonea, ale i jeho věrného androida Raye.

Muž v půli života na začátku nové cesty. Rozvodem rozvrácený odjíždí hrdina ze svého dosavadního života a nechává se naslepo zavát do malého města v němž začíná znovu. Získává novou práci, nové bydliště, postupně navazuje nové přátelské vztahy pomocí nichž se léčí z nepodařeného manželství, znovu objevuje své schopnosti, vzpomíná, a "rekonstuuje" svou osobnost, takže je konečně opět schopen začít nový hluboký vztah.

Pohádky jsou poněkud obrácené, statečné a chytré princezny pomáhají svým ženichům nebo královským rodičům; jsou oblečeny v džínách, jídlo na cestu si nosí v igelitce, vaří polévky, knedlíky, palačinky v prášku u loupežníků, kteří přepadli formanský vůz firmy Julius Meinl právě s těmito potravinami. Čtyři pohádky o princeznách, které zachraňují své milé prince nebo rodiče a jejich

Stručný, moralistický příběh dvacetiletého studenta práv ze 60. let 20. století. 60. léta, kolej Větrník a velká láska. Venkovská chaloupka a jediná blízká bytost, která ho vychovala - babička Marta. Láska skončila, babička umírá, ale všechno, co mu v životě dala, zůstává v něm.